Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 276/2021-13
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení pohledávky ve výši částka, se zastavuje.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši částka České republice k rukám Okresního soudu v Benešově.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení pohledávky ve výši [částka], se zastavuje. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši [částka] České republice k rukám Okresního soudu v Benešově.
1. Žalobce se žalobou ze dne datum na žalovaném domáhal zaplacení částky částka a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že dne datum poskytl na základě žádosti žalovaného žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka splatný původně dne datum. Před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet tak, že si vyžádal potvrzení o jeho příjmech formou výplatní pásky/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu. Výdaje žalovaného získal jeho prohlášením a ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým statistickým úřadem. Žalobce dále provedl lustraci žalovaného v centrálním registru exekucí, v insolvenčním rejstříku, oboje s negativním výsledkem a v registru úvěrů anonymizováno, kde byly zjištěny měsíční výdaje žalovaného na splátky ve výši částka. Na základě uvedeného a po porovnání příjmů a výdajů žalovaného, dospěl žalobce k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel. Vzhledem k tomu, že neuhradil ničeho, byly mu dále účtovány poplatky za upomínky ve výši částka a částka, poplatek za předání pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši částka a smluvní pokuta ve výši částka. Žalovaný je dále v souladu se zněním smlouvy o úvěru povinen uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval.
2. Před zahájením 1. ústního jednání, podáním ze dne datum, vzal žalobce žalobu co do částky částka zpět s odůvodněním, že žalovaný dlužnou částku v této výši uhradil. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti, nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. ). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné (§ 96 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před prvním jednáním, soud s ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení řízení co do částky částka zastavil (výrok I.).
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
4. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum uzavřel žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve lhůtě 30 dnů (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a předsmluvních informací). Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne datum (z potvrzení o platbě). Dle tvrzení žalobce žalovaný neuhradil ničeho přesto, že byl k zaplacení dlužné částky upomínán (z upomínek, včetně dokladů o odeslání). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou, na kterou však nereagoval (z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz žalobcem doloženými listinami. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalobce žalovaného v den uzavření smlouvy v evidenci lustroval s negativním výsledkem. K ověření příjmu žalovaného měl žalobce k dispozici výplatní pásky žalovaného za měsíce únor, březen a duben roku 2021, ze kterých byly zjištěny za uvedené kalendářní měsíce příjmy ve výši částka, částka a částka měsíčně. Soud dále provedl důkaz listinou„ Posouzení úvěruschopnosti žadatele“, ve které je uvedeno, že žalovaný nemá žádné nezaopatřené děti a je zaměstnán jako dělník s příjmem ve výši částka měsíčně. Výdaje žalovaného jsou zde uvedeny částkou v celkové výši částka, z toho výdaje na bydlení částka, na energie částka, osobní výdaje částka a jiné výdaje částka. Z listin y je dále zřejmé, že žalovaný má další závazky (3 smlouvy), úvěry a půjčky ve výši částka, po splatnosti částka. Ze všech uvedených údajů dospěl žalobce k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet, když po porovnání příjmů a výdajů mu zbývají volné zdroje ve výši částka.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřil, nicméně soud k tomuto závěru po provedeném dokazování nedospěl. Žalobce vyšel při posuzování úvěruschopnosti pouze z prohlášení žalovaného doplněného o statistické údaje, které však nelze považovat za dostatečné, neboť o konkrétní finanční situaci povinného a jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit nic nevypovídají. Závěr žalobce o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Dle údajů v listin ě posouzení úvěruschopnosti žadatele byl uveden příjem žalovaného částkou částka a výdaje částkou částka. Skutečnost, že žalobce ověřil příjem žalovaného byla prokázána výplatními páskami, jak konkrétně žalobce dospěl k výdajům ve výši částka, nebylo konkrétními důkazy podloženo. Žalobce v tomto smyslu odkazuje pouze na statistické údaje, které však nejsou pro posouzení úvěruschopnosti konkrétní osoby dostatečné, neboť každý jednotlivý případ je třeba posuzovat individuálně. Žalobce si mohl od žalovaného vyžádat např. výpis z účtu, ze kterého by bylo možné konkrétní výdaje žalovaného ověřit. Skutečnost, že žalovaný má uzavřeny další 3 úvěrové smlouvy, na jejichž základě čerpal úvěry v celkové výši částka, jak žalobce zjistil z registru úvěrů, se soudu naopak jeví tak, tak že žalovaný se již v době uzavírání úvěrové smlouvy potýkal s finančními problémy, a proto je třeba bezpodmínečně trvat na tom, aby jeho výdaje byly řádně ověřeny a posouzeny. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že by úvěruschopnost žalovaného řádně prověřil. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku částka, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení, které je žalovaný žalobci povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný však žalobci uhradil částku částka, tedy částku dokonce větší než kterou je žalobci povinen uhradit z titulu bezdůvodného obohacení, není žaloba důvodná a soud ji proto zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl srovnatelný.
22. Výrokem IV. soud žalobci uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka, a to v souladu se sazebníkem poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb. , položka 2, bod 2.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).