Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
22 C 54/2021-37
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 7. 2018 do 2. 3. 2020, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 7. 2018 do 2. 3. 2020, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 102017-2421, na základě níž byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v částce 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v 13 splátkách, a kterážto smlouva byla po posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO (s účinností od 28. 9. 2018 právnická osoba, IČO), jež postoupila dne 11. 12. 2019 tuto pohledávku za žalovanou žalobkyni. Uplatněný nárok sestává z dlužné jistiny úvěru (10 000 Kč), úroku z úvěru (1 216 Kč), poplatku za vyhodnocení úvěru (958 Kč), inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek (826 Kč) a úroku z prodlení.
2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.
3. Soud nařídil jednání na den 6. 12. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále též „o. s. ř. “). Žalovaná se bez omluvy nedostavila, svou omluvu zaslala soudu elektronicky až dne 13. 12. 2021 s tím, že si spletla den jednání. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. právnická osoba a žalovaná se dne 22. 6. 2017 dohodly, že tato společnost poskytne žalované bezúčelový úvěr v částce 10 000 Kč v hotovosti, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 7 300 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, sjednaly si úrok ve výši 25,85 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 10 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. 102017-2421 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti právnická osoba údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedla, že je vdaná a v současné době je na rodičovské dovolené, stará se o jedno nezaopatřené dítě mladší 6 let, bydlí v nájmu; dále uvedla, že jí pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 15 950 Kč tvoří: rodičovský příspěvek – 9 150 Kč, alimenty – 2 500 Kč a příspěvek na bydlení – 4 300 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 12 285 Kč tvoří: nájemné – 6 985 Kč a ostatní výdaje – 5 300 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovanou i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy SIPO, poštovními poukázkami na příspěvek na bydlení, na přídavek na dítě a na výživné, dohodou o provedení práce a nečitelnými výplatními páskami (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru z 22. 6. 201, z poštovní poukázky B znějící na částky 9 152 Kč a 4 300 Kč, z poštovní poukázky C znějící na částky 2 500 Kč z 23. 5. 2017, 22. 7. 2017 a 16. 8. 2017, z dohody o provedení práce z 13. 7. 2017 a nečitelných výplatních pásek). Zástupce původní věřitelky provedl dne 22. 6. 2017 finanční analýzu žalované, z níž dospěl k závěru, že žalované je podle bodového ohodnocení 16 bodů možné poskytnout úvěr do maximální výše 25 000 Kč a že žalovaná je schopna splácet měsíční splátky úvěru maximálně v částce 2 665 Kč (zjištěno z finanční analýzy z 22. 6. 2017 a z credit scoringu z 22. 6. 2017). Dne 6. 9. 2018 společnost právnická osoba prodala část svého závodu týkající se veškerých úvěrových smluv společnosti právnická osoba, IČO, a to včetně své pohledávky za žalovanou (zjištěno z těžko čitelné smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi právnická osoba a právnická osoba, z 6. 9. 2018 včetně výňatku přílohy). Dne 11. 12. 2019 se společnost právnická osoba, a žalobkyně dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovanou se postupuje na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní z 2. 4. 2020). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaním ze dne 6. 2. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 2. 2020 vypracované právnická osoba včetně potvrzení o expedici obyčejných zásilek z 13. 2. 2020). Žalovaná byla dne 26. 2. 2020 vyzvána, aby dluh v částce 20 766,59 Kč splnila ihned, přičemž tato výzva vypracovaná advokátem žalobkyně byla dne 26. 2. 2020 podána na poště za účelem doručení žalované (zjištěno z předžalobní výzvy z 26. 2. 2020 a z podacího lístku č. RR2590628601F).
5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Z žaloby však neplyne, že by původní věřitelka ověřila solventnost žalované nahlédnutím do centrální evidence exekucí či jiné podobné databáze. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalovaná vystupuje jako povinná v celé řadě exekučních řízení, což mělo být poskytovatelce úvěru před uzavřením smlouvy známo nahlédnutím do přístupných databází, když již v té době žalovaná vystupovala jako povinná ve čtyřech exekucích (zjištěno z výpisu z rejstříku zahájených exekucí pro žalovanou). K tomu měla původní věřitelka přistoupit i s ohledem na skutečnost, že žalovaná mezi své příjmy (pravděpodobně za účelem zvýšení pravděpodobnosti vyhovění žádosti o úvěr) zařadila také výživné (na nezletilé dítě), které však rozhodně jejím příjmem není, a dále rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení, které jsou dávkami státní sociální podpory. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatelky o úvěr.
6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru dne 22. 6. 2017, přičemž uvedla své příjmy a výdaje, avšak do svých příjmu zahrnula pouze rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení jako dávky státní sociální podpory, a dále výživné, které nebylo příjmem žalované, nýbrž příjmem jejího nezletilého dítěte. právnická osoba nezkoumala nahlédnutím do přístupných databází solventnost žalované. Úvěr ve výši 10 000 Kč byl přesto žalované dne 22. 6. 2017 poskytnut. Dne 6. 9. 2018 společnost právnická osoba prodala část svého závodu týkající se veškerých úvěrových smluv společnosti právnická osoba včetně pohledávky za žalovanou. Dne 6. 12. 2019 se společnost právnická osoba dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětná pohledávka za žalovanou převádí na žalobkyni. Dne 26. 2. 2020 sepsal právní zástupce žalobkyně výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru a téhož dne ji podal na poště k doručení žalované.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
8. právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.
9. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne.
11. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.
12. V posuzované věci společnost právnická osoba coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované nesplnila. Poskytovatelka úvěru se s odbornou péčí nezabývala tvrzenými příjmy žalované, které tvořily pouze dávky státní sociální podpory a výživné na nezletilé dítě, které nebylo jejím příjmem. Poskytovatelce úvěru rovněž objektivně nic nebránilo v ověření, zda žalovaná řádně plní své závazky, např. nahlédnutím do centrální evidence exekucí či podobné databáze. Soudu proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ nebyla žalované před uzavřením smluv poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, a uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou proto podle § 588 o. z. absolutně neplatné.
13. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalované dle provedeného důkazu poskytla peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaná, jenž se o tuto částku obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinna tuto částku vydat žalobkyni.
15. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byla žalovaná k vrácení dluhu vyzvána psaním ze dne 26. 2. 2020, které žalobkyně téhož dne žalované odeslala. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 2. 3. 2020. Původní věřitelka vyzvala žalovaného k okamžitému splnění (od sepsání výzvy), kterým je tedy den 2. 3. 2020, jenž je dnem, kdy došlo k fikci doručená výzvy žalované. Až od 3. 3. 2020 je tak žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , resp. v nižší žalobkyní požadované výši, až od tohoto dne. V tomto rozsahu je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.
16. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatku. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaná žalobkyni nedluží.
17. Žalobkyně sice zaznamenala úspěch ve věci v nepatrně převážné části, ale skutečnost, že její právní předchůdkyně poskytla úvěr osobě, jež byla v minulosti zatížena exekucemi a u níž neposuzovala řádně a dostatečně úvěruschopnost, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.