Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 242/2021-24

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 22 416 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 207 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 207 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 16 209 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 737,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 042,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 795,17 Kč od 21. 5. 2020 do 30. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 588,17 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 207 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 250,27 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 207 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 207 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 16 209 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 737,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 042,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 795,17 Kč od 21. 5. 2020 do 30. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 588,17 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 207 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 250,27 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 416 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 20. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 1 155 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5 880 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrové případu ve výši 1 107 Kč a za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 160 Kč splatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, pročež ke dni 20. 11. 2019 úvěr včetně dalších poplatků a úroků nebyl zcela uhrazen. Ke dni zesplatnění předchůdkyně žalobkyně evidovala za žalovanou z titulu Smlouvy nesplacenou jistinu ve výši 8 250,27 Kč, nesplacený úrok ve výši 544,90 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 1 444,11 Kč, nesplacený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 745,55 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 3 931,17 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru byla tato od 21. 11. 2019 úročena úrokovou sazbou 15 % ročně. Vedle těchto nároků žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 8 250,27 Kč a z nezaplacených úroků ve výši 544,90 Kč, který částečně kapitalizovala částkou 737,06 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč a úrok od 21. 11. 2019 do postoupení pohledávky ve výši 1 042,96 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinnosti ke dni 8. 7. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání svým vyjádřením ze dne 3. 8. 2021. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne 20. 9. 2018, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti, který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 593 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 1 155 Kč zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 160 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 10 302 Kč RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 272,44 %. Na straně dvě je tučně vytištěno prohlášení žalované, že potvrzuje převzetí částky úvěru v hotovosti. V části povinnosti dlužníka Smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaná nesplní povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas a ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, může předchůdkyně žalobkyně, vyzvat žalovanou k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jí k tomuto lhůtu alespoň 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty má předchůdkyně žalobkyně právo úvěr zesplatnit.

6. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 20. 9. 2018, soud zjistil, že žalovaná měla být na mateřské nebo rodičovské dovolené, jako doklad o svých příjmech měla předložit rozhodnutí. Bydlela v nájmu, byla vdaná, vyživovala jedno nezletilé dítě a měla základní vzdělání. Žalovaná měla mít proti své osobě i vedeny exekuce, které měla řádně splácet. Její měsíční příjmy měly být 15 771 Kč, její měsíční výdaje pak měly být 8 040 Kč na bydlení a energie, strava, doprava a osobní náklady 4 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 328 Kč a pojištění 500 Kč, celkem tedy 13 868 Kč.

7. Z transakční historie žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila na úvěr ze Smlouvy dne 21. 9. 2018 částku 1 593 Kč, dne 16. 10. 2018 částku 1 593 Kč, dne 23. 11. 2018 částku 1 600 Kč, dne 21. 12. 2018 částku 1 600 Kč a dne 29. 1. 2019 částku 1 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění jejího dodatku ze dne 13. 7. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 11. 2020, včetně podacího lístku z následujícího dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 25 295,71 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

11. Zbylé y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

13. Dne 20. 9. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaná se opak zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 593 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 155 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 160 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 22 302 Kč.

14. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 23. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma žádosti o úvěr, kde je uvedeno, že zástupce předchůdkyně žalobkyně relevantní dokumenty viděl. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měla mít žalovaná měsíční náklady na energie a služby spojené s bydlením ve výši 8 040 Kč, což se při zohlednění nákladů na služby a energie, včetně televizních a rozhlasových poplatků, svozu odpadu, elektřiny, vodného a stočného a tepla, jeví jako částka nízká, ale ještě možná. Ohledně výdajové stránky žalované se však soud neztotožňuje se závěrem předchůdkyně žalobkyně, že měsíční výdaje na stravování, dopravu a ostatní osobní náklady mohou u dospělého člověka a jednoho vyživovaného dítěte běžně činit dohromady částku 4 000 Kč, zvláště pokud veškeré ostatní výdaje mají být nulové. Toto se při zohlednění cen za telekomunikační služby, léky, dopravu a oblečení, se jeví jako silně podhodnocené. Žalovaná k tomu navíc uvedla, že je proti ní vedena exekuce, ale žádné bližší údaje o její výši uvedeny nejsou. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí její závěr o tom, že žalovaná měla měsíčně disponibilních 1 903 Kč (1 903 Kč = 15 771 Kč – 13 868 Kč). Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné a to i napříč tomu, že z předložených dokumentů jasně vyplývá, že údaje uvedené žalovanou v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeho neodpovídají skutečnosti, minimálně na výdajové stránce. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění jejích dodatků. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni informována dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 23. 11. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

15. Dle , , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle a odst. 4 do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

21. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

25. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že ačkoliv předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, že minimálně částky měsíčních výdajů žalované, které žalovaná uvádí v žádosti o úvěr a které následně předchůdkyně žalobkyně použila pro kalkulaci úvěruschopnosti žalované, očividně neodpovídají běžný částkám, které lze za normálního běhu věci předpokládat. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalované, na jejichž základě by mohla tvrzené skutečnosti verifikovat.

27. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 12 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila jen v rozsahu 5 793 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 6 207 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 30. 7. 2021. Nejpozději dne 31. 7. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. o.z., kdy její výše je určena Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

28. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

29. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 6 207 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná byla úspěšná co do částky 16 209 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

30. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.