Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
13 C 99/2021-80
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 191,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 807 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 15 953 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 11. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 51,18 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 016 Kč ve výši 8,25 % ročně od 9. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 131,69 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 12 079 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 80,28 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 807 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 2. 2021 do zaplacení a dále pohledávku ve výši 1 384,45 Kč a úrok ve výši 75,94 % ročně z částky 9 427,54 Kč od 24. 11. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 285,60 Kč, úrok ve výši 75,94 % ročně jdoucí z částky 9 020,45 Kč od 9. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 692,36 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 9 020,45 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 1. 2021 ve výši 5,88 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 7 083,45 Kč od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 44,66 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 5 811,45 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 11. 2020 dosáhne částky 111 571 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 807 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 15 953 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 11. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 51,18 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 016 Kč ve výši 8,25 % ročně od 9. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 131,69 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 12 079 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 80,28 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 807 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 2. 2021 do zaplacení a dále pohledávku ve výši 1 384,45 Kč a úrok ve výši 75,94 % ročně z částky 9 427,54 Kč od 24. 11. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 285,60 Kč, úrok ve výši 75,94 % ročně jdoucí z částky 9 020,45 Kč od 9. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 692,36 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 9 020,45 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 1. 2021 ve výši 5,88 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 7 083,45 Kč od 19. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 44,66 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 5 811,45 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 11. 2020 dosáhne částky 111 571 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 191,45 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené účastníky dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr a sjednaný úrok splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 937 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje březnem 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, dostal se do prodlení již s úhradou splátky č. 16. Do zesplatnění úvěru (k 22. 11. 2020) uhradil žalovaný 42 splátek, se splátkou č. 42 byl v prodlení více jak 65 dnů. Podle smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina 10 957,45 Kč měla být uhrazena nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, v dané věci od 24. 11. 2020 do úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění žalovaný uhradil ještě 5 146 Kč, ke dni podání žaloby pak dlužil žalobkyni novou jistinu 5 811,45 Kč (tak ke dni zesplatnění činila 10 957,45 Kč, což odpovídá jistině úvěru 9 427,54 Kč a úroku přirostlému ke dni zesplatnění ve výši 1 529,91 Kč). Dále žalobkyně nárokuje smluvní pokutu podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 3 000 Kč (bod 6.2. smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy z dlužné částky nové jistiny ve výši 1 384,45 Kč za každý den prodlení s její úhradou, a to za období od 24. 11. 2020 do 7. 6. 2021, úrok z úvěru ve výši 75,94 % ročně a zákonný úrok z prodlení.
2. K jednání nařízenému na den datum se dostavil pouze zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil a o odročení jednání nežádal, soud proto projednal věc v jeho nepřítomnosti.
3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru, oznámením o zesplatnění, výpisem z úvěrového účtu, prohlášením klienta, výpisem z registru SOLUS, potvrzením zaměstnavatele, kopií výplatních pásek, hodnocením klienta, pracovní smlouvou, výzvou k zaplacení a předžalobní výzvou včetně podacího archu žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného a poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši efektivní úrokové sazby 108,82 % ročně zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 937 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2017. Úroková sazba byla dohodnutá jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V článku 2. 2. smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do její úplné úhrady. Současně bylo dohodnuto, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A smlouvy, tedy částku 111 571 Kč. Pokud se podle článku 6. 1. smlouvy klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce trvání 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení. Dle bodu 6. 2. smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Pokud dle bodu 6. 5. smlouvy klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Dne datum byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 29 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný do zesplatnění celkem 81 354 Kč. Podle bodu 6. 3. písmeno b) smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady podle bodu 6. 2. části B) smlouvy. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru. Ze statistického seznamu České národní banky – úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem vyplývá, že průměrná sazba úroku z úvěru poskytovaná domácnostem v České republice v lednu 2017 činila 10,33 % ročně. O zaplacení dluhu byl žalovaný několikrát upomínán, výzvou ze dne 19. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, pro případ nezaplacení byl poučen o možnosti jeho soudního vymáhání.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal spolu s úroky hradit v dohodnutých splátkách ve výši 1 937 Kč měsíčně, celkem se zavázal uhradit částku 92 976 Kč. Předpokládaná výše procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr dosahovala 108,82 %. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas, proto žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou prohlásila úvěr za splatný k 22. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy nebyly dlužné částky následně uhrazeny, požadovala žalobkyně částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině, ke dni podání žaloby pak dlužil žalovaný žalobkyni novou jistinu 5 811,45 Kč (což odpovídá původní jistině ke dni zesplatnění 10 957,45 Kč sestávající z jistiny úvěru 9 427,54 Kč a úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru 1 529,91 Kč). Dále žalobkyně požadovala i smluvní pokutu podle bodu 6. 1. úvěrové smlouvy v celkové výši 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 3 000 Kč (bod 6. 2. úvěrové smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6. 5. smlouvy z dlužné částky nové jistiny ve výši 1 384,45 Kč za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje od 24. 11. 2020 do 7. 6. 2021, úrok z úvěru ve výši 75,94 % ročně a zákonný úrok z prodlení.
5. Soud v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen “o. z.“) při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru vycházel z § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou dle si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory vedené žalobkyní již byly předmětem přezkoumání nadřízeného odvolacího soudu, tj. Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře, jednalo se například o rozhodnutí ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018 –93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018 -129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018 -64. V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017 -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017 -50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 , bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a jsou tedy v rozporu s dobrými mravy. Dále odkazuje i na ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (např. sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) dochází k závěru, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005 ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
8. Předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána efektivní úroková sazba z úvěru ve výši 108,82 % ročně, což představuje nominální úrokovou sazbu 75,94 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období leden 2017 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 10,33 % ročně. Dohodnutá výše úroků 75,94 % ročně tedy značně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr (doba splácení 48 měsíců) a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit celkem částku 92 976 Kč, tedy více než trojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní. Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 108,82 % ročně.
9. Protože ujednání o úrocích z úvěru v uzavřené úvěrové smlouvy je neplatné, žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok pouze na úroky obvyklé, tj. ve výši 10,33 % ročně. Soud provedl přepočet částek, které žalovaný zaplatil a žalobkyně je započítávala na nemravně vysoké úroky. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započítávala platby žalované, se rozumí dohodnutý úrok 75,94 % ročně, tento zápočet je však vzhledem k výše dovozené neplatnosti ujednání o výši úroků zcela nesprávný. Následně tedy soud vycházel z toho, že žalovaný uhradil k 22. 11. 2020 celkem 42 splátek v celkové výši 81 354 Kč. Z této částky na obvyklý úrok 10,33 % ročně připadá částka 6 520 Kč. Již k 22. 11. 2020 tak uhradil žalovaný na jistině částku 29 000 Kč i úrok za dobu sjednaného splácení, tj. uhrazeno bylo celkem 35 520 Kč, čímž s ohledem na shora uvedené skutečnosti vznikl přeplatek pokrývající i smluvní pokuty za pozdní platby a prodlení. Navíc žalovaný po zesplatnění uhradil další platby v celkové výši 5 146 Kč. S ohledem na výši úvěru je tedy zřejmé, že žalovaný do zesplatnění uhradil žalobkyni nejen poskytnuté finanční prostředky, ale i úrok v obvyklé výši a smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby žalovaný ani nemohl být v prodlení s úhradou žalované částky, soud žalobu o zaplacení částky 12 191,45 Kč s příslušenstvím zamítl.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud ani jednomu z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.