Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 116/2021-149

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5.628,89 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.628,89 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 5.628,89 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 1.510,22 Kč s úrokem 18,9 % p. a. z částky 5.628,89 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 5.628,89 Kč od 2. 12. 2020 do 18. 2. 2021 a 1,75 % p. a. z částky 5.628,89 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.328 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.628,89 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 5.628,89 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 1.510,22 Kč s úrokem 18,9 % p. a. z částky 5.628,89 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 5.628,89 Kč od 2. 12. 2020 do 18. 2. 2021 a 1,75 % p. a. z částky 5.628,89 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.328 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 23. 3. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky částku 5.628,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 552,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 957,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5.628,89 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a s úrokem 18,9 % ročně z částky 5.628,89 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o účtu číslo na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále ČS se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán do výše 5.000 Kč. Žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek, který i přes upomínky nebyl vyrovnán, což představovalo závažné porušení smlouvy o úvěru, a proto anonymizováno převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne datum na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky vč. úroku z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Pohledávka činila ke dni postoupení celkem 7.139,11 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 5.628,89 Kč, úroku z úvěru do 1. 12. 2020 ve výši 957,38 Kč a úroku z prodlení do 1. 12. 2020 ve výši 552,84 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 28. 12. 2020. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne 3. 2. 2021, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ( ). Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 5.000 Kč. Žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek v částce 5.628,89 Kč, který i přes upomínky nevyrovnal.

5. K charakteru smlouvy soud uzavřel, že má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a je potom potřeba poukázat na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu pak žalobkyně doložila prakticky jen výpisy z účtu žalovaného (podle přípisu ze dne 13. 4. 2017 na č.l. 140 spisu je zřejmé, že kontokorent byl zřízen v bankomatu obec anonymizováno a nějaké doklady od žalovaného k jeho schopnosti úvěr splácet tedy zřejmě nebyly vyžadovány), z nichž však nelze jakkoliv usuzovat na celkovou finanční situaci žalovaného před uzavřením smlouvy (zejm. na jeho příjmy a pravidelné výdaje, poměry jeho domácnosti apod.) nebo na jiné úkony banky směřující k ověření úvěruschopnosti žalovaného (např. ověření zadlužení žalovaného v příslušných registrech). Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení nenabídla a soud tedy nepovažoval za prokázané, že by předchůdce žalobkyně řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného.

7. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalované („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

8. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

9. Lze dodat, že z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

10. Na uvedeném základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál řádně povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou) a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.

11. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.

12. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalovaného došlo za účinnosti , (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení a násl. o. z.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.

14. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z doložené výše čerpané částky a z tvrzení žalobkyně, o němž není důvod pochybovat, že žalovaný z titulu úvěrové smlouvy neuhradil na vzniklý dluh ničeho (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal zaplacení jakékoliv částky). Vzhledem k tomu činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazený zůstatek úvěru částku 5.628,89 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit.

15. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě ze dne 3. 2. 2021, která byla žalovanému odeslána týž den. Ve výzvě byla žalovanému stanovena lhůta k zaplacení dlužné částky do 18. 2. 2021. Ode dne následujícího se pak žalovaný dostal do prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z

16. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků apod. přiznat.

17. K zaplacení přiznané částky byla žalované stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

18. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že ji vzal soud za prokázanou kromě smlouvy o postoupení pohledávek oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2020 adresovaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinna plnit žalobkyni.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za situace, kdy ve věci bylo vyhověno v rozsahu 68,26 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo žalobě v rozsahu 6.001,67 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 2.790,58 Kč) a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 36,52 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v částce 9.112 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.628,89 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v  a. t. (za doplňující podání ze dne 3. 12. 2021 soud odměnu nepřiznal, neboť byly uvedeny skutečnosti, které měly a mohly být uvedeny již v žalobě) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.200 Kč ve výši 1.512 Kč. Z toho přiznaných 36,52 % představuje částku 3.328 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.