Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 99/2021-80

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 191,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 807 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 15 953 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 11. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 51,18 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 016 Kč ve výši 8,25 % ročně od 9. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 131,69 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 12 079 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 80,28 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 807 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 2. 2021 do zaplacení a dále pohledávku ve výši 1 384,45 Kč a úrok ve výši 75,94 % ročně z částky 9 427,54 Kč od 24. 11. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 285,60 Kč, úrok ve výši 75,94 % ročně jdoucí z částky 9 020,45 Kč od 9. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 692,36 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 9 020,45 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 1. 2021 ve výši 5,88 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 7 083,45 Kč od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 44,66 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 5 811,45 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 11. 2020 dosáhne částky 111 571 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 807 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 15 953 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 11. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 51,18 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 016 Kč ve výši 8,25 % ročně od 9. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 131,69 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 12 079 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 80,28 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 807 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 2. 2021 do zaplacení a dále pohledávku ve výši 1 384,45 Kč a úrok ve výši 75,94 % ročně z částky 9 427,54 Kč od 24. 11. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 285,60 Kč, úrok ve výši 75,94 % ročně jdoucí z částky 9 020,45 Kč od 9. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 692,36 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 9 020,45 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 1. 2021 ve výši 5,88 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 7 083,45 Kč od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 44,66 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 5 811,45 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 11. 2020 dosáhne částky 111 571 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 191,45 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené účastníky dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr a sjednaný úrok splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 937 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje březnem 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, dostal se do prodlení již s úhradou splátky č. 16. Do zesplatnění úvěru (k 22. 11. 2020) uhradil žalovaný 42 splátek, se splátkou č. 42 byl v prodlení více jak 65 dnů. Podle smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina 10 957,45 Kč měla být uhrazena nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, v dané věci od 24. 11. 2020 do úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění žalovaný uhradil ještě 5 146 Kč, ke dni podání žaloby pak dlužil žalobkyni novou jistinu 5 811,45 Kč (tak ke dni zesplatnění činila 10 957,45 Kč, což odpovídá jistině úvěru 9 427,54 Kč a úroku přirostlému ke dni zesplatnění ve výši 1 529,91 Kč). Dále žalobkyně nárokuje smluvní pokutu podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 3 000 Kč (bod 6.2. smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy z dlužné částky nové jistiny ve výši 1 384,45 Kč za každý den prodlení s její úhradou, a to za období od 24. 11. 2020 do 7. 6. 2021, úrok z úvěru ve výši 75,94 % ročně a zákonný úrok z prodlení.

2. K jednání nařízenému na den datum se dostavil pouze zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil a o odročení jednání nežádal, soud proto projednal věc v jeho nepřítomnosti.

3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru, oznámením o zesplatnění, výpisem z úvěrového účtu, prohlášením klienta, výpisem z registru SOLUS, potvrzením zaměstnavatele, kopií výplatních pásek, hodnocením klienta, pracovní smlouvou, výzvou k zaplacení a předžalobní výzvou včetně podacího archu žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného a poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši efektivní úrokové sazby 108,82 % ročně zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 937 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2017. Úroková sazba byla dohodnutá jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V článku 2. 2. smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do její úplné úhrady. Současně bylo dohodnuto, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A smlouvy, tedy částku 111 571 Kč. Pokud se podle článku 6. 1. smlouvy klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce trvání 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení. Dle bodu 6. 2. smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Pokud dle bodu 6. 5. smlouvy klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Dne datum byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 29 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný do zesplatnění celkem 81 354 Kč. Podle bodu 6. 3. písmeno b) smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady podle bodu 6. 2. části B) smlouvy. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru. Ze statistického seznamu České národní banky – úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem vyplývá, že průměrná sazba úroku z úvěru poskytovaná domácnostem v České republice v lednu 2017 činila 10,33 % ročně. O zaplacení dluhu byl žalovaný několikrát upomínán, výzvou ze dne 19. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, pro případ nezaplacení byl poučen o možnosti jeho soudního vymáhání.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal spolu s úroky hradit v dohodnutých splátkách ve výši 1 937 Kč měsíčně, celkem se zavázal uhradit částku 92 976 Kč. Předpokládaná výše procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr dosahovala 108,82 %. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas, proto žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou prohlásila úvěr za splatný k 22. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy nebyly dlužné částky následně uhrazeny, požadovala žalobkyně částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině, ke dni podání žaloby pak dlužil žalovaný žalobkyni novou jistinu 5 811,45 Kč (což odpovídá původní jistině ke dni zesplatnění 10 957,45 Kč sestávající z jistiny úvěru 9 427,54 Kč a úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru 1 529,91 Kč). Dále žalobkyně požadovala i smluvní pokutu podle bodu 6. 1. úvěrové smlouvy v celkové výši 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 3 000 Kč (bod 6. 2. úvěrové smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6. 5. smlouvy z dlužné částky nové jistiny ve výši 1 384,45 Kč za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje od 24. 11. 2020 do 7. 6. 2021, úrok z úvěru ve výši 75,94 % ročně a zákonný úrok z prodlení.

5. Soud v souladu s  , (dále jen “o. z.“) při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru vycházel z o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.

6. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou dle si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory vedené žalobkyní již byly předmětem přezkoumání nadřízeného odvolacího soudu, tj. Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře, jednalo se například o rozhodnutí ze dne 22. 3. 2018, č. j. –93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. -129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. -64. V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. -50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. , bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. Nejvyšší soud ČR dovodil, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a jsou tedy v rozporu s dobrými mravy. Dále odkazuje i na ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (např. sp. zn. ) dochází k závěru, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. lze úroky z prodlení posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti ve smyslu o. z. (dříve dle , obchodní zákoník). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti , (dále jen„ obč. zák.“) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).

8. Předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána efektivní úroková sazba z úvěru ve výši 108,82 % ročně, což představuje nominální úrokovou sazbu 75,94 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období leden 2017 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 10,33 % ročně. Dohodnutá výše úroků 75,94 % ročně tedy značně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr (doba splácení 48 měsíců) a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit celkem částku 92 976 Kč, tedy více než trojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní. Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 108,82 % ročně.

9. Protože ujednání o úrocích z úvěru v uzavřené úvěrové smlouvy je neplatné, žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok pouze na úroky obvyklé, tj. ve výši 10,33 % ročně. Soud provedl přepočet částek, které žalovaný zaplatil a žalobkyně je započítávala na nemravně vysoké úroky. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započítávala platby žalované, se rozumí dohodnutý úrok 75,94 % ročně, tento zápočet je však vzhledem k výše dovozené neplatnosti ujednání o výši úroků zcela nesprávný. Následně tedy soud vycházel z toho, že žalovaný uhradil k 22. 11. 2020 celkem 42 splátek v celkové výši 81 354 Kč. Z této částky na obvyklý úrok 10,33 % ročně připadá částka 6 520 Kč. Již k 22. 11. 2020 tak uhradil žalovaný na jistině částku 29 000 Kč i úrok za dobu sjednaného splácení, tj. uhrazeno bylo celkem 35 520 Kč, čímž s ohledem na shora uvedené skutečnosti vznikl přeplatek pokrývající i smluvní pokuty za pozdní platby a prodlení. Navíc žalovaný po zesplatnění uhradil další platby v celkové výši 5 146 Kč. S ohledem na výši úvěru je tedy zřejmé, že žalovaný do zesplatnění uhradil žalobkyni nejen poskytnuté finanční prostředky, ale i úrok v obvyklé výši a smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby žalovaný ani nemohl být v prodlení s úhradou žalované částky, soud žalobu o zaplacení částky 12 191,45 Kč s příslušenstvím zamítl.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud ani jednomu z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.