Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 347/2021-58
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 31 668,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 152,96 Kč.
II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 668,27 Kč, úroku v kapitalizované výši 9 838,13 Kč a dále s úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 106,55 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 406,69 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 106,55 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 152,96 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 668,27 Kč, úroku v kapitalizované výši 9 838,13 Kč a dále s úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 106,55 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 406,69 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 106,55 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o zápůjčce číslo ze dne datum, číslo ze dne datum a číslo ze dne datum Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce“). Žalovaná si půjčila celkem 45 000 Kč (20 000 Kč + 12 000 Kč + 13 000 Kč) a vrátila 48 400 Kč.
2. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 2 440,45 Kč, na poplatcích 1 462,85 Kč, na kapitalizovaném úroku 1 454,37 Kč za dobu od 18. 1. 2019 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 2 440,45 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 25. 1. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 483,43 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 2 440,45 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 5 953,82 Kč, na poplatcích 3 283,88 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 352,20 Kč za dobu od 21. 8. 2019 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 5 953,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 26. 4. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 1 009,65 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 5 953,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum žalobkyně žalovala na jistině 11 712,28 Kč, na poplatcích 6 814,99 Kč, na kapitalizovaném úroku 6 031,56 Kč za dobu od 13. 4. 2019 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 11 712,28 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 3. 4. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 2 066,57 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 11 712,28 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
6. Před jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení, když nadále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení v celkové výši 3 406,69 Kč (součet kapitalizovaného úroku z prodlení ze všech tří smluv). Původně se domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku v souhrnné výši 3 559,65 Kč (483,43 Kč + 1 009,65 Kč + 2 066,57 Kč), což po odečtení nově požadované výše 3 406,69 Kč představuje zpětvzetí ohledně částky 152,96 Kč nikoliv ohledně částky 152,74 Kč, jak uvedla žalobkyně v podání ze dne datum. V souladu s obsahem tohoto podání, soud řízení zastavil ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení v souhrnné výši 152,96 Kč, aniž by zjišťoval stanovisko žalované, neboť žaloba byla vzata zpět před jednáním ve věci (§ 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř.).
7. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřel, a že jí obchodní korporace právnická osoba žalované pohledávky postoupila (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčky, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v zákaznických kartách, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila. Poměry žalované tak právní předchůdce žalobkyně prověřoval třikrát během osmi měsíců. Žalovaná v listopadu 2017, únoru 2018 a červnu 2018 podle karet zákazníka předložila potvrzení o příjmu a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, podle nichž měla v listopadu 2017 příjem v celkové výši 13 900 Kč (čistý příjem 9 900 Kč a ostatní příjem 4 000 Kč) a další příjem domácnosti měl činit 17 000 Kč, v únoru 2018 činil čistý příjem žalované 9 900 Kč a další čistý příjem domácnosti 22 000 Kč, celkem tedy 31 900 Kč a v červnu 2018 činil čistý příjem žalované 9 900 Kč a ostatní příjem 6 000 Kč) a další čistý příjem domácnosti měl činit 26 000 Kč. Její odhadované výdaje byly v listopadu 2017 2 000 Kč měsíčně, v únoru 2018 3 000 Kč a v červnu 2018 6 000 Kč měsíčně. Ve všech třech případech dle karet zákazníka nesplácela žalovaná žádné splátky. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy žalované ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly uvedeny ani žádné listiny, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalované a posoudit míru jejího zadlužení.
9. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona).
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.
16. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.
17. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.
18. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.
19. Jak bylo uvedeno v bodu 8 rozsudku, žalobkyně nepředložila potvrzení o příjmu a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalované uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalované a míra jejího zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalované mohly vyplývat. Nadto bylo ve všech zákaznických kartách uvedeno, že žalovaná nesplácí žádné splátky (a to ani interní), přičemž ke dni datum (ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce číslo) muselo být právnímu předchůdci žalobkyně známo, že žalovaná mu splácí již minimálně 2 zápůjčky (ze smlouvy číslo číslo). Pouze na základě karty zákazníka není možné posoudit, zda byly příjmy, výdaje a míra zadlužení žalované prověřovány a zda byla úvěruschopnost žalované posouzena správně. Žalobkyně tak neprokázala, že úvěruschopnost žalované byla řádně ověřena.
20. Podpis žalované pod smlouvou o zápůjčce, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaná v pozici žadatele o zápůjčku, jehož jednání je ovlivněno zájmem zápůjčku získat, z povahy věci není a nemůže být garantem náležitého prověření úvěruschopnosti ze strany věřitele.
21. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.
22. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.
23. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované, jsou všechny tři smlouvy o zápůjčce absolutně neplatné a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná byla povinna vrátit poskytnutých 45 000 Kč (13 000 Kč + 12 000 Kč + 20 000 Kč), které však již zaplacením 48 400 Kč (20 537,70 Kč + 12 349,79 Kč + 15 512,51 Kč) zcela uhradila. Na zaplacení dalších nároků plynoucích ze smluv o zápůjčce žalobkyni právo nevzniklo, proto soud žalobu zcela zamítl.
24. Na právě uvedeném závěru soudu nemění nic zjištění, že žalovaná měla svůj dluh vůči žalobkyni uznat listinou datovanou dne datum, a to ve výši 43 966,76 Kč. To proto, že uznat lze jen pohledávku, která skutečně (rozuměj platně) vznikla. Vzhledem k tomu, že právo na placení poplatku a úroku nevzniklo, nemohlo být ani uznáno.
25. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.