Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 124/2021-42

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 9 682,56 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 850 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 4 832,56 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 886,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 932,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 922,58 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 1 072,58 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a co do úroku 29 % ročně z částky 5 922,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 850 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 4 832,56 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 886,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 932,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 922,58 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 1 072,58 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a co do úroku 29 % ročně z částky 5 922,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2021 domáhala na žalované zaplacení 9 682,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 886,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 932,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 922,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 922,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a dále zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 30. 1. 2018 Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla původní věřitelka žalované částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5 330 Kč splatit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 2 150 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „ “) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle , (dále jen „ “) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s  u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit

a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 330 Kč. Před podpisem smlouvy o zápůjčce původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020.

5. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smlouvy o zápůjčce důsledně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná dne 30. 1. 2018 požádala o úvěr ve výši 10 000 Kč a do zákaznické karty uvedla, že žije v nájmu, je vdaná a má 4 vyživované osoby, je v domácnosti s čistým měsíčním příjmem 5 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 9 850 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč.

6. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu

a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí

a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

8. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr (resp. zápůjčku) poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

9. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o zápůjčce důsledně zabývala otázkou schopnosti žalované

v budoucnu dostát svým závazkům a zápůjčku splácet. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že původní věřitelka se spolehla na tvrzení žalované obsažená v zákaznické kartě

a zejména tvrzené výdaje žalované nebyly nijak ověřeny. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by původní věřitelka snad provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků. V případě příjmů ze zákaznické karty není jakkoli známo, co představují další čisté příjmy domácnosti v částce 9 850 Kč, jakož jakými položkami jsou tyto příjmy tvořeny; tyto příjmy právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Nelze přitom přehlédnout, že bez takto nejasných

a nedoložených dalších příjmů domácnosti by příjmy žalované byly rovny jejím výdajům. Taktéž není zřejmé, z jakého zdroje žalovaná čerpala čistý příjem v uváděné výši 5 000 Kč, když z údajů

o zaměstnání vyplývá, že se nacházela v domácnosti. Pokud jde o výdaje, pak není zřejmé, zdali jsou v nich promítnuty také náklady na péči o 4 vyživované osoby, což se však s ohledem na částku odhadovaných měsíčních výdajů (tj. 5 000 Kč) nezdá býti možným. Tyto úvahy samy o sobě musely v právní předchůdkyni žalobkyně vzbudit důvodné podezření o schopnosti žalované úvěr splácet. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze

o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované.

10. Soud proto pokládal smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou dle § 580 ve spojení s § 588 o. z., neboť jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila pouze 2 150 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 4 850 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

11. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla žalované odeslána doporučeně dne 14. 2. 2020, dne 17. 2. 2020 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit v souladu s výzvou ve lhůtě do deseti dnů od doručení, tj. do 27. 2. 2020. Pokud neplnila, ocitla se počínaje dnem 28. 2. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 10 % ročně.

12. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu.

14. Lhůta k plnění je dána ustanovením věta první po středník

15. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s  ve zkráceném znění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.