Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 207/2021-23
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 39 361,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se, co do částky 21 989,15 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 549,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 751,94 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 980 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 783,63 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 942,73 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 383,17 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 363,17 Kč od 25. 6. 2019 do 21. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 991,17 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 22. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se, co do částky 21 989,15 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 549,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 751,94 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 980 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 783,63 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 942,73 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 383,17 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 363,17 Kč od 25. 6. 2019 do 21. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 991,17 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 30 521,64 Kč spolu s příslušenstvím a částky 8 839,51 Kč spolu s příslušenstvím.
2. K odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 16. 6. 2017 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 16 259 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 901 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 6 418 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 16. 12. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 21. 8. 2017. Ke dni 8. 1. 2018 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 17 980 Kč a na dlužném poplatku 12 541,64 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 140 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, když kapitalizovaný smluvní úrok činí 2 751,94 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 2 549,01 Kč.
3. K odůvodnění druhého nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 6. 2. 2017 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 8 917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 4. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 4. 9. 2017. Ke dni 8. 1. 2018 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 383,17 Kč a na dlužném poplatku 3 456,34 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku v celkové výši 9 488 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, když kapitalizovaný smluvní úrok činí 1 942,73 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 783,63 Kč.
4. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.
5. Žalovaná se nevyjádřila.
6. K ústnímu jednání dne 22. 10. 2021 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované.
7. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.
8. Ze Zákaznické karty ze dne 6. 2. 2017 soud zjistil, že žalovaná požadovala zápůjčku 10 000 Kč na neočekávané výdaji. Vedle osobních údajů žalované zde byly uvedeny údaje o jejím rodinném stavu a o dosaženém vzdělání, druh bydlení – nájemník, čistý příjem žadatele 8 372 Kč, ostatní příjmy žadatele 5 000 Kč. Běžné měsíční výdaje nebyly uvedeny žádné. K ověření měly být předloženy dokumenty – výměra důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Téhož dne uzavřela žalovaná se společností právnická osoba Smlouvu o zápůjčce číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, tj. celkem 18 917 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč a poslední splátku ve výši 273 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce číslo). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 9 488 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě číslo).
9. Ze Zákaznické karty ze dne 16. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaná požadovala další zápůjčku 20 000 Kč na vybavení domácnosti. Vedle osobních údajů žalované zde byly uvedeny údaje o jejím rodinném stavu a o dosaženém vzdělání, druh bydlení – nájemník, nezaměstnaná, čistý příjem žadatele 8 400 Kč, ostatní příjmy žadatele 4 993 Kč, běžné měsíční výdaje 8 800 Kč, z čehož částka 1 400 Kč představovala interní splátky PF. Téhož dne uzavřela žalovaná se společností právnická osoba Smlouvu o zápůjčce číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 16 259 Kč, tj. celkem 36 259 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 015 Kč a poslední splátku ve výši 2 004 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce číslo). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 140 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě číslo).
10. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně příslušných stran 155 a 166 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 17. 7. 2019 odeslala žalobkyně žalované na adresu jejího bydliště uvedenou ve smlouvě oznámení společnosti právnická osoba o postoupení pohledávky. Doručení zásilky do dispozice žalované nebylo prokázáno, neboť pošta tuto zásilku již nemá v evidenci (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019 a Sledováním zásilky). Dne 13. 3. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované na její adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu. Doručení zásilky do dispozice žalované nebylo prokázáno, neboť pošta tuto zásilku nemá v evidenci (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
11. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětné pohledávky původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byly platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
12. Po právní stránce soud hodnotil obě uzavřené smlouvy jako smlouvy o zápůjčce uzavřené žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
13. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
17. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
18. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku v celkové výši 30 000 Kč (nejprve 10 000 Kč a následně 20 000 Kč). Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby.
20. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila 12 628 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 17 372 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část z celkových úhrad na úhradu souhrnných poplatků, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky. Přestože žalobkyně odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě a následně i předžalobní výzvu, nebylo prokázáno, že tyto výzvy byly doručena do dispozice žalované. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až dne 20. 9. 2021 žaloba. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 22. 9. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což v posuzované věci nastalo až doručením žaloby. V okamžiku zesplatnění činila výše zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně. Soud proto zavázal žalovanou hradil zákonný úrok z dlužné částky v této výši.
21. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
22. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
23. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.