Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 161/2020-84
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 26.734 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 734 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 34 933 Kč od 17. 11. 2017 do
22. 2. 2018 ve výši 757,71 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 32 200 Kč od
23. 2. 2018 do 22. 3. 2018 ve výši 201,61 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 29 467 Kč od 23. 3. 2018 do 23. 4. 2018 ve výši 210,85 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 26 734 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení, částky ve výši 27 186,70 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,81% ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od
17. 11. 2017 do zaplacení, to je úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,81% ročně z částky 31 432,75 Kč od 17. 11. 2017 do 22. 3. 2018 ve výši 5 817,42 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,81% ročně z částky 29 112,10 Kč od 23. 3. 2018 do 23. 4. 2018 ve výši 1 368,64 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,81% ročně z částky 26 379,10 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 17. 11. 2017 dosáhne částky 59 032 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 734 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 34 933 Kč od 17. 11. 2017 do 22. 2. 2018 ve výši 757,71 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 32 200 Kč od 23. 2. 2018 do 22. 3. 2018 ve výši 201,61 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 29 467 Kč od 23. 3. 2018 do 23. 4. 2018 ve výši 210,85 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 26 734 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení, částky ve výši 27 186,70 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,81% ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 17. 11. 2017 do zaplacení, to je úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,81% ročně z částky 31 432,75 Kč od 17. 11. 2017 do 22. 3. 2018 ve výši 5 817,42 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,81% ročně z částky 29 112,10 Kč od 23. 3. 2018 do 23. 4. 2018 ve výši 1 368,64 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,81% ročně z částky 26 379,10 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 17. 11. 2017 dosáhne částky 59 032 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou k soudu dne 4. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán povinností zaplatit mu částku 53 920 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 30. 4. 2014 uzavřena smlouva o úvěru číslo: číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 97,12% ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 733 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červnem 2014, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). V souladu se smlouvou byl dne 20. 11. 2014 žalovanému ze strany žalobce poskytnut revolving ve výši 17 710 Kč. Tím došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek úvěru byl navýšen o další 12 měsíčních splátek ve výši 32 796 Kč. Výpůjční úroková sazba revolvingu činila 70,91% ročně. V souladu se smlouvou byl dne 19. 10. 2015 a dne 19. 10. 2016 žalovanému ze strany žalobce poskytnut další revolving ve výši vždy 17 710 Kč a vždy došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen v každém z těchto případů o 12 měsíčních splátek ve výši 32 796 Kč a v obou těchto případech byla roční úroková sazba 70,91%. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1 smluvních ujednání, když žalobce touto žalobou uplatňuje právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 355 Kč. Konkrétně žalobce takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 355,29 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátky č. 40, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů, požaduje tedy smluvní pokutu ve výši 1x 355,29 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 12.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky č. 40 splatné dne 15. 9. 2017. K datu 15. 11. 2017 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 12.4 smluvních ujednání se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 34 578,10 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Dle bodu 12.7 smluvních ujednání bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výš 0,25% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 17. 11. 2017, až do jejího úplného zaplacení. Žalobce na základě této žaloby požaduje smluvní pokutu pouze v sazbě ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 4.4 smluvních ujednání smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data ze skutečného vrácení této jistiny žalobci. Žalobce takto požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny. Žalobce takto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z části odpovídající zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 31 432,75 Kč ode dne 17. 11. 2017 do zaplacení. Po zesplatnění žalovaný uhradil 3 splátky ve výši 2 733 Kč, a to dne 22. 2., 22. 3. a 23. 4. 2018. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný žalobci ke dni sepisu žaloby dluží na nové jistině částku ve výši 26 379,10 Kč, smluvní pokutu dle bodu 12.1 smluvních ujednání ve výši 355 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 12.7 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 17. 11. 2017 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 34 578,10 Kč od 17. 11. 2017 do 22. 2. 2018 ve výši 3 388,84 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 31 845,10 Kč od 23. 2. 2018 do 22. 3. 2018 ve výši 891,80 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 29 112,10 Kč od 22. 3. 2018 do 23. 4. 2018 ve výši 931,52 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 26 379,10 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedené v záhlaví dané žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 27 186,70 Kč a dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistiny úvěru od 17. 11. 2017 do zaplacení, tj. úrok z části 31 432,75 Kč od 17. 11. 2017 do 22. 3. 2018 ve výši 5 817,42 Kč, úrok z částky 29 112,10 Kč od 22. 3. 2018 do 23. 4. 2018 ve výši 1 368,64 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 26 389,10 Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 54,81%. Tato odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě pro případ poskytnutí revolvingu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na ústní jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 3. 8. 2021, se nedostavil, a to bez omluvy. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
3. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo: číslo dne 30. 4. 2014. K akceptaci takto uzavřené smlouvy stranou žalobce došlo oznámením o schválení úvěru ze dne 5. 5. 2014, které bylo žalovanému zasíláno doporučeně spolu se splátkovým kalendářem k této smlouvě. Byla sjednána celková výše úvěru ve výši 30 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, dosahovala výši 49 194 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr hradit ve splátkách ve výši 2 733 Kč měsíčně v počtu 18 měsíčních splátek s tím, že splátky byly splatné nejpozději k 15. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zapůjční úroková sazba dosahovala výše 97,12% ročně. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut dále revolving ve výši 17 710 Kč, který se zavázal tento splácet rovněž formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 733 Kč, a to ve 12 měsících. Výpůjční úroková sazba revolvingu byla 70,91% ročně. Tento revolvingový úvěr byl žalovanému poskytnut celkem 3x, což vyplynulo z oznámení o automatickém poskytnutí revolvingu ze dne 21. 11. 2014, ze dne 20. 10. 2015 a ze dne 20. 10. 2016, které byly soudu předloženy včetně splátkového kalendáře, který tvořil nedílnou součást oznámení a dokladů o tom, že toto oznámení bylo žalovanému doručováno. Z bodu 12.1 smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části více než 15 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost dlužníku zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 8% z výše dlužné splátky a dále z bodu 12.3 této smlouvy v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas, nebo v případě, že se dlužníci ocitnou v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky úvěru až do konce sjednaného splátkového kalendáře; tedy jak jistina úvěru, tak běžný úrok z úvěru zahrnutý do těchto splátek). Dle bodu 12.4 smlouvy v případě, že způsobem sjednaných těchto smluvních ujednání dojde k zesplatnění úvěru, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Tuto novou jistinu úvěru jsou dlužníci povinni zaplatit úvěrujícímu nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo. Úvěrující je povinen požadovat, aby dlužníci v případě prodlení s hrazením takto zvýšené jistiny platili zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nové vzniklé zvýšené jistiny. Z bodu 12.5 smlouvy vyplynulo, že v případě, že dlužníci po zepsplatnění úvěru nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká dlužníkům povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 25% z této dlužné částky. Při výpočtu této dlužné pokuty se vychází z aktuální výše nové jistiny úvěru ke dni vzniku povinnosti dlužníku zaplatit tuto smluvní pokutu a z bodu 12.7 v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkům povinnost zaplatit úvěrujícím smluvní pokutu ve výši 0,25% z nové jistiny úvěru za každý den prodlení dlužníku s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že úvěrujícímu vznikne právo na pokutu dle čl. 12 smlouvy.
4. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobce žalovanému dne 2. 5. 2014 vyplatil úvěr ve výši 30 000 Kč a ve dnech 20. 11. 2014, 19. 10. 2015 a 19. 10. 2016 revolvingový úvěru vždy ve výši 17 710 Kč Tyto částky byly vyplaceny na účet č. bankovní účet, který byl jako účet žalovaného uveden ve smlouvě.
5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem 83 130 Kč a splatil 114 786 Kč.
6. Soudu byla předložena výzva k zaplacení ze dne 16. 10. 2017 adresovaná žalovanému, která obsahovala upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud dvě dlužné splátky (č. 40, č. 41) nebudou uhrazeny.
7. K ověřování úvěruschopnosti žalobcem, žalobce předložil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 3. 2014, ze kterého bylo ověřeno, že žalovaný pobírá vdovský důchod ve výši 1 730 Kč měsíčně a starobní důchod ve výši 13 129 Kč. Jeho příjmy dosahují měsíčně výši 14 859 Kč. Z hodnocení klienta vyplynulo, že u něj byly zjištěny měsíční příjmy ve výši 14 859 Kč, měsíční výdaje 3 800 Kč, měsíční výdaje na nájem, inkaso, dopravu a ostatní 2 500 Kč, takže celkem výdaje ve výši 6 300 Kč měsíčně. Volné zdroje byly vyhodnoceny na částku 8 559 Kč. Z doplňujících údajů v tomto hodnocení vyplynulo, že žalovaný má být ženatý, má vzdělání vysokoškolské, bydlí ve vlastním. Nic jiného toto hodnocení neobsahovalo. Z výpisu záznamů v registru SOLUS bylo ověřeno, že by žalovaný k datu 30. 4. 2014 neměl mít žádné dlužné částky po splatnosti. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že u žalovaného byl zjištěn kód příznaků 14, což dle legendy znamená, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti.
8. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
9. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení spotřebitelského úvěru, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Dle ustanovení § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud proto dle výše uvedeného § 9 odst. 1 daného zákona se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.
14. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. 33 Cdo 2178/2018 , z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tato porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jím poskytnutého úvěru. Žalovaný, dle potvrzení ČSSZ má důchod ve výši 14 859 Kč měsíčně (z toho částka 1 730 Kč měsíčně představuje vdovecký důchod). V hodnocení klienta jsou, dle mínění soudu, velmi podhodnoceny výdaje spojené například s bydlením žalovaného, inkasem, dopravou a ostatní výdaje (jsou hodnoceny částkou 2 500 Kč), jejichž výše je zcela nereálná, nejsou hodnoceny další výdaje na bydlení, jako například náklady spojené s vodou, elektřinou, topením, placením odpadu, atd. V hodnocení klienta je dále uvedeno, že je ženatý a jednoznačně z rozhodnutí ČSSZ vyplývá, že žalovaný pobírá nejen starobní, ale i vdovecký důchod. To, že je vdovec bylo ověřeno i z výpisu z CEO. V hodnocení se tedy nachází řada nepřesností a nejasností.
16. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřoval schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně, pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 , kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 AS 30/2015 -39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
17. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši
30 000 Kč, a následně 3x revolvingový úvěr ve výši 17 710 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku v celkové výši 83 130 Kč a uhradil 114 786 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou, v celkovém rozsahu, zamítl.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy zcela úspěšný žalovaný má právo na náhradu řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.