Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 292/2020-51

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 28 710 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a částku 4 710 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a částku 4 710 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 000 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že dne 18. 10. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč splatit ve 3 měsíčních splátkách, splatnost poslední splátky byla dne 16. 1. 2020. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požaduje dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, a to za 5 písemných výzev v částce 2 500 Kč, a smluvní pokutu v částce 4 710 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.

3. Žalobkyně ani žalovaný se k jednání nedostavili, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle , (dále jen „“).

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Smlouvou o zápůjčce ze dne 18. 10. 2019 bylo prokázáno, že touto smlouvou sjednanou přes internet se žalobkyně zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 9 000 Kč, to vše ve 3 měsíčních splátkách po 8 000 Kč, poslední splátka byla splatná 90. den od poskytnutí zápůjčky. RPSN činila 1 791 %.

6. Výpisem z účtu a sdělením právnická osoba bylo prokázáno, že žalobkyně dne 18. 10. 2019 poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč žalovanému na jeho bankovní účet.

7. Žalobkyně předložila soudu výplatní pásky žalovaného za srpen a září 2019, ze kterých bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil okolo 34 000 Kč.

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zápůjčky upomínkama ze dne 20. 11. 2019, 1. 12. 2019, 20. 12. 2019, 29. 12. 2019 a 11. 1. 2020.

9. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 10. 2020.

10. Ze sdělení stát. instituce (č. l. 42 spisu) i územní celek (č. l. 34, 37 spisu) vyplývá, že číslo obč. průkazu (tj. občanský průkaz totožného čísla, jako občanský průkaz, který žalovaný předložil žalobkyni při sjednávání smlouvy, a který se nachází na č. l. 28 spisu) byl vydán celé jméno žalovaného data narození 2. 3. 1974 a rodné číslo, tedy jiného data narození a rodného čísla, než jaké jsou uvedeny v občanském průkaze na č. l. 28 spisu.

11. právnická osoba (č. l. 40) vyplývá, že účet, který žalovaný nahlásil žalobkyni pro účel čerpání zápůjčky (srov. čl. I. odst. 1.2. smlouvy o zápůjčce), je veden na celé jméno žalovaného

s rodné číslo, tedy s rodným číslem stejným, jako je rodné číslo vyplývající ze sdělení stát. instituce a územní celek, nikoli rodným číslem dle občanského průkazu na č. l. 28 spisu.

12. Výpisem z centrální evidence obyvatel soud ověřil základní údaje žalovaného.

13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

14. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalobkyně řádně zjišťovala

a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle

15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

16. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit zapůjčenou částku spolu s poplatkem. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet.

17. Žalovaný nahlásil žalobkyni pro účely vyplacení zápůjčky bankovní účet, který je veden na jeho jméno a rodné číslo tak, jak tyto údaje vyplývají ze sdělení stát. instituce a územní celek, a zároveň i z údajů dostupných ve veřejných registrech (č. l. 43 spisu). Na tento účet žalovaná peněžní prostředky také vyplatila. Soud má proto pasivní legitimaci žalovaného za zcela prokázanou.

18. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy

o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí

a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

24. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr (resp. zápůjčku) poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

25. Soud má tedy v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, neboť zjistila pouze výši příjmů žalovaného, žádným způsobem však nezkoumala a ani neověřovala výdaje žalovaného, jeho stávající závazky, zda tyto závazky splácí, apod. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Z tohoto důvodu je smlouva o zápůjčce ze dne 18. 10. 2019 absolutně neplatná.

26. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce,

a to konkrétně ve výši 15 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud na zápůjčku neuhradil ničeho. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

27. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení o. z., jejich výše z

28. Poměr úspěchu ve věci je mezi stranami sporu v zásadě stejný, soud proto rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.