Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 177/2020-48

Obvodní soud pro Prahu 2 se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: zaplacení 192 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 128 920 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 16.10.2020 částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 013 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.10.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna na nákladech řízení zaplatit žalobci částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 128 920 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 16.10.2020 částečně zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 013 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.10.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná je povinna na nákladech řízení zaplatit žalobci částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 192 000 Kč s příslušenstvím z důvodu tvrzené nemajetkové újmy s odůvodněním, že u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích bylo vedeno řízení pod spisovou značkou , jehož byl účastníkem, které bylo zahájeno 20.9.2007 a skončilo 11.2.2020, když řízení trvalo necelých 12 let, 4 měsíce a 22 dnů.

2. V průběhu řízení vzal žalobu částečně zpět co do 128 920 Kč s příslušenstvím, s ohledem na částečné plnění žalované. Řízení bylo v této části zastaveno (výrok I.) a k projednání tak zůstala částka 63 080 Kč.

3. Žalovaná k věci samé uvedla, že nárok žalobce byl uplatněn u ní dne 17.10.2018, když dne 8.3.2021 žalovaná dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci byla přiznána částka 126 933 Kč jako náhrada nemajetkové újmy.

4. Za souhlasu účastníků soud věc projednal v souladu s ust. bez nařízení jednání a provedeným dokazováním, spisem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod spisovou značkou , zjistil:

5. Předmětné řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 21. 9. 2007 ze strany jméno příjmení proti žalovaným, když v pozici druhého žalovaného žalobce vystupoval titul celé jméno žalobce. Šlo o žalobu o určení výše pohledávky konkursního věřitele vůči úpadci u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice pod sp. zn. . Soud dne 24. 9. 2007 vydal usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Soudní poplatek ze strany tamního žalobce byl zaplacen dne 1. 10. 2007. Usnesením ze dne 1. 10. 2007 byli vyzváni žalovaní vyjádření k žalobě. Žalovaný příjmení celé jméno žalobce se k žalobě vyjádřil dne 24. 10. 2007. Referátem soudce ze dne 1. 11. 2007 byl určen termín jednání na 5. 2. 2008, u něhož byl vyhlášen rozsudek. Následovalo odvolání žalobce došlé soudu 18. 3. 2008, které bylo rozesláno ostatním účastníkům. Usnesením ze dne 19. 3. 2008 soud vyzval odvolatele k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Usnesením ze dne 23. 4. 2008 bylo odvolací řízení zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Dne 15. 5. 2008 byl soudní poplatek zaplacen, a proto usnesením soudu ze dne 16. 5. 2008 bylo usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, zrušeno. Spis s odvoláním byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 23. 6. 2008 a uvedený soud dne 29. 9. 2008 o odvolání rozhodl tak, že rozsudek byl zčásti zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 16. 10. 2008. Referátem soudce ze dne 12. 11. 2008 bylo nařízeno jednání na den 12. 3. 2009, kdy byl vyhlášen rozsudek (vyznačena právní moc dnem 3.11.2009). Proti uvedenému rozsudku podal odvolání druhý žalovaný (nyní žalobce), a to dne 14. 4. 2009, které odůvodnil dne 20. 4. 2009. Usnesením ze dne 20. 4. 2009 vyzval soud odvolatele k zaplacení soudního poplatku, který byl zaplacen 18. 5. 2009. Spis byl předložen s odvoláním k Vrchnímu soudu v Praze dne 22. 5. 2009. Referátem soudce ze dne 4. 6. 2009 bylo nařízeno odvolací jednání na 24. 9. 2009, u něhož byl vyhlášen rozsudek, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 23. 10. 2009. Dne 4. 1. 2010 bylo podáno dovolání žalovaného 2). Usnesením soudu ze dne 5. 1. 2010 byl dovolatel vyzván k zaplacení soudního poplatku. Ten byl zaplacen 20. 1. 2010 a spis byl předložen Nejvyššímu sudu dne 25.1.2010, který dne 26. 9. 2012 ve věci rozhodl tak, že rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 3. 10. 2012. Po rozeslání rozsudku Nejvyššího soudu stranám sporu byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 11. 2012. Referátem soudce ze dne 24. 10. 2013 bylo nařízeno jednání na den 6. 11. 2013. K uvedenému jednání se nedostavil zástupce žalovaného 2 (nynější žalobce), a proto bylo jednání odročeno za účelem jeho opětovného obeslání na den 11. prosince 2013, kdy bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 30.12.2013. Dne 16.3.2014 bylo nařízeno jednání na 29.4.2014, to však bylo odvoláno z důvodu nepřítomnosti soudce. Nové jednání stanoveno pak bylo odročeno k doplnění tvrzení žalobce na neurčito. Doplnění bylo doručeno dne 31.7.2014. Dne 20.10.2014 nařízeno jednání na 25.11.2014, a to odročeno k vyhlášení rozsudku na 2.12.2014, ten byl vyhlášen (právní moc vyznačena dnem 25.4.2018). Následovalo odvolání žalobce dne 2.1.2015 a spis byl předložen vrchnímu soudu 20.2.2015. Referátem soudce ze dne 13.2.2018 bylo nařízeno odvolací jednání na 1.3.2018. To bylo k žádosti zástupce žalobce odročeno na 16.3.2018, u něhož byl vyhlášen rozsudek (částečně změněn rozsudek soudu I. stupně) s vyznačenou právní mocí dnem 25.4.2018. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 18.4.2018. Následovalo dovolání žalobce 25.6.2018. Spis předložen Nejvyššímu soudu 30.7.2018. Dne 19.12.2019 bylo rozhodnuto o dovolání - zamítnuto – s vyznačenou právní mocí dnem 7.2.2020. Spis vrácen soudu I. stupně 15.1.2020.

6. Skutkovým závěrem soudu je, že v posuzovaném řízení týkajícím se určení výše pohledávky konkursního věřitele vůči úpadci, byl žalobce účastníkem řízení v posici druhého žalovaného, přičemž o tom, že se proti němu řízení vede, se dozvěděl z usnesení soudu ze dne 1. 10. 2007, jímž byl vyzván k vyjádření k žalobě. Probíhalo následně řízení před soudem I. a II. stupně, též před dovolacím soudem (dvakrát), přičemž řízení skončilo 19.12.2019 posledním rozhodnutím dovolacího soudu. Celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci od 1.10.2007 do 19.12.2019, tedy 12 let a 2 měsíce.

7. Podle ust. (dále jen „ “), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

8. Podle ust. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně ("o.z.").

9. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k  Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudů. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, ). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, ). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, ). Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení.

12. Soud tak uzavírá, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jak konstatovala též žalovaná, přičemž žalovanou poskytnuté zadostiučinění není dle názoru soudu plně adekvátní způsobené újmě. Řízení trvalo 12 let a 2 měsíce, proběhlo opakovaně na 3 stupních soudní soustavy. Šlo o řízení týkající se určení výše pohledávky konkursního věřitele vůči úpadci, v němž žalobce, jako účastník řízení vystupoval v posici žalovaného. K otázce významu věci pro žalobce soud dospěl k závěru, že význam věci pro žalobce odpovídal významu řízení účastníka při sporu ohledně peněžité pohledávky, to znamená, že tato řízení nejsou v režimu urychleného projednání, jako např. řízení opatrovnická, pracovně právní nebo trestní. Ve věci rozhodoval soud I. stupně ve věci samé 3x, soud II. stupně 3x a dovolací soud 2x. Soudy ve věci nepostupovaly plynule a v přiměřených lhůtách, když jsou shledávána delší období nečinnosti ve fázi od předložení spisu Nejvyššímu sudu dne 25.1.2010, který po 2 a půl roce, dne 26. 9. 2012 ve věci rozhodl. Další období nečinnosti je zjištěno v období od rozeslání rozsudku Nejvyššího soudu stranám sporu, kdy byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 11. 2012, který po téměř roce, referátem soudce ze dne 24. 10. 2013 nařídil jednání na den 6. 11. 2013. Další prodleva je zjišťována po odvolání žalobce dne 2.1.2015, když byl spis předložen vrchnímu soudu dne 20.2.2015 a ten až referátem soudce ze dne 13.2.2018 – po 3 letech nařídil odvolací jednání na 1.3.2018. Po stránce skutkové, procesní i právní byla věc složitá. Soud řešil promlčení sporných pohledávek, též v souvislosti s dobrými mravy, způsob zastoupení obchodní společnosti, platnost smluv, a na to navazující vrácení bezdůvodného obohacení. Procesně se soud zabýval zastavením řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku žalobcem, následně jeho zrušením usnesení o zastavení řízení. Účastníci v posuzované věci stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu nepodávali.

13. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je zároveň třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, spis.zn.: Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení ) z.č. a dále relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, ).

14. Soud rozhodl v souladu s ust. a stanoviska Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že na místě přiznat zadostiučinění v penězích, přičemž stanovil za základní částku 16 000 Kč za jeden rok řízení, jak stanovila též žalovaná (za první dva roky částku poloviční). Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěl soud k základní částce 178 666 Kč, a to postupem, kdy za první 2 roky soud stanovil částku poloviční (16 000 Kč), pak za dalších 10 let násobek 16 000 Kč x 10 a za další 2 měsíce 2 666 Kč. Následně tuto částku snížil s ohledem na právní procesní i skutkovou složitost věci o 20% a o dalších 20 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy. Oproti tomu byla základní částka navýšena o 20 % z titulu postupu soudů, který byl, jak výše specifikováno jednotlivými obdobími nečinnosti – liknavý. Celkem tedy snížení o 20 %, což ve finančním vyjádření znamená snížení o 35 720 Kč a výsledkem je tak částka 142 946 Kč. Pokud žalovaná žalobci zaplatila 126 933 Kč, pak zbývá doplatit ještě částku 16 013 Kč. V rozdílu 63 080 Kč, na kterém žalobce setrval a částky 16 013 Kč, kterou soud považuje za adekvátní k celkové částce zadostiučinění ve výši 142 946 Kč, pak byla žaloba co do 47 067 Kč zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. kdy žalobce byl ve sporu úspěšný a náleží mu tak náhrada nákladů řízení. Za situace, kdy v případě řízení o zaplacení přiměřeného zadostiučinění podle , se jedná o případy, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení, které představuje odměna advokáta za 3 úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, zpětvzetí podle a vyhl.č. po 3 100 Kč x 3 = 9 300 Kč a 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč dle cit vyhlášky, celkem 10 200 Kč a 21% náhrada DPH (2 142 Kč), celkem 12 342 Kč + k tomu žalobcem zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč; dohromady částku 14 342 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.