Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 210/2021-26
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta.
1. právnická osoba se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala, aby soud zavázal žalovanou celé jméno žalované k zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ společnost“), s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“), kdy dne datum poskytla žalované úvěr v částce částka po předchozím posouzení její úvěruschopnosti, již žalovaná přijala převodem na její bankovní účet. Smlouva byla sjednána prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovanou dle instrukcí zaslaných žalované e-mailem. Žalovaná také odsouhlasila ve webovém rozhraní společnosti návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě společnosti odsouhlasila. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit společnosti poskytnutý úvěr do datum. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a dosud podle smlouvy dluží částku celkem částka právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná svůj dluh v částce částka nezaplatila, ač byla upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum.
2. Žalovaná celé jméno žalované se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.
3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum včetně všeobecných obchodních podmínek společnosti pro smlouvu o zápůjčce, že žalovaná uzavřel se společností smlouvu, na základě které byl žalované dle výpisu z účtu dne datum poskytnut společností úvěr v částce částka, a to na účet žalované. Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnutého úvěru do datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce se žalovaným s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalované. Předžalobní výzvou ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dle smlouvy.
1. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
2. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. i úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
3. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění
4. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
5. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (společnost coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 , odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
11. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
12. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
13. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 256/2016 Sb. K prokázání této skutečnosti však soudu předložila pouze důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, jež obsahuje jen údaje poskytnuté společnosti žalovanou před uzavřením smlouvy bez dalšího ověření jejich správnosti. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při smlouvy ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).
14. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne datum je podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy společnost poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy částku částka, je žalovaná povinna toto plnění vrátit. Žalovaná dosud ničeho neuhradila (v řízení neprokázala, že provedla úhradu tohoto dluhu), jak vyplývá z tvrzení žalobkyně i provedeného dokazování, proto je nadále povinna vrátit žalobkyni částku částka. Žalobkyně má nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky od datum, neboť žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovanou k vydání této částky do datum výzvou ze dne datum. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (úrok z prodlení za dobu od datum do datum), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy v řízení co do jistiny úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku částka a nákladů právního zastoupení Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci podle § 14b odst. 1 bodu 1., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, činí částka (3 x 200) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění podání žaloby) dle § 11 citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce částka za tři úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky částka ve výši částka. Celková výše nákladů řízení přiznaných žalobkyni tak činí částka., které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.