Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 276/2021-17

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 76 546 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.750 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení a částku 10.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.450 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.750 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení a částku 10.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.450 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 76.546 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a to částky 47.750 Kč ze smlouvy ze dne 2. 11. 2018 a částky 28.796 Kč ze smlouvy ze dne 13. 8. 2018.

Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 8. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byl úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 3.400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.400 Kč a poplatkem za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 546 Kč v pravidelných týdenních splátkách. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že část úvěru ve výši 7.748 Kč byla užita k úhradě dřívější smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi smluvními stranami. Z karty zákazníka ze dne 12. 8. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce hodnotil majetkové a sociální poměry žalované. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 11. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byl úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 6.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč v pravidelných týdenních splátkách. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že část úvěru ve výši 4.144 Kč byla užita k úhradě dřívější smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi smluvními stranami (odlišné od smlouvy ze dne 13. 8. 2018). Z karty zákazníka ze dne 2. 11. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce hodnotil majetkové a sociální poměry žalované. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.

Po právní stránce soud věc posoudil dle , a , o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).

Soud má za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání obou smluv s žalovanou neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce soudu předložil dvě smlouvy, ze kterých se svého žalobního nároku domáhá, z obou smluv je zřejmé řetězení úvěrových smluv, když obě byly uzavřeny též za účelem úhrady předchozích dluhů z úvěrových smluv uzavřených s právním předchůdcem žalobce. Tedy právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou minimálně čtyři úvěrové smlouvy, z nichž minimálně dvě byly uzavřeny i za účelem úhrady dluhů z předchozích úvěrů. Též je třeba zohlednit, že smlouvy, z nichž se žalobce plnění domáhá, byly uzavřeny v krátkém časovém rozestupu tří měsíců. Je tedy zřejmé, že při uzavírání úvěrových smluv, ze kterých se žalobce svých nároků domáhá, již žalovaná byla v tzv. dluhové spirále, a uzavírala stále další a další úvěrové smlouvy, aby byla schopna splnit předchozí dluhy. Za takového stavu pak má soud za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou další dvě smlouvy. Smlouvy o úvěru jsou proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatné (a to i v části tzv. pojištění anonymizována dvě slova, neboť se jedná o nedělitelnou součást smlouvy o úvěru, viz ust. § 576 o.z. a contrario) a žalovaná je povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.

Soud uložil žalované zaplatit žalobci dlužné jistiny po odečtení úhrad žalované, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 23.750 Kč (30.000 Kč – 6.250 Kč) a částku 10.450 Kč (20.000 Kč – 9.550 Kč). Dlužné částky pak soud žalované uložil zaplatit se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 45 %, žalovaná z 55 %, žalobce je proto povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 % nákladů žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.