Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 190/2021-18
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována tři slova jméno příjmení
anonymizováno adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 1 485 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 485 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 244,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizována dvě slova žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 485 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 244,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizována dvě slova] žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 485 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 244,85 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků za období listopad 2018, únor 2019 až květen 2019, říjen 2019 až prosinec 2019 a červen 2020 až srpen 2020.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná se stala držitelem anonymizováno přijímače a v srpnu 2013 se přihlásila jako poplatník anonymizováno poplatku do příslušné evidence. Žalovaná nezaplatila anonymizováno poplatky za období listopadu 2018, dále od února 2019 do května 2019, od října 2019 do prosince 2019 a za období od června 2020 do srpna 2020, vždy ve výši 135 Kč/měsíc. Celková dlužná částka tak činí 1 485 Kč (11 měsíců x 135 Kč) a žalovaná ji neuhradila ani po upomínce žalobkyně.
Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.
Soud věc posoudil po právní stránce podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1, 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“). Podle výše citovaných ustanovení se osoba, která vlastní anonymizováno přijímač, stává poplatníkem anonymizováno poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. V případě, že poplatník nezaplatí televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Žalovaná dlužnou částku ve výši 1 485 Kč přes výzvu žalobkyně nezaplatila, žalobkyni tak vzniklo právo vymáhat tuto částku u soudu dle § 10 zákona. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se do prodlení s jednotlivými platbami dostala vždy den následující po jejich splatnosti. Celková výše kapitalizovaných úroků ke dni 15. 7. 2021 (tj. ke dni podání žaloby) činí 244,85 Kč.
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč. Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za jeden úkon (podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náklady právního zastoupení, neboť v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, dospěl k závěru, že k uplatnění nároku vyplývajícího z nezaplacení anonymizováno poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně, a proto se nejednalo o účelně vynaložené náklady.
Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízením exekuce.