Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 189/2021-27

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 46 496,83 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení

částky 7 282,69 Kč

s úrokem v částce 2 530,55 Kč,

s úrokem z prodlení v částce 239,72 Kč,

s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 44 996,83 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 782,69 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

částku 39 214,14 Kč

s úrokem z prodlení v částce 3 493,67 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 214,14 Kč od datum do zaplacení a, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 199,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 282,69 Kč s úrokem v částce 2 530,55 Kč, s úrokem z prodlení v částce 239,72 Kč, s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 44 996,83 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 782,69 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 214,14 Kč s úrokem z prodlení v částce 3 493,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 214,14 Kč od [datum] do zaplacení a, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 199,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 44 996,83 Kč, smluvní úrok 2 530,55 Kč, smluvní poplatky 1 500 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení (kapitalizace ke dni datum), to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne datum mezi právnická osoba, a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný splácet v 72 měsíčních splátkách po 1 014,29 Kč počínaje datum Smluvní úrok činil 13,40 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácení, proto byl úvěr ke dni datum zesplatněn a žalovaný vyzván k zaplacení. V rámci doplnění tvrzení ze dne datum uvedla žalobkyně, že úvěr byl uzavřen prostřednictvím internetového bankovnictví, žalovaný uvedl příjem 21 000 Kč a celkový příjem domácnosti byl 10 000 Kč, při hodnocení úvěruschopnosti bylo vycházeno z veřejných i neveřejných databází, byl porovnáván příjem žalovaného a výdaje odhadnuté dle historických dat ČSÚ.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

6. Platební historie prokazuje, že žalovaný naposledy plnil datum, předtím plnil často nepravidelně, celkem uhradil 10 785,86 Kč, úvěru mu byl poskytnut ve výši 50 000 Kč.

7. právnická osoba, ze dne datum k posouzení úvěruschopnosti žalovaného prokazuje, že vycházeli z údajů v žádosti žalované, které ověřili v interních i externích databázích, a to zejména v NRKI/BRKI, ISIR, databáze MVČR. Disponibilní částka byla vypočtena odečtením splátkových výdajů a dalších deklarovaných výdajů, bylo vycházeno z normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátky. Součástí vyjádření je i tabulka, ze které vyplývá, že příjmy žalovaný deklaroval ve výši 21 000 Kč a bylo vycházeno z tohoto deklarovaného příjmu (Způsob ověření příjmu klienta – Příjem dle žádosti o úvěr), čistý příjem domácnosti byl 10 000 Kč, žalovaný se podílel na nákladech na bydlení 210%. Žalovaný měl mít u banky účet a nehradil vůči bance žádné splátky a neměl vůči bance dluh.

8. Výpisy v úvěrového účtu potvrzují platební historii.

9. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

10. Sazebník neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

11. Spotřebitelský splátkový úvěr základní produktové podmínky účinné od 1.8.2017 neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

12. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

13. Výzva k úhradě dluhu ze dne datum prokazuje, že žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby.

14. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky za ním a vyzván k jeho úhradě.

15. Smlouva o úvěru anonymizováno půjčka prokazuje, že žalovaný uzavřel s jméno příjmení příjmení, a.s, úvěrovou smlouvu na 50 000 Kč dne datum.

16. Výpis z úvěru ke dni datum prokazuje výši a složení žalované částky.

17. Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum prokazuje, že byl žalovaný pro prodlení se splátkami vyzván k úhradě celé dlužné částky do datum.

18. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek prokazují, že byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni.

19. Všeobecné produktové podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný čerpal od předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 50 000 Kč a uhradil celkem 10 785,86 Kč. Příjmy žalovaného jsou pouze tvrzeny, nejsou nijak doloženy a ani nebyly nijak ověřovány, výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty. O (ne) pečlivosti posuzování úvěruschopnosti žalovaného svědčí i to, že sám žalovaným měl mít příjem 21 000 Kč, příjem celé domácnosti žalovaného však měl být pouze 10 000 Kč a žalovaným se měl podílet na úhradě nákladů na bydlení ve výši 210%.

21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že prokazatelně nebyla ověřována ani tak základní věc, jako je výše příjmů žalovaného a bylo vycházeno pouze z jeho tvrzení, výdaje byly pouze odhadnuty, nebyly zjišťovány, natož ověřovány skutečné výdaje žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná pro (ne) řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 39 214,14 Kč (50 000 Kč úvěru – 10 785,86 Kč částka uhrazená žalovaným) z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaný částečně hradil na přijaté plnění od předchůdkyně žalobkyně. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 39 214,14 Kč s úroky z prodlení od datum, tedy od 4. dne po odeslání výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznané úroky z prodlení, neboť na ně žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a tedy ani smluvní splatnost dlužné částky, obdobně platí i pro úroky z úvěru. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznané bezdůvodné obohacení a v rozsahu převyšujícím přiznané úroky z prodlení, neboť na ně žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná, a nevznikl tak nárok na zaplacení dalších částek a ani smluvní splatnost dlužné částky. S ohledem na počátek prodlení a výši dlužné jistiny soud poměrně krátil kapitalizované úroky z prodlení.

34. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”), neboť neshledal důvod pro stanovení odlišné lhůty k plnění.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 199,49 Kč, přičemž tato částka představuje 51,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,09 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 860 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 496,83 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 1 490 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 2 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 350 Kč ve výši 1 753,50 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění nedostatečných žalobních tvrzení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,