Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 342/2021-32
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 1 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 24. 5. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 24. 5. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 7. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplatit částku 1 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 24. 5. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo ze dne 24.1.2019, současně žalovanému zapůjčila dne 24. 1. 2019 set-top-box anonymizována čtyři slova číslo anonymizováno číslo vyr. č. anonymizováno, žalobkyně smlouvu dne 17. 4. 2019 vypověděla a vyzvala žalovanou k vrácení zařízení, k vrácení nedošlo, žalované tak vznikla povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 400 Kč, k úhradě byla vyzvána fakturou se splatností ke dni 23. 5. 2019, dluh nebyl zaplacen ani po odeslání předžalobní upomínky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k prvnímu jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, zásilka s předvoláním jí byla doručena dne 22. 11. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), z účasti u jednání se neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, byl v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 26 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Tato konkludentní volba soudu, neboli podřízení se příslušnosti, převažuje nad všemi ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle čl. 25 (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 6. 1981 ve věci C -150/80 Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi, body 9–11; srov. také DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář, C. H. Beck, 2009, s. 2965). V dané věci neexistovala prorogační doložka, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu. Dle kritéria pro určení pravomoci uvedeného v článku 18 bodu 2 nařízení Brusel I bis (smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště), dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů, když žalovaný spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, a to dle volby práva provedené smluvními stranami v článku 10.8 smluvních podmínek účinných od 1. 6. 2018 (viz článek 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, tzv. Řím I).
4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel služeb elektronických komunikací uzavřela s žalovanou jako účastníkem smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo ze dne 24. 1. 2019 (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací právnická osoba anonymizováno pro spotřebitele. V souvislosti s poskytováním služeb dle smlouvy žalobkyně žalované na její žádost zapůjčila dne 24. 1. 2019 set-top-box anonymizována čtyři slova číslo anonymizováno číslo vyr. č. anonymizováno (dále jen "STB"). S ohledem na prodlení žalované s úhradou plateb za služby dle smlouvy, žalobkyně ukončila poskytování služeb dle smlouvy a výpovědí ze dne 17. 4. 2019 smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou v souladu s čl. 5 obchodních podmínek k vrácení pronajatého zařízení, což žalovaná neučinila. Podle smlouvy se žalovaná zavázala, že nevrátí-li žalobkyni poskytnuté zařízení včas (tj. do 7 dnů od ukončení poskytování služby) a v pořádku (tj. plně funkční, kompletní, čisté, zabalené v původním obalu) dle čl. 5 a 5.6. obchodních podmínek, bude povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 400 Kč. Žalovaná zařízení žalobkyni v rozporu se smlouvou nevrátila, žalobkyně vystavila fakturu číslo ze dne 13. 5. 2019 na částku 1 400 Kč se splatností k 23. 5. 2019. Žalovaná smluvní pokutu neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2019, která byla doručena na smluvní adresu žalované ulice a číslo, PSČ obec uložením na poště dne 27. 9. 2019, dne 7. 6. 2019 byla zásilka vhozena do domovní schránky žalované.
5. Právně byla věc hodnocena tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle § 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích. V souvislosti s tím žalobkyně dodala žalované zařízení, poskytování služeb bylo následně výpovědí žalobkyně zrušeno, v souvislosti s ukončením smlouvy vznikla žalované povinnost zařízení žalobkyni vrátit, což ve stanovené lhůtě neučinila, žalobkyně proto v souladu se smlouvou uplatnila vůči ní právo na smluvní pokutu ve sjednané výši 1 400 Kč. Ujednání o smluvní pokutě je v souladu s § 2048 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 1970 o. z. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 , § 142a o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaná, která byla procesně neúspěšná, je povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady na uplatnění svého práva v celkové výši 1 000 Kč. Částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně v částce 600 Kč přiznanou dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 1 , § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za celkem dva úkony a to za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, každý úkon po 300 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.