Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 208/2019-54
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci:
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) s žalovanou osobou uzavřela smlouvu o připojení a poskytování služeb retransmise prostřednictvím satelitu DIGI TV. Poté co byla smlouva ukončena, byla žalovaná povinna vrátit pronajaté technické zařízení (2 x Set-top box + 2 x přístupová karta) do 10 dnů, a jelikož tak neučinila, plyne ze smlouvy její povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu (a úrok z prodlení v zákonné výši). K dotazu soudu doplnila, že koncové zařízení (set-top box) bylo zakoupeno za celkovou částku 2 169,90 Kč a přístupová karta za cenu 344,47 Kč bez DPH. K tomu uvedla, že pro žalobkyni mají tato zařízení větší hodnotu, neboť se dají znovu použít, a to s ohledem na jejich životnost pro 3 – 5 zákazníků. Žalovaná se naopak k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Ze smlouvy číslo (1. strana ze 3), dodatku smlouvy číslo ze dne datum, jejíž součástí byly smluvními stranami nepodepsané všeobecné obchodní podmínky, a také formuláře o provedení ze dne datum soud zjistil, že se uvedenou smlouvou a dodatkem žalobkyně zavázala žalované dodávat služby a k tomu současně pronajala 2 x koncové zařízení set-top box (jinak také STB) a 2 x„ smart kartu“ (po výměně technikem STB pod sériovým č. anonymizováno, resp. č. anonymizováno, kartu číslo resp. číslo). Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a reklamační řád žalobkyně pro službu DIGI TV (dále jen„ VOP“), ze kterých soud zjistil, že v čl. 8 VOP bylo ujednáno, že do 10 dnů od ukončení smlouvy je žalovaný povinen pronajaté technické zařízení vrátit, a pokud tak neučiní, je žalobkyně oprávněna naúčtovat mu smluvní pokutu. Závazek uhradit smluvní pokutu včetně stanovení její výše v případě nevrácení technického zařízení byl sjednán ve smlouvě. V textu dodatku číslo bylo mimo jiné sjednáno, že pokud je uživatel v prodlení s vrácením (zničením apod.) přístupové karty, je sjednána smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, a za nevrácení (či zničení a pod.) STB je sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč.
5. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalované bylo žalobkyní oznámeno ukončení smlouvy dne datum, žalovaná byla vyzvána k zaplacení smluvních pokut.
6. Z výzvy ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení shora uvedených technických zařízení a k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 13 000 Kč také zástupcem žalobkyně z řad advokátů.
7. Z faktur právnická osoba, ze dne datum, resp. datum, bylo zjištěno, že 1 STB zakoupila žalobkyně za částku 43,89 USD, tj. dle kurzu ke dni splatnosti datum ve výši 24,72 Kč za 1 USD za cenu cca 1 085 Kč, a 1„ smart kartu“ za cenu 6,37 EUR, tj. dle kurzu ke dni splatnosti datum ve výši 27,02 Kč za 1 EUR za cenu cca 172 Kč.
8. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně s osobou žalovanou uzavřeli smlouvu, jejíž součástí bylo také zapůjčení koncových technických zářízení (2 x STB a 2 x přístupová karta – srov. shora). Povinnost vrátit poskytnuté technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč v případě set-top boxů a 1 500 Kč v případě přístupových karet. Žalobkyně po ukončení smluvního vztahu opakovaně vyzvala žalovanou osobu k vrácení shora uvedených technických zařízení a zároveň vyúčtovala smluvní pokuty v celkové výši 13 000 Kč za prodlení se splněním povinnosti vrátit set-top box (2 x 5 000 Kč) a přístupovou kartu (2 x 1 500 Kč). Žalovaná ničeho nezaplatila ani na základě výzvy žalobkyně. Pořizovací cena STB činila cca 1 085 Kč. Pořizovací cena přístupové karty činila cca 172 Kč.
9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah a aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“). Žalovaná po skončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dočasně poskytnuté movité věci žalobkyni nevrátila. Žaloba není důvodná, neboť smluvní pokuta (dle § 2048 o.z.) byla sjednána v nepřiměřené výši. Smluvní pokuta mnohonásobně (cca 5 krát v případě STB a cca 9 krát v případě přístupové karty) převyšovala pořizovací cenu nevrácených věcí. Přestože smysl smluvní pokuty je nejen kompenzační, ale také preventivní, nelze mít za přiměřenou její výši, při které se oprávněnému ze smluvní pokuty v podstatě více vyplatí, pokud povinný ze smluvní pokuty splní podmínky pro její aktivaci. Na uvedeném nemůže nic změnit ani jiná pořizovací cena, kterou žalobkyně tvrdila jako vyšší, než jakou doložila předloženými důkazy (srov. shora), ani její tvrzení o tom, že navzdory pořizovací ceně, hodnota věcí je pro žalobkyni ve skutečnosti větší, neboť lze použít opakovaně. Je naopak notorietou, že spotřební zboží v čase cenu ztrácí, a na hodnotu věci nemůže mít vliv její příp.„ opakované použití“. Ostatně totožnou smluvní pokutou má žalobkyně ve smlouvě zajištěno i samotné zničení koncového zařízení. Ujednání o smluvní pokutě je proto neúčinné, neboť zakládá dle názoru soudu v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 a 1815 o. z.).
10. Soud nemohl přistoupit ani k moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z., neboť mezi účastníky jde o vztah spotřebitelský. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie, dále jen„ SDEU“, ze dne datum, Banco Español de Crédito, C číslo, bod 40, a ze dne datum, Banif příjmení příjmení, C číslo, bod 20).
11. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem. příjmení, která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázku z úřední moci, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu. Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem v souladu zásadou efektivity (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, resp. Banif příjmení příjmení, bod 21, 22, 23, 26). SDEU kromě toho rozhodl, že vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, ze kterého vychází ochrana, kterou Směrnice zajišťuje spotřebitelům, musí být její článek 6 považován za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají uvnitř vnitrostátního právního řádu status kogentních norem, které soud musí nebo může uplatnit z úřední moci (viz rozsudek SDEU ze dne datum, Asturcom Telecomunicaciones, C číslo, Sb. rozh. s . I číslo, bod 52, a usnesení ze dne datum, Pohotovost’, C číslo, Sb. rozh. p I číslo, bod 50). Je třeba mít za to, že tato kvalifikace se vztahuje na všechna ustanovení Směrnice, která jsou nezbytná k dosažení cíle sledovaného uvedeným článkem 6. SDEU uvedené ustanovení vyložil v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčené klauzule, aby se ujistil, že tato klauzule není pro spotřebitele závazná (výše uvedené rozsudky Banco Español de Crédito, bod 63, a Banif příjmení příjmení, bod 27). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že pokud vnitrostátní soud považuje klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek ze dne datum, Pannon GSM, C číslo, Sb. rozh. s . I číslo, bod 35). Z uvedené judikatury vyplývá, že plná účinnost ochrany stanovené Směrnicí vyžaduje, aby vnitrostátní soud, který z úřední moci určil zneužívající povahu klauzule, mohl z tohoto určení vyvodit veškeré důsledky, aniž by čekal, až spotřebitel, který je informován o svých právech, navrhne zrušení uvedené klauzule (výše uvedený rozsudek Banif příjmení příjmení, body 28 a 36).
12. Příloha Směrnice v bodě 1 písm. e) uvádí, že mezi klauzule, které lze prohlásit za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 3 Směrnice, patří klauzule, jejichž cílem nebo následkem je uložit spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že i když obsah dotčené přílohy nemůže automaticky a sám o sobě určit zneužívající povahu sporné klauzule, představuje nicméně zásadní prvek, na kterém může příslušný soud založit své posouzení zneužívající povahy uvedené klauzule (rozsudek SDEU ze dne datum, Invitel, C číslo, bod 26). SDEU ze znění uvedeného čl. 6 odst. 1 vyvodil, že vnitrostátní soudy mají povinnost neuplatnit zneužívající klauzuli, aby tak nebyla vůči spotřebiteli závazná, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma zrušení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná. Pokud by přitom vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takových smlouvách, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice by mohlo být ohroženo, jelikož by došlo k oslabení odrazujícího účinku pro prodávající poskytovatele spočívajícího v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, body 65 až 69). Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu snížit pokutu uloženou spotřebiteli nebo ustanovení s obdobným účinkem namísto vyloučení použití celé dotčené klauzule ve vztahu k uvedenému spotřebiteli, pokud určí zneužívající povahu klauzule obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Čl. 6 odst. 1 Směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje vnitrostátnímu soudu, pokud určí zneužívající povahu klauzule o pokutě nebo ustanovení s obdobným účinkem ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, omezit se na snížení částky pokuty uložené podle uvedené klauzule spotřebiteli, jak to umožňuje vnitrostátní právo, nýbrž mu ukládá, aby bez dalšího vyloučil použití této klauzule vůči spotřebiteli (rozsudek SDEU ze dne datum, příjmení, C číslo, bod 59 a 60).
13. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto § 142 odst.1 o.s.ř. , když plně úspěšná byla v řízení osoba žalovaná, nicméně z obsahu spisu se podává, že jí žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).