Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 223/2021-24
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 343,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se, co do částky 21 123,48 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 010,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 164,41 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 921,82 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 073,58 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 744,43 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 667,07 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 588,89 Kč od 21. 1. 2020 do 21. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 368,89 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se, co do částky 21 123,48 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 010,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 164,41 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 921,82 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 073,58 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 744,43 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 667,07 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 588,89 Kč od 21. 1. 2020 do 21. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 368,89 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 327,08 Kč spolu s příslušenstvím a částky 11 016,40 Kč spolu s příslušenstvím.
2. K odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 22. 9. 2017 s žalovaným Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 12 320 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 676 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 4 514 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 22. 3. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 2. 3. 2018. Ke dni 2. 7. 2018 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 12 921,82 Kč a na dlužném poplatku 8 405,26 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku v celkové výši 4 650 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, když kapitalizovaný smluvní úrok činí 3 164,41 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 2 010,60 Kč.
3. K odůvodnění druhého nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 3. 7. 2017 s žalovaným Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 10 600 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 5 050 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 27. 8. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 2. 3. 2018. Ke dni 2. 7. 2018 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 6 667,07 Kč a na dlužném poplatku 4 349,33 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku v celkové výši 11 130 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, když kapitalizovaný smluvní úrok činí 2 744,43 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 1 073,58 Kč.
4. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.
5. Žalovaný se nevyjádřil.
6. K ústnímu jednání dne 22. 10. 2021 se nedostavil žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.
7. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.
8. Dne 3. 7. 2017 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba Smlouvu o zápůjčce číslo. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 10 600 Kč, tj. celkem 22 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 377 Kč a poslední splátku ve výši 357 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce číslo). Žalovaný uhradil částku v celkové výši 11 130 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě číslo).
9. Dne 22. 9. 2017 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba Smlouvu o zápůjčce číslo. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 12 320 Kč, tj. celkem 27 320 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 518 Kč a poslední splátku ve výši 1 517 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce číslo). Žalovaný uhradil částku v celkové výši 4 650 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě číslo).
10. Z listiny Uznání dluhu bylo zjištěno, že v tato listina je formulář, v němž jsou strojově dotaženy osobní údaji žalovaného, tj. jeo jméno, adresa a rodné číslo, dále pak celková dlužná částka 35 064,72 Kč a čísla smluv číslo a číslo. Ve formuláři je dále uvedeno:„ Já níže podepsaný celé jméno žalovaného, r. č. (uvedeno), uznávám ve smyslu § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, výše uvedenou celkovou dlužnou částku představující pohledávku společnosti právnická osoba za mojí osobou na základě výše uvedených smluv o zápůjčce uzavřených se společností právnická osoba co do důvodu i výše a zavazuji se ji plně uhradit.“ Ihned následuje graficky odlišená a výrazná výzva:„ Označte křížkem Vaše stanovisko, doplňte údaje a zašlete zpět faxem nebo poštou“ a nabídka čtyř možností odpovědí:
Uplatňovanou pohledávku mohu uhradit najednou.
Žádám o zaslání splátkového kalendáře a poštovních složenek.
UPOZORNĚNÍ: MINIMÁLNÍ VÝŠE MĚSÍČNÍ SPLÁTKY JE 2 000 Kč
PRVNÍ SPLÁTKA MUSÍ PROBĚHNOUT DO 30 DNÍ!
Dle mých současných finančních možností navrhuji měsíční splátky ve výši … Kč, které budu pravidelně zasílat vždy nejpozději k … dni v měsíci.
Žalovaný neoznačil žádnou odrážku, přičemž do třetí odrážky doplnil, že žádá o splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně se splatností nejpozději k 30. dni v měsíci.
11. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně příslušných stran 20 a 23 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 14. 2. 2020 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu odlišnou od bydliště žalovaného uvedenou ve smlouvě oznámení společnosti právnická osoba o postoupení pohledávky. Doručení zásilky do dispozice žalovaného nebylo prokázáno, neboť pošta tuto zásilku již nemá v evidenci (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020 a Sledováním zásilky). Dne 12. 5. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému na adresu odlišnou od bydliště žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu. Doručení zásilky do dispozice žalovaného nebylo prokázáno, neboť pošta tuto zásilku nemá v evidenci (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 12. 5. 2020 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
12. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětné pohledávky původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byly platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
13. Po právní stránce soud hodnotil obě uzavřené smlouvy jako smlouvy o zápůjčce uzavřené žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
14. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
18. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
19. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
20. S ohledem na tento vyslovený závěr, nemohla tudíž dojít k platnému uznání dluhu žalovaným, protože dluh z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ani číslo neexistoval. Uznání dluhu je právem akcesorickým, tzn. že dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005 sp. zn. 29 Odo 910/2003).
21. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku v celkové výši 27 000 Kč (nejprve 15 000 Kč a následně 12 000 Kč). Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby.
22. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka v celkové výši 27 000 Kč. Žalovaný fakticky zaplatil 15 780 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 11 220 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část z celkových úhrad na úhradu souhrnných poplatků, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacené částky. Přestože žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě a následně i předžalobní výzvu, nebylo prokázáno, že tyto výzvy byly doručeny do dispozice žalovaného. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla až dne 20. 9. 2021 žaloba. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 22. 9. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván, což v posuzované věci nastalo až doručením žaloby.
23. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
24. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
25. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.