Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 338/2021-39
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupené advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 17 100 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 700 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 9 700 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 7 400 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 885,93 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 077,50 Kč, s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 300 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 700 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 9 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 7 400 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 885,93 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 077,50 Kč, s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 300 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalované zaplacení částky 17 100 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku ve výši 10 000 Kč, kterou jí měla žalovaná splatit i se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná však uhradila pouze 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni účinně postoupena, a jelikož dosud nedošlo k uhrazení dlužné částky, domáhá se jejího zaplacení žalobou. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila vč. doplnění v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy na žalovanou vyplněné do„ žádosti o úvěr“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených. Dále uvedl, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod. Z údajů získaných od žalovaného právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného ze složenek a dokladu o přiznání mateřské, přičemž neměl důvod pochybovat, že tyto údaje jsou správné.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud vzal za prokázané, že žalovaná dne datum podepsala listinu označenou jako„ Fajn půjčka – smlouva o spotřebitelském úvěru“, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout jí spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, za což jí žalovaná uhradí částku 17 400 Kč. Žalovaná toto svým podpisem potvrdila, jakož i to, že dlužnou částku bude splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. V listině„ karta zákazníka – žádost o zápůjčku“ žalovaná ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že je matkou samoživitelkou se základním vzděláním, žijící se třemi nezaopatřenými dětmi v nájemním bytě. Jako své příjmy uvedla rodičovský příspěvek ve výši částka a další státní podporu (blíže nespecifikované dávky státní sociální podpory) ve výši částka. Příjmy měla doložit složenkami a dokladem o přiznání rodičovského příspěvku. Náklady na bydlení pak uvedla částka, osobní výdaje na částka měsíčně, což nebylo nijak ověřováno. Jako použitelný příjem je uvedena částka 8 270 Kč. Dle listiny„ přehled vyplacených dávek“ bylo žalované v prvních 7 měsících roku 2017 vyplaceno částka, je však nečitelné z jakého titulu. Jde v průměru o částka měsíčně. Dle listiny„ rozhodnutí Úřadu práce ČR“ byl žalované přiznán doplatek na bydlení ve výši částka měsíčně. Dle listin„ nájemní smlouva“ a„ dodatek číslo“ platila žalovaná měsíční nájemné, včetně záloh na energie, ve výši částka. Z listiny Úřadu práce ČR označené„ oznámení“ se podává, že byl žalované od září 2016 přiznán příspěvek na živobytí ve výši částka měsíčně, a to na úhradu základních životních potřeb svých a svých 3 nezletilých dětí. Z listiny„ výzva k plnění“ ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum, přičemž dne datum tuto výzvu odeslala, jak vyplývá z podacího lístku.
4. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou společnost právnická osoba projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovanou, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byla žalovaná s tímto seznámena, zároveň byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu, který byl odeslán datum.
5. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.
6. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
17. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
18. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
19. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
20. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 17 100 Kč s příslušenstvím proti žalované.
21. Smlouvu označenou jako„ Fajn půjčka – smlouva o spotřebitelském úvěru“ uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovanou posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovan splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Soud se neztotožnil s žalobkyní, že by byla úvěruschopnost žalované posouzena s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž do příjmů žalované započetla i dávky státní sociální podpory, které jsou vázány na konkrétní účel, např. doplatek na bydlení, ze kterého má být hrazeno nájemné a služby s bydlením spojené, jakož i příspěvek na živobytí, který se přiznává toliko osobám v existenční nouzi a který byl výslovně přiznán na úhradu nejnutnějších životních potřeb žalované a jejích 3 nezletilých dětí. Byla-li žalovaná v takové finanční situaci, že nebyla schopna hradit nejzákladnější životní potřeby své a svých nezletilých dětí, mohla být sotva schopna navíc hradit splátky poskytnuté zápůjčky. Pokud se ocitla v nedostatku finančních prostředků, měla to řešit prostřednictvím státní sociální podpory či zaměstnání, nikoliv prostřednictvím zápůjčky, která její hmotnou nouzi jen prohloubí. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva označená jako„ Fajn půjčka – smlouva o spotřebitelském úvěru“ uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovanou neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku. Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.
22. Na shora uvedeném závěru nemůže nic změnit ani dílčí tvrzení žalobkyně, že nelze při poskytování spotřebitelského úvěru předpokládat nepoctivé jednání ze strany žadatele, resp. že nelze požadovat po poskytovateli„ detektivní“ prověřování, zda žadatel nepáchá trestnou činnost úvěrového podvodu. Zákon (ZSÚ) zřetelně stanoví povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí prověřit schopnost žadatele takový úvěr splácet. Ani zákon ani soud neočekává, že bude poskytovatel spotřebitelského úvěru provádět detektivní práci, a posuzovat, zda žadatel páchá trestný čin. Žalobkyně je ovšem ze zákona povinna zjistit a ověřit skutečné příjmy i výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, což neučinila, resp. učinila nedostatečně, resp. z tohoto prověřování zjevně vyplývalo, že žalovaný nemá dostatečné příjmy, které by mu umožňovaly splácet splátky dle shora uvedené smlouvy. ZSÚ nestanovuje přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. jméno pro dostatečné doložení musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. jméno zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nezohledňuje konkrétní příjmy žadatele o spotřebitelský úvěr. Je zcela v pořádku, že poskytovatel spotřebitelského úvěru předpokládá, že doklady o příjmech či majetku jako jsou výplatní pásky či výpisy z účtů obsahují pravdivé údaje. Nicméně samotné požadování jejich předložení není ani prací detektivní ani prací orgánů činných v trestním řízení. Jde o nezbytné minimum, které může naplnit smysl tzv. kontroly úvěruschopnosti dle ZSÚ. Tím spíše shora uvedené platí, pokud poskytovatel úvěru dokonce řádně vyžádá doklady o příjmech žadatele o spotřebitelský úvěr, a právě z nich vyplývá, že údaje uvedené samotným žalovaným těmto dokladům neodpovídají.
23. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 10 000 Kč žalované, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Od částky 10 000 Kč je zapotřebí odečíst žalovanou zaplacené finanční prostředky ve výši 300 Kč, žalovaná tak dosud nevrátila žalobkyni částku ve výši 9 700 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 2 procentní body. Do prodlení se žalovaná dostala až dne datum, den poté, kdy jí uplynula lhůta k plnění stanovená jí v dopise„ oznámení o postoupení pohledávky.“ Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř., jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný z 56,73 %, žalovaná pak ze 43,27 %. S ohledem na to, že úspěch na stranách obou účastníků byl poměrně těsný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).