Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 156/2020-212

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

o zaplacení 3 019 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 3 019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 019 Kč od 2. 7. 2018 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 260 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení částku ve výši 7 572 Kč.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 3 019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 019 Kč od 2. 7. 2018 do zaplacení. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 260 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného. III. Žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení částku ve výši 7 572 Kč.

1. Žalobce se domáhal v řízení zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a tvrdil, že s žalovaným uzavřel – dne 6. 10. 2016 (tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), resp. dne 26. 1. 2017 (pozdější tvrzení v řízení) - smlouvu, na základě které žalovaný potvrdil souhlas se vznikem členství ve specifikovaném fitness centru žalobce (na adrese adresa) a že žalovaný zavázal platit měsíční členský poplatek ve výši 499 Kč, a to i v případě, že člen služby klubu neužívá. Poplatek byl splatný vždy k 1. dni kalendářního měsíce (čl. 10 všeobecných obchodních podmínek). V žalobě žalobce uvedl, že se domáhá v tomto řízení zaplacení členského poplatku za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018.

2. Žalovaný namítl, že žádnou smlouvu s žalobcem nepodepsal, neuzavřel.

3. Pokud by žalobce prokázal svá tvrzení, pak by soud případně uzavřenou smlouvu mezi účastníky podřadil pod , ve smyslu smlouvy inominátní (dále jako„ o. z.“) (“ (1) Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.“).

4. Soud nicméně zamítl žalobu z více následujících důvodů.

5. Žalobce neprokázal, že by žalovaný kdykoli uzavřel žalobcem předloženou písemnou členskou smlouvu (zahrnující členský poplatek ve výši 499 Kč).

6. Žalovaný zpochybnil pravost podpisu na členské smlouvě v tom smyslu, že by šlo o jeho podpis. Žalobce na to reagoval tak, že navrhl důkaz znaleckým posudkem z obou písmoznalectví. Soud vyhověl takovému důkaznímu návrhu žalobce a znalce ustanovil. Z důkazu znaleckým posudkem i výslechem znalce celé jméno znalce z oboru písmoznalectví však soud zjistil, že není postaveno na jisto, není bezpečně zjištěno, že žalovaný členskou smlouvu podepsal, a že je pouze pravděpodobné, že žalovaný členskou smlouvu podepsal, přičemž nejde o pravděpodobnost vysokou (u dvou podpisů nízká míra pravděpodobnosti, u jednoho podpisu toliko střední, tedy nikoli vysoká míra pravděpodobnosti).

7. Skutečnost, že by žalovaný podepsal členskou smlouvu, nebyla bezpečně zjištěna ani ve spojení s dalšími důkazy.

8. Žalobce svým postupem v řízení v důsledcích snižoval věrohodnost žalobního tvrzení, že žalovaný členskou smlouvu skutečně podepsal a snižoval věrohodnost žalobcem postupně předkládaných důkazů. Žalobce nejprve přiložil k žalobě členskou smlouvu, která zjevně neobsahovala podpis žalovaného. I přes okamžitou (již v odporu) námitku žalovaného žalobce v podání z 7. 9. 2020 napsal, že má za to, že žalovaný smlouvu podepsal. Později, 9. 6. 2021, však žalobce znalci doručil originál smlouvy obsahující další tři podpisy na členské smlouvě, které nebyly přítomny na kopii členské smlouvy přiložené k žalobě a které tedy byly zjevně dopsány až po vyplnění a podpisu kopie smlouvy přiložené ke smlouvě. Jednalo se již v tom o nestandardnost.

9. Soud proto vyzval žalobce, ať do 15 dnů od doručení této výzvy soudu vysvětlí nesoulad mezi kopií žalobcem předloženou do spisu a mezi originálem předloženým znalci, a to zejména v tom smyslu, proč na originále jsou další tři podpisy, které nebyly v kopii poskytnuté žalobcem soudu, a rovněž ať žalobce uvede, kdy a kdo tento originál podepsal v jaké kolonce a proč tyto podpisy nebyly přítomné již v kopii poskytnuté soudem. Zástupce žalobce soudu napsal prostřednictvím svého zástupce, že požádal klienta o vyjádření a očekává jeho stanovisko, avšak 13. 7. 2021 žalobce soudu napsal, že„ dle sdělení klienta, klient neví dohledat a identifikovat s ohledem na odstup času, kdo a jak podepsal členskou smlouvu v rukách soudu. V příloze posílám originál smlouvy, který dle sdělení klienta podepsal žalovaný.“. Následně však žalobce svá tvrzení doplnil, jelikož v podání z 12. 9. 2021 již předložil skutkovou verzi – že zaměstnanec žalobce dne 6. 10. 2016 nechal smlouvu podepsat někým, koho žalovaný poslal, a že žalovaný smlouvu podepsal při své první návštěvě žalovaného 26. 1. 2017. Žalobce tu přesvědčivě nevysvětlil již to, jak je možné, že – i přes výslovný dotaz soudu – žalovaný dne 13. 7. 2021 nevěděl dohledat a identifikovat konkrétní soudem dotazované skutečnosti, aby následně – 12. 9. 2021 – to již věděl. Takový postup žalobce – ve spojení s přiložením k žalobě kopie smlouvy neobsahující tři podpisy, které měly být údajně obsaženy na originále smlouvy již v době podání žaloby – znevěrohodňuje tvrzení žalobce i důkazy jím předložené. To platí tím spíše, když žalobce v podání z 12. 9. 2021 napsal, že u žalovaného byla v systému žalobce poznámka, že při první návštěvě musí originál smlouvy dopodepsat; pokud je to pravda, tak není zřejmé, proč to žalobce nenapsal již před 12. 9. 2021, a to i na výzvu soudu.

10. To platí tím spíše, že na jednu stranu žalobce tvrdí, že jeho zaměstnanec údajně nechal vyplnit a podepsat členskou smlouvu 6. 10. 2016 zástupcem žalovaného, aniž by však bylo vůbec uvedeno v členské smlouvě, že je smlouva podepisována se zástupcem a jakým konkrétním zástupcem a aniž by žalobce předložil plnou moc udělenou žalovaným třetí osobě; takový žalobcem tvrzený děj vyznívá iracionálně, odporuje běžné praxi uzavírání smluv (žalobce je podnikatel).

11. Koneckonců žalobci nic nebránilo, aby označil důkaz svědeckou výpovědí těch jeho zaměstnanců, kteří se takto údajně chovali – tedy jak výslech zaměstnance, který smlouvu údajně podepisoval 6. 10. 2016, tak zaměstnance, který smlouvu údajně dával k podpisu žalovanému 26. 1. 2017. Přitom žalobce předkládal k důkazu údajné sjetiny ze svého interního systému, v nichž měly být podrobně zaznamenány ty které údaje. Například předložil údajný screen složky s fotografiemi s uvedením čísla fotografie a data pořízení fotografie a screen profilu člena ze systému s uvedením cesty k fotografii. Pak však by žalobci nemělo činit problém identifikovat zaměstnance, který fotografii žalobce do systému 26. 1. 2017 vkládal, a který by z logiky věci rovněž dával žalovanému smlouvu k podpisu. Koneckonců v žalobcem předloženém důkazu č. 18 (screen profilu člena ze systému s uvedením cesty k fotografii) jsou uváděny konkrétní jména a příjmení osob, které tam ten který údaj vkládaly a jsou tam uvedeny i poznámky ohledně žalovaného s uvedením křestního jména osob, které tam tu kterou poznámku údajně vkládaly.

12. Žalobce v podání z 12. 9. 2021 napsal, že u žalovaného byla v systému poznámka, že při první návštěvě musí originál smlouvy dopodepsat. Žalobce však toto své tvrzení o poznámce v systému neprokázal. Přitom samotný žalobce předložil k důkazu několik písemných důkazů ze svého systému, které se jevily jako printscreen z počítače; pak však není zřejmé, proč nepředložil obdobný důkaz ze systému i o tvrzené poznámce o nutnosti dopodepsání smlouvy žalovaným.

13. Soud nemohl nevidět ani fakt, že ačkoli žalobce tvrdil v žalobě předžalobní výzvu podle , ve skutečnosti šlo o výzvu téměř v plném rozsahu předcházející vzniku údajného dluhu žalovaného, jelikož ve výzvě se poukazuje na údajný dluh žalovaného u žalobce zcela jiný – ve výši 7 865,88 Kč, se splatností 22. 12. 2017. Taková výzva tvrdící údajný ještě jiný dluh žalovaného vůči žalobci, který se nepodával nejen z tvrzení žalobce, ale ani z jím předložených sjetin jeho interního systému (včetně výpisu účtu pro žalovaného u žalobce), přiléhavě dokresluje nepřesvědčivost žalobní verze žalobce, nevěrohodnost důkazů předložených žalobcem, včetně dvou verzí členské smlouvy.

14. Při hodnocení důkazů soud přihlíží – v souladu s  – nejen k důkazům samotným, ale ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

15. Nejprve žalobce tvrdil, že jde o dluh na členských poplatcích za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018, přičemž měsíční poplatek činí 499 Kč. Nicméně výpočtem 8 x 499 Kč lze dospět jen k částce 3 992 Kč a nikoli k žalobní částce 3 019 Kč.

16. V podání z 7. 9. 2020 žalobce uvedl, že žalovaný neuhradil žalobci za období až od 1. 3. 2018 do 31. 7. 2018 celkem částku 3 019 Kč. Avšak v takovém případě by dlužná částka činila 2 495 Kč (5 x 499 Kč), tedy nikoli žalovaných 3 019 Kč.

17. Žalobce přiložil k žalobě tvrzený výpis z účtu pro žalovaného vedený údajně u žalobce, v němž končí účet žalovaného 31. 7. 2018 a je tam uveden celkový dluh žalovaného 3 019 Kč. Nicméně později (v podání z 12. 9. 2021) samotný žalobce přiznal, že takový výpis z účtu je skutečně nejasný a že export dat proběhl nesprávně a že se v něm objevují zmatečné informace. Žalobce proto soudu doručil 12. 9. 2021 výpis z účtu původního systému (anonymizována dvě slova). Nicméně tento poslední výpis z účtu (anonymizována dvě slova) – byť je datován 7. zářím 2021 – uvádí„ transakce ke dni 31. 1. 2018“ a skutečně výpis končí 31. 1. 2018. Tedy takový výpis nezahrnuje žalobcem tvrzený dluh za období únor, resp. březen až červenec 2018. Z toho plyne, že poslední tvrzený výpis účtu pro žalovaného u žalobce zahrnuje jen údajný dluh žalovaného u žalobce toliko do 31. 1. 2018, přičemž žalobce tvrdil v řízení dluh žalovaného z doby pozdější (od 1. 1. 2018, resp. od 1. 3. 2018 do 31. 7. 2018). Přitom z posledního výpisu plyne údajný dluh žalovaného téměř ve shodě s žalobní částkou – žalobce požaduje zaplatit v žalobě 3 019 Kč, přičemž v posledním výpise ke dni 31. 1. 2018 je uveden dluh 3 015 Kč.

18. Žalobce předložil členskou smlouvu, kde je uvedeno datum jejího uzavření 6. 10. 2016. Toto datum uzavření členské smlouvy žalobce tvrdil i v žalobě. Nicméně následně v řízení žalobce své tvrzení upravil – v podání z 12. 9. 2021 uvedl, že 6. 10. 2016 smlouvu za pana celé jméno žalovaného uzavřela někdo, koho žalovaný poslal a že žalovaný osobně smlouvu podepsal až 26. 1. 2017. Nicméně v žalobcem předložené členské smlouvě není uvedeno datum podpisu žalovaného jako 26. 1. 2017. Je tam uvedeno v kolonce určené pro vyplnění údajů„ V obec, dne“ údaj„ 6. 10. 2016“. Obvyklé je, že když se později zasahuje do téže smlouvy uzavřené a podepsané dříve, tak se tam uvedou data změny, opravy, doplnění, a to včetně u podpisu (už proto, aby bylo zřejmé, kdy byl ten který zásah do textu smlouvy již dříve podepsané učiněn a kým).

19. K tomu soud uvádí, že na kopii členské smlouvy přiložené k žalobě je obsaženo jen datum 6. 10. 2016, ale na kopii originálu – a na originálu členské smlouvy – je uvedeno datum další, a to razítkem„ 01/09-21“, které je uvedeno hned vedle„ 6. 10. 2016“. Někdo tak musel po podpisu smlouvy a po napsání data 6. 10. 216 dodatečně orazítkovat smlouvu dalším datem, přitom v kolonce určené pro vyplnění data podpisu smlouvy; takové razítkové určení data„ 01/09-21“ rozhodně nelze vyložit jako 26. 1. 2017, kdy údajně podle tvrzení žalobce žalovaný smlouvu podepsal.

20. Žalobce tak neunesl břemeno důkazní ohledně pravosti podpisu žalovaného na smlouvě, tedy že uzavřel s žalovaným členskou smlouvu. Už proto se žalobce nemůže po právu po žalovaném domáhat zaplacení členských poplatků, který vyplývají výlučně ze smlouvy.

21. Žaloba nemůže být důvodná ani z titulu bezdůvodného obohacení, a to již proto, že po žalovanou dobu (od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018) ani podle tvrzení žalobce žalovaný fitcentrum žalobce neužil.

22. K tomu soud dodává následující. Žalobce předložil důkaz č. 18 jakožto screen profilu člena ze systému s uvedením cesty k fotografii. V takovém údajném profilu žalovaného u žalobce je však uvedeno, že poslední změna byla 21. 12. 2017 a nahoře je tam uvedeno ohledně stavu:„ zákaz vstupu-Inkasso (gesp. wg. anonymizováno“. Dokonce tam je poznámka„ předáno spol. na vymáhání pohledávek – platbu nepřijímat“. Pokud by tedy žalobce zakázal vstup žalovanému (nejpozději k 21. 12. 2017, což ale zapadá i do kontextu výzvy z 4. 2. 2020, kde se píše o dluhu žalovaného u žalobce se splatností 22. 12. 2017), pak se spravedlivě nemůže domáhat ani zaplacení členských poplatků po žalovaném za plnění, které by žalovanému v žalovaném období (leden, resp. únor 2018 až červenec 2018) a priori odepřel. Podle Všeobecných obchodních podmínek členství„ Fitness“ opravňuje člena k neomezenému počtu návštěv klubu specifikovaného na první straně smlouvy a k užívání veškerých posilovacích strojů a veškerého jiného k tréninku určeného vybavení v klubu. Na souzenou věc v tomto kontextu dopadá i § 2 odst. 3 o. z., podle kterého„ Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy…“.

23. Žalobu tak soud v plném rozsahu zamítl pro plnou nedůvodnost.

24. Žalobce se k jednání – byť se omluvil - nedostavil (pročež mu tak soud nemohl ani poskytnout poučení ve smyslu § 118a o s. ř., které ostatně bylo obsaženo již v písemné výzvě z 30. 8. 2021, včetně o následcích o nesplnění výzvy pro neunesení břemene tvrzení a důkazním).

25. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení v souladu s  Náklady řízení žalovaného tvoří náklady právního zastoupení, které se skládají z odměny advokáta, paušální náhrady hotových výdajů advokáta a náhrady DPH. Odměna činí 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (tarifní hodnota 3 019 Kč podle a. t.) a paušální náhrada hotových výdajů činí 300 Kč za jeden úkon právní služby. Celkem právní zástupkyně žalovaného učinila 5 úkonů právní služby: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) odpor z 15. 6. 2020, 3) vyjádření žalovaného z 25. 8. 2020, 4) účast na jednání 22. 10. 2021, 5) účast na jednání dne 26. 10. 2021, kdy došlo jen k vyhlášení rozsudku. Za podání žalovaného z 16. 9. 2020 soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to pro neúčelnost ve smyslu V tomto podání totiž žalovaný uvádí totéž co v jeho předcházejícím podání (25. 8. 2020). Celkem tak jde u účelně žalovaným vynaložených nákladů řízení o odměnu ve výši 4 500 Kč (4 x 1 000 Kč a 1 x 500 Kč), o paušální náhradu hotových výdajů 1 500 Kč (5 x 300 Kč) a v souladu s  o náhradu DPH ve výši 1 260 Kč Celkem tak je žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7 260 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného. Třídenní lhůta k plnění odpovídá

26. Podle :„ Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“. Žalobce byl v řízením plně neúspěšný, a proto hledisko výsledku řízení vede k tomu, že právě žalobce je povinen zaplatit státu náklady řízení. Náklady řízení na straně státu vznikly vyplacením 6 572 Kč znalci z rozpočtových prostředků a dále se skládají z částky 1 000 Kč, kterou je soud povinen zaplatit znalci na znalečném ve smyslu usnesení z 22. 10. 2021 Celkem tak je žalobce povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši 7 572 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( )

Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu/exekuce.