Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 87/2021-43

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 227 437,86 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 220 961,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 220 961,68 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 476,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 336,46 Kč od 16. 8. 2019 do 24. 2. 2020, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 820,72 Kč od 16. 8. 2019 do 24. 2. 2020, úroku ve výši 10,9% ročně z částky 224 037,86 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2021 do 24. 2. 2021, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 55 174,80, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 220 961,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 220 961,68 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 476,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 336,46 Kč od 16. 8. 2019 do 24. 2. 2020, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 820,72 Kč od 16. 8. 2019 do 24. 2. 2020, úroku ve výši 10,9% ročně z částky 224 037,86 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2021 do 24. 2. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 55 174,80, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 227 437,86 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně (společnost právnická osoba) s žalovanou uzavřela dne 16. 8. 2019 smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 225 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 603,39 Kč Smluvní strany se dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 10,90% ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 16. 8. 2019 žalovanému úvěr, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost splácet řádně a včas nesplnila, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dluh ke dni 24. 2. 2020 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 1. 2021 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná na jistině částku 224 037,86 Kč, na smluvním úroku 10 336,46 Kč, na smluvních poplatcích 3 400 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena individuálně, žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu, v tomto případě byl použit příjem 12 783 Kč a srážky ze mzdy představovali částku 935 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet a kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a databáze Ministerstva vnitra České republiky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas ( a 101 odst. 4 ).

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 16. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru nazvaném anonymizováno Půjčka číslo ve které si sjednali poskytnutí úvěru ve výši 225 000 Kč s úrokem 10,90% ročně (viz smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka ze dne 16. 8. 2019, základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 8. 2017, všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků, vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). V době sjednávání úvěru měl žalovaný čistý příjem 12 783 Kč a byly mu prováděny srážky ve výši 936 Kč (viz potvrzení o výši příjmů). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 225 000 Kč, žalovaný však poskytnutou částku nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 6 129,71 (viz platební historie, oznámení o prohlášení úvěru splatný ze dne 26. 2. 2020 vč. poštovního podacího archu, výpisy z úvěrového účtu). Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021 (viz smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávky).

5. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky ( věta prvá citovaného zákona).

6. Podle , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Soud ve smyslu ustanovení , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

17. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 220 961,68 Kč, jakožto bezdůvodné obohacení, jelikož smlouva o spotřebitelském úvěru je zatížena vadou, a proto je absolutně neplatná.

18. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. K ověření údajů, které měly být poskytnuty žalovaným (porovnání jeho příjmů a výdajů) byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku. Soudu bylo předloženo pouze potvrzení příjmů, ze kterého je patrné, že jsou žalovanému prováděny srážky ze mzdy, žádný jiný důkaz soudu předložen nebyl.

19. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

20. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouvy o zápůjčce ze dne 8.3.2018 a 7.1.2018 je ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení neplatná.

21. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v  č. ve znění do 31.7.2010.

22. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaným domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne částku 225 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaný uhradil částku 6 129,71 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni ve smyslu § 1879 o.z. a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 odst. 1 o.z.. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 220961,68 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 25. 2. 2021, tj. ode dne kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky, a to ve výši 8,25 % ročně, tj. ve výši stanovené v souladu s  o.z. ve spojení s  Lhůtu k plnění soud určil podle (výrok I.)

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, s přihlédnutím k tomu, že žalovaný na smlouvu uhradil 6 129,71 Kč, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 225 000 Kč (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, kdy žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části a přiznal ji tak plnou právo na náhradu nákladů řízení ve výši 55 174,80 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9098 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v  a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloba a účast na jednání dne 16. 11. 2021 dále ze čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 7 996,80 Kč, celkově tedy náklady v částce 55 174,80 Kč.

25. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právních zástupců žalovaných soud rozhodl podle (výrok II).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.