Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 238/2021-33
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum s žalovanou smlouvu o úvěru číslo ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum. Na základě této poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr v celkové výši částka a žalovaná se zavázala tento vrátit v jedné splátce spolu s kapitalizovaným úrokem za předpokládané období trvání úvěru ve výši částka, celkem tedy v částce částka s příslušenstvím do datum. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení dle čtvrtého odstavce třetí strany smlouvy a zároveň dle čtvrtého odstavce třetí strany smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek (2* částka). Dlužná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, nesplaceného úroku ve výši částka a paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši částka. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes opakované výzvy, poslední upomínku před podáním žaloby učinil právní zástupce žalobkyně dne datum.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila přímo v podané žalobě a žalovaná se k tomuto nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a datum vyplývá, že strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr v celkové výši částka se splatností do 30 dnů od dne poskytnutí úvěru, žalovaná se zavázala vrátit úvěr v celkové výši částka. Rovněž se strany ve smlouvě dohodly na povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Právní předchůdce žalobkyně následně dne datum vyplatil žalované v hotovosti částku částka a platbami ze dne datum zaslal na účet sdělený žalovanou částku částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka (smlouva o úvěru, výpisy z účtu právního předchůdce žalobkyně). Upomínkami ze dne datum a datum byla žalovaná vyzývána k zaplacení dlužné částky. Aktivní legitimace žalobkyně je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, její přílohou, potvrzením o přijetí platby a oznámením o postoupení pohledávky, ve kterém byla žalovaná mimo jiné vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu s tím, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dle podacího archu dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky (předžalobní upomínka včetně podacího archu). Z listiny příjmení – systém časových řad ČNB bylo zjištěno, že v roce 2018 činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů se splatností do 1 roku 19,12 % ročně.
4. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.
7. Po právním zhodnocení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části. Mezi účastníky byla skutečně uzavřena shora uvedená smlouva o úvěru, když ale tuto má soud za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřeném ujednání o výši úroku z úvěru. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši částka, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši částka zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než úroky ve smyslu ust. § 2395 o. z., tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši částka. Právní předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu částky částka jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje roční úrok ve výši 246 %, je ujednáním neplatným dle § 588 o. z. pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 o. z. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v 2018 činila 19,12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Byť je zřejmé, že rizikovost takto krátkého úvěru je jistě vyšší než u těch dlouhodobých, a toto se zcela logicky musí odrážet i ve výši úrokové sazby, nicméně aby tato byla 12 krát vyšší než ta výše uvedená průměrná, není naprosto akceptovatelné. Závěr soudu o neplatnosti smlouvy je umocněn ujednáními o smluvní pokutě, jejíž výše je na samé hranici platnosti takového ujednání a dalšími ujednáními v neprospěch žalované (paušální náhrady nákladů na upomínání, kterými dochází k umělému navyšování dluhu v neprospěch žalované).
8. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit půjčenou jistinu ve výši částka. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku částka, když nic na půjčenou částku dosud neuhradila.
9. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila bezdůvodné obohacení ve výši částka. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ, jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala nižší než nařízením vlády stanovené úroky z prodlení, a proto jí je soud přiznal v jí požadované výši. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná prokazatelně vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, kde byla vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne datum. Podle § 573 o. z., se oznámení dostalo do sféry žalované dnem datum a do 10. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do datum. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od datum do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení a příslušenství, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků tuto nepřiznal, když úspěch a neúspěch obou účastníků byl v podstatě stejný (soud zde při stanovení úspěchu a neúspěchu vycházel z návrhu žalobkyně, tedy ze součtu jí požadované jistiny a kapitalizovaného příslušenství k datu vyhlášení rozhodnutí, tedy částky částka (částka + částka + částka + částka + částka (kapitalizovaný úrok k datu vyhlášení rozhodnutí)).
11. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.