Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 156/2021-27
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 6 521 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 20. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce domáhal na žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 564,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 29. 8. 2020 do 19. 3. 2021, a částky 2 021 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 565,82 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 20. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobce domáhal na žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 564,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 29. 8. 2020 do 19. 3. 2021, a částky 2 021 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 565,82 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u soudu dne 26. 3. 2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 6 521 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 28. 3. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČO s žalovanou, smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaná uzavřela v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. právnická osoba, IČ: číslo, kde zároveň při podpisu smlouvy obdržela požadovanou výši jistiny úvěru 4 500 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy tedy právnická osoba poskytla žalované úvěr ve výši 4 500 Kč, přičemž žalovaná se, zavázala právnická osoba vrátit částku 4 500 Kč spolu s příslušenstvím do 27. 4. 2019. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 6 621 Kč a skládala se nesplacené jistiny ve výši 4 500 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 021 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalovaná na uvedený dluh neuhradila ničeho, a to ani po výzvě právního zástupce žalobce.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 28. 3. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr přes zprostředkovatele úvěru právnická osoba a.s., ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr uhradit do 27. 4. 2019. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaná neuhradila ničeho a dostala se tak do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dne 28. 3. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr uhradit do 27. 4. 2019.
12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 19. 10. 2021 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.
13. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
14. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek
(§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.
15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice anonymizována dvě slova a ustanovení právního předpisu EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
16. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
17. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
18. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku anonymizována dvě slova Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
19. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek anonymizována dvě slova Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
20. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
21. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
22. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
23. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 4 500 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalované zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 4 500 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě dlužné částky 4 500 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí od 20. 3. 2021 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).
24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 4 500 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 69 %, neúspěšný byl ve výši 31 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 38 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 200 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b ) vyhl.č. 177/1996 Sb. , 21 % DPH advokáta ve výši 189 Kč a 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 1 489 Kč, z toho 38 % představuje částku 565,82 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
25. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.