Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 231/2021-35

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 3 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 633,02 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 3 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 633,02 Kč se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná, jež je dle přihlášky držitelkou televizního přijímače od března 2015 nezaplatila měsíční televizní poplatky za období měsíců října 2017 až ledna 2020. Poplatková povinnost by žalované skončila až doručením odhlášky, k čemuž však nedošlo.

Žalovaná uvedla, že od roku 2017 na adrese ulice a číslo v obec, ke kterému se odběrné místo vztahuje, nebydlí a byt byl vrácen bytovému družstvu.

Soud nařídil jednání na den 3. 11. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu , (dále též „ “). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle , v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se podle uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané, že žalovaná se v březnu 2015 přihlásila jako televizní poplatník, jakož i to, že v březnu 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu na televizních poplatcích a souvisejícím úroku z prodlení. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla v době od října 2017 do ledna 2020 držitelkou televizního přijímače, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Soud má z žalovanou tvrzených skutečností za prokázané, že žalovaná dne 31. 1. 2017 ukončila nájem na adrese ulice číslo v obec.

Soud tak dospěl k jedinému relevantnímu skutkovému závěru, totiž že žalovaná se v březnu 2015 přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků.

Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně byla dle potvrzení o přihlášení poplatníka v měsíci březnu 2015 vlastníkem televizního přijímače ve smyslu , o rozhlasových a televizních poplatcích, a tehdy byla poplatníkem televizního poplatku. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná je nadále poplatníkem, vychází z nesprávného výkladu některých ustanovení zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Poplatníkem televizního poplatku je totiž pouze osoba, která vlastní televizní přijímač, příp. také jiná osoba uvedená ve větě druhé zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Skutečnost, že je osoba zapsána jako poplatník v evidenci poplatníků ve smyslu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích neznamená, že je stejná osoba skutečně (stále) držitelem televizního přijímače. Soud může na základě skutkového zjištění, že osoba vlastní televizní přijímač tedy dospět k právnímu závěru, že tato osoba je poplatníkem televizního poplatku; současně k takovému právnímu závěru nemůže dospět toliko na základě evidence poplatníků. Pokud žalobkyně své v žalobě implikované tvrzení, že žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem televizního přijímače, neprokázala, tedy nesplnila svou procesní povinnost ve smyslu a , o níž nemohla být s ohledem na svou neúčast při soudním jednání poučena, nemohla být se svou žalobou směřovanou proti v soudním řízení aktivně se bránící žalované úspěšná.

Pro úplnost soud dodává, že tato zřejmá nedokonalost zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, jež poskytovatelce veřejné služby v oblasti televizního vysílání značně znesnadňuje uplatňování pohledávek za poplatky neplatícími poplatníky, je do určité míry vyrovnávána skrze přirážky k poplatkům ve smyslu § 9 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, k jejichž úhradě jsou povinni například bývalí poplatníci, kteří nesplnili povinnost odhlásit se z evidence poplatníků. Evidence poplatníků má však funkci ryze evidenční, sama o sobě nemůže sloužit k prokázání trvání poplatkové povinnosti a nelze z ní tedy bez dalšího vycházet pro účely rozhodování soudu.

Žalobkyně neprokázala, že žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem televizního přijímače a nebylo proto možno dojít k právnímu závěru, podle něhož byla žalovaná poplatníkem televizního poplatku povinným k úhradě žalobou uplatněné pohledávky. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů nezastoupené žalované, které podle a příslušných ustanovení náleží 300 Kč za jeden účelně učiněný úkon (vyjádření k žalobě).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.