Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
15 C 140/2021-37
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené titul jméno příjmení, titul, IČO
advokátkou sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky za období od 26. listopadu 2014 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky za období od 26. listopadu 2014 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou k název soudu dne 2. září 2020 a postoupenou zdejšímu soudu dne 16. dubna tr. usnesením název soudu ze dne 2. března tr., č. j. číslo jednací, na zaplacení částky 8 tis. Kč, jakožto nevrácené zápůjčky, poskytnuté žalovanému zřejmě v této výši společností právnická osoba se sídlem země anonymizováno, na základě smlouvy, uzavřené dne datum anonymizováno. Tuto zápůjčku se měl žalovaný zavázat vrátit do 25. listopadu 2014, což neučinil. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. Svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené se zapůjčitelkou dne datum.
V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je zahraniční obchodní společnost registrovaná sídlem v země anonymizováno a stejně tak původní zapůjčitelka měla v době sjednání tvrzené smlouvy sídlo v zahraničí, země anonymizováno. S ohledem na místo sjednání smlouvy účastníků, resp. tvrzené místo plnění závazku, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.
Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť nárok žalobkyně vychází ze spotřebitelské smlouvy a dodavatelka služeb svou činnost provozovala v zemi bydliště spotřebitele.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 15. prosince tr. K jednání nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, kdy jen strana žalující svou neúčast předem omluvila.
Žalobkyně k prokázání svých tvrzení důkazy označila v žalobním návrhu, avšak v rozporu s § 79 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) je podle tohoto označení podle svého návrhu nepředložila. Elektronické přílohy návrhu na vydání EPR totiž vesměs obsahovaly datové soubory s jinými názvy. V každém případě měla být žalobkyní předložena písemnost, označená k důkazu jako smlouva o půjčce – název anonymizována čtyři slova“, která měla zřejmě prokazovat základ skutkových tvrzení žalobkyně o sjednání žalovaného závazku. Taková písemnost však k žalobě připojena nebyla a nebyla soudu předložena ani na nařízeném jednání. Další předložené písemnosti pak zjevně nemohly mít v tomto směru žádnou důkazní hodnotu. Výzvy žalobkyně k placení mohly prokázat jen učinění takového jednání a výpis z účtu věřitele či příkaz k úhradě, resp. datové soubory s tímto názvem či obsahem soudu předloženy nebyly. Proto soud na jejich základě nemohl cokoli zjišťovat.
Soud tedy nezjistil základ žalobních tvrzení o tom, že došlo ke sjednání smlouvy o zápůjčce tím, že zapůjčované peníze byly předány žalovanému (s ohledem na reálný charakter tohoto závazku). Proto nelze ani dovodit povinnost žalovaného vrátit zápůjčku zapůjčitelce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nemá tak význam se zabývat tím, zda skutečně byla dále sjednána smlouva o tvrzeném postoupení této pohledávky žalobkyni. Nebyla-li totiž zjištěna pohledávka postupitelky – tvrzené zapůjčitelky, není možné uvažovat ani o jejím postoupení další osobě. Soud proto žalobu na zaplacení žalované jistiny výrokem I. pro neunesení důkazního břemene zamítl. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu, nelze dovodit ani právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ . Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu.
Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ , podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšný žalovaný žádnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému bránění svého práva před soudem nežádal, nepřiznal soud právo v tomto směru žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).