Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 158/2020-64
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně, země,
jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, organizační složka, IČO, se sídlem adresa,
právně zastoupené titul. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 48 773,87 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 37 456,51 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 1. 2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 317,36 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 894,12 Kč od 14. 1. 2020 do 23. 1. 2021, a dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 255,11 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 234,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 37 456,51 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 1. 2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 317,36 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 894,12 Kč od 14. 1. 2020 do 23. 1. 2021, a dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 255,11 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 234,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou ze dne 4. 3. 2020, doplněnou podáním ze dne 14. 1. 2021, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 48 773,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 894,12 Kč od 14. 1. 2020 do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o vydání platební karty anonymizováno příjmení příjmení ze dne 23. 5. 2018, a to na základě žádosti žalovaného o vydání karty anonymizováno příjmení příjmení ze dne 17. 5. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byla žádost, dále Všeobecné obchodní podmínky pro vydávání a používání platebních karet anonymizována dvě slova, Revolvingové obchodní podmínky žalobkyně a příslušný Sazebník poplatků. Žalovaný podpisem žádosti potvrdil seznámení se se shora uvedenými podmínkami, sazebníkem, jakož i formulářem. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného dostát svým závazkům, kdy ověřila totožnost žalovaného, dále ověřila platnost občanského průkazu žalovaného, dále řidičského průkazu, z výpisů z bankovního účtu žalovaného žalobkyně ověřila výši příjmů žalovaného a rovněž výši výdajů. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně zkoumala i nezbytnost jednotlivých plateb. Žalobkyně dále zkoumala, zda proti žalovanému není vedeno insolvenční či exekuční řízení. Dle sazebníku a obchodních podmínek činil poplatek za nedodržení data splatnosti ve výši 150 Kč v prvním a 450 Kč v každém dalším případě, poplatek za výběr hotovosti činil 2 % a 59 Kč, dále poplatek za zaslání výpisu poštou byl stanoven ve výši 25 Kč. Žalovaný byl povinen hradit nejpozději do 5 dnů od data splatnosti tzv. povinnou úhradu, tj. úhradu minimální splátky, úroků a sankcí za aktuální zúčtovací období ke dni vystavení výpisu, poplatků dle sazebníku v částce odpovídající výši realizovaných transakcí, které žalovaný realizoval v zúčtovacím období, a které převyšují revolvingový limit. Minimální splátkou byla částka určená ze součtu objemu transakcí za aktuální transakční období a celkového čerpání úvěru za předcházející zúčtovací období. Minimální splátka činila 3 % z celku tvořeného výše uvedeným, minimálně však 250 Kč. Žalovaná částka v sobě zahrnuje načerpaný úvěr, což jsou samotné transakce, tj. výběry hotovosti z bankomatu či platba prostřednictvím platebního portálu u smluvního partnera žalobkyně, dále se jedná o poplatky, další položkou jsou úroky za revolvingový úvěr (úroková sazba ve výši 9,9 % ročně), a poslední položku tvoří sankční složka (ve výpisech označená jakožto„ poplatek z prodlení“), kdy žalovaný se zavázal hradit tuto dle všeobecných obchodních podmínek, a to v celkové výši 24,15 % ročně z částky, s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení. Žalovaný provedl za dobu trvání smluvního vztahu několik úhrad, jež jsou patrné z výpisů. Žalovaný tedy na základě shora uvedeného uzavřel s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě prostřednictvím kreditní karty čerpal finanční prostředky. V průběhu trvání smluvního vztahu se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně tak eviduje nedoplatek ve výši 48 773,87 Kč, splatný ke dni 13. 1. 2020, tato částka se skládá z jistiny ve výši 40 894,12 Kč a ke dni 13. 1. 2019 kapitalizovaného příslušenství ve výši 7 879,75 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní. Žalobkyně soudu sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s vyhodnocením všech zjištěných a objektivně zjistitelných údajů při zachování odborné péče, a to zejména na základě ověření totožnosti žalovaného (občanský a řidičský průkaz), dále na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním (žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí 25 310 Kč, kdy tuto skutečnost si žalobkyně ověřila z výpisů z bankovního účtu, který žalovaný žalobkyni předložil), dále nahlédnutím do databází insolvenčního a exekučního řízení (databáze CRIBIS).
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Žalobkyně ani žalovaný se k jednání soudu nedostavili. Dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). Právní zástupkyni žalobkyně bylo předvolání k jednání doručeno prostřednictvím datové schránky dne 11. 1. 2021. K jednání soudu se nedostavili a ani svou přítomnost neomluvili. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným paragrafem v nepřítomnosti účastníků řízení
4. Z žádosti o vydání karty anonymizováno příjmení příjmení podepsané žalovaným dne 17. 5. 2018 bylo soudem zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěrový limit ve výši 40 000 Kč, kdy v žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 310 Kč, jeho měsíční výdaje činí 6 833 Kč, dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán na pozici rozpočtáře u právnická osoba anonymizováno spol. s r.o., je ženatý, má dvě děti. Součástí žádosti byl rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně rovněž doložila Všeobecné obchodní podmínky pro vydávání a používání platebních karet anonymizována dvě slova a Sazebník poplatků – soukromé karty anonymizována dvě slova.
5. Z výpisu číslo ze dne 18. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný za období od 2. 6. 2018 do 10. 6. 2018 čerpal finanční prostředky ve výši 4 971,32 Kč, konečný stav na účtu ke shora uvedenému datu tedy činil 4 971,32 Kč.
6. Z výpisu číslo ze dne 18. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému bylo za období od 15. 6. 2018 do 12. 7. 2018 strženo celkem 34 798,19 Kč, dne 17. 7. 2018 žalovaný uhradil 700 Kč, konečný stav ke shora uvedenému datu činil 39 069,51 Kč.
7. Z výpisu číslo ze dne 18. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému bylo dne 18. 8. 2018 vyúčtováno celkem 82,65 Kč, konečný stav ke shora uvedenému datu tedy činil 39 152,16 Kč.
8. Z výpisu číslo ze dne 18. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný za období od 28. 8. 2018 do 18. 9. 2018 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 491,96 Kč, konečný stav ke shora uvedenému datu činil 39 644,12 Kč.
9. Z výpisu číslo ze dne 18. 10. 2018 bylo zjištěno, že za období od 3. 10. 2018 do 18. 10. 2018 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 3 291,11 Kč, dne 26. 9. 2018 žalovaný uhradil částku 2 400 Kč a dne 17. 10. 2018 uhradil 1 700 Kč, konečný stav ke shora uvedenému datu činil 38 835,23 Kč.
10. Z výpisu číslo ze dne 18. 11. 2018 bylo zjištěno, že za období od 27. 10. 2018 do 18. 11. 2018 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 1 587,73 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 40 422,96 Kč.
11. Z výpisu číslo ze dne 18. 12. 2018 bylo zjištěno, že za období od 27. 11. 2018 do 18. 12. 2018 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 482,42 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 40 905,38 Kč.
12. Z výpisu číslo ze dne 18. 1. 2019 bylo zjištěno, že za období od 31. 12. 2018 do 18. 1. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 813,13 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 41 718,51 Kč.
13. Z výpisu číslo ze dne 18. 2. 2019 bylo zjištěno, že za období od 23. 1. 2019 do 18. 2. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 1 010,02 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 42 728,53 Kč.
14. Z výpisu číslo ze dne 18. 3. 2019 bylo zjištěno, že dne 18. 3. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 527,98 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 43 256,51 Kč.
15. Z výpisu číslo ze dne 18. 4. 2019 bylo zjištěno, že dne 18. 4. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 584,52 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 43 841,03 Kč.
16. Z výpisu číslo ze dne 18. 5. 2019 bylo zjištěno, že dne 18. 5. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 575,35 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 44 416,38 Kč.
17. Z výpisu číslo ze dne 18. 6. 2019 bylo zjištěno, že dne 18. 6. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 593,66 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 45 010,04 Kč.
18. Z výpisu číslo ze dne 18. 7. 2019 bylo zjištěno, že dne 18. 7. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 585,79 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 45 595,73 Kč.
19. Z výpisu číslo ze dne 18. 8. 2019 bylo zjištěno, že dne 18. 8. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 258,64 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 45 854,47 Kč.
20. Z výpisu číslo ze dne 18. 9. 2019 bylo zjištěno, že dne 18. 9. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 301,89 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 46 156,36 Kč.
21. Z výpisu číslo ze dne 18. 10. 2019 bylo zjištěno, že dne 18. 10. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 925,08 Kč, kdy konečný stav ke shora uvedenému datu činil 47 081,44 Kč.
22. Z výpisu z účtu č. bankovní účet u společnosti právnická osoba, jehož majitelem je žalovaný bylo zjištěno, že za období od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2018, vykazoval počáteční zůstatek na účtu zápornou hodnotu (- 6 465,31 Kč) a konečný zůstatek opět vykazoval zápornou hodnotu (- 8 491,66 Kč). Za období od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2018 činil počáteční zůstatek (- 8 491,66 Kč) a konečný zůstatek (- 7 660,68 Kč).
23. Z formuláře kreditního rizika vyplývá, že žalobkyně po posouzení příjmů žalovaného (29 987 Kč) a výdajů (23 562,33 Kč) dne 23. 5. 2018 schválila požadovaný úvěrový limit ve výši 40 000 Kč.
24. Dále žalobkyně předložila kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného.
25. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
27. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
30. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
31. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
32. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
33. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 42 256,51 Kč, žalovaný vrátil pouze 4 800 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
34. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání výpisů z bankovního účtu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z doloženého výpisu z účtu žalovaného dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám dalšího úvěru schopen dostát není. Z tohoto totiž plyne, že žalovaný ukončoval měsíční období se záporným zůstatkem na účtu (specifikován shora). S ohledem na obecně známé znalosti o výši nákladů na bydlení a jiné výdaje a základní životní potřeby je také zcela nepřesvědčivé, že veškeré ostatní výdaje žalovaného by činily pouze 6 833 Kč měsíčně a to včetně nákladů na bydlení, když žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý a má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalovaný rozhodně nebyl osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností známých žalobkyni a jí soudu předložených) by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
35. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 42 256,51 Kč a žalovaný vrátil pouze 4 800 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 37 456,51 Kč (tj. 42 256,51 – 4 800 = 37 456,51 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 9. 2019, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která mu byla doručena dne 22. 1. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, octl se ode dne následujícího (24. 1. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně (výrok I.).
36. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy částky 11 317,36 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 894,12 Kč od 14. 1. 2020 do 23. 1. 2021, a dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 255,11 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, (viz výše).
37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 952 Kč a nákladů na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 3 060 Kč. Právní zástupce žalobkyně v daném řízení vykonal účelně dva úkony právní služby, a sice přípravu a převzetí zastoupení a podání žaloby. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 1 411,20 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 10 083,20 Kč (1 952 + 6 120 + 600 + 1 411,20). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 37 456,51 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 37 786,69 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 11 317,36 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 15 558,70 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 53 345,39 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 71 %, úspěch žalovaného 29 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 42 % svých nákladů, z částky 10 083,20 Kč tedy ve výši 4 234,94 Kč.
38. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.