Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 92/2021-23
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Karolínou Šorbanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 990 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 400 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 590 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 4 400 Kč za období od 18. 9. 2020 do 6. 4. 2021 v částce 198,90 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 400 Kč od 8. 4. 2021 do 3. 8. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1132 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 400 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 590 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 4 400 Kč za období od 18. 9. 2020 do 6. 4. 2021 v částce 198,90 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 400 Kč od 8. 4. 2021 do 3. 8. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1132 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 4 990 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, a.s. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela prostřednictvím zprostředkovatele, právnická osoba a. s., dne 21. 8. 2020 s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 400 Kč v hotovosti, přičemž žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu s příslušenstvím do 17. 9. 2020. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“). Spolu s nimi obdržela žalovaná předsmluvní informace, a to na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Převzetí poskytnutých peněz, obdržení předsmluvních informací a platnost smlouvy žalovaná stvrdila svými podpisy. Žalovaná však sjednanou částku, kterou se zavázala vrátit, neuhradila řádně a včas. Tím jí vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Zároveň ji vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 140 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 400 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 590 Kč a z neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 198,90 Kč z částky 4 400 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku žalované (tj. od 18. 9. 2020) do 6. 4. 2021. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tedy od 8. 4. 2021. Závěrem žalobkyně žádá zaplacení částky 217 Kč jako náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, kdy žalobkyně uplatňuje náhradu cesty pověřeného pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalované z důvodu osobní návštěvy. Žalobkyně se pokusila dopisem ze dne 14. 4. 2021 a upomínkou ze dne 15. 6. 2021 věc vyřešit mimosoudně, ale žalovaná dosud ničeho nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnila a rovněž nezpochybnila listiny předložené žalobkyní.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v žalobním návrhu a žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřila) soud postupoval podle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru č. 604855001 soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dne 21. 8. 2020, na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 400 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou jistinu vrátit do 27 dnů ode dne poskytnutí úvěru, současně se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takového prodlení. Smlouvou bylo dále ujednáno, že zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu škody v plné výši, sjednané úroky a úroky z prodlení. Smlouvou byla rovněž sjednána roční procentní sazba nákladů 1 145,50 %. Žalovaná rovněž souhlasila s VOP. Žalovaná potvrdila převzetí úvěru ve výši 4 400 Kč v hotovosti svým podpisem.
5. Z upomínky ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaná neuhradila úvěr do sjednaného data, pročež byla sepsána výzva k úhradě dluhu ve výši 4 504 Kč, a to ihned.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 4. 2021 vyplývá, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno.
7. Z výzvy žalobkyně ze dne 14. 4. 2021 a z podacího archu České pošty ze dne 15. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 5 146,96 Kč, a to do 30. 4. 2021, nemá však za prokázané, že by výzva byla doručena žalované.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 6. 2021 a z podacího archu České pošty ze dne 16. 6. 2021 vzal soud za prokázané, že žalovaná byla ze strany žalobkyně o úhradu dluhu upomínána před podáním žaloby a byla vyzvána k zaplacení částky 5 140 Kč, a to nejpozději do 23. 6. 2021, nemá však za prokázané, že by výzva byla doručena žalované.
9. Z internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně (webová adresa) soud zjistil, že se jedná o společnost specializující se na poskytování mikropůjček klientům a je rovněž členem Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů.
10. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, který je shodný s uvedenými skutkovými zjištěními, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, když ani ona sama se k žalobě nevyjádřila a tuto žalobkyní tvrzenou skutečnost nesporovala.
11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že věřitel může celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).
12. Soud v prvé řadě konstatuje, že má za to, že došlo k platnému postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou, pročež uzavřel, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována.
13. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované sjednanou částku ve výši 4 400 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 4 400 Kč do 17. 9. 2020. Zmíněná částka byla žalované poskytnuta dne 21. 8. 2020. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala kromě poskytnuté jistiny ve výši 4 400 Kč zaplatit také poplatek ve výši 1 012 Kč po překročení doby zaplacení po splatnosti a úhradu poplatku, který byl ve smlouvě o úvěru sjednán až do výše RPSN 1 145,50 %, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení.
14. Soud Smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou
o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch
peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr.
15. Soud má dále za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni nevrátila zpět.
16. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.
17. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Dle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
23. Soud hodnotil, zda žalobkyně respektive její právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud při tom vycházel z judikatury vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), která je ustálena v názoru, že věřitel této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
24. Ústavní soud v bodu 31 Nálezu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, uvedl, že povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy je ověřit úvěruschopnost spotřebitele pod možnou sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy (srov. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Obecné soudy mají povinnost zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení této povinnosti poskytovatelem úvěru. Tento závěr se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen SDEU) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance, v němž Soudní dvůr vyložil články 8 a 23 směrnice 2008 číslo ve vztahu k národní úpravě. Pro souzenou věc je tak podstatný závěr Soudního dvora EU, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele může být provedeno sice pouze na základě informací uvedených spotřebitelem, pokud budou tyto informace dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.
25. Dle soudu pak právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně úvěruschopnost žalované, neboť si vůbec neověřil, jaké jsou její skutečné náklady na bydlení, dopravu do zaměstnání, případně jaké další nezbytné náklady vynakládá. Žalobkyně se spokojila s nedoloženými informace od žalované a případnými výpisy z externích databázích dlužníků, v registrech sdružení příjmení, v Bankovním registru klientských informací a v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), registru insolvencí a insolvenčním rejstříku.
26. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou jsou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je smlouvou neplatnou.
27. Zároveň soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatné i dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Z konstantní judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice číslo musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a vyloučit všechny klauzule uznané za zneužívající, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné (srov. rozhodnutí SD EU ze dne 21. 4. 2016 ve věci příjmení proti právnická osoba). V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice číslo, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. V citovaném rozsudku Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma vyloučení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná.
28. Soud se zabýval zejména posouzením míry a zjevnosti rozporu požadovaného plnění s dobrými mravy z pohledu hmotného práva (s ohledem na výši smluvní pokuty). V souzené věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně (její právní předchůdce) poskytl žalované shora uvedené částky, RPSN u smlouvy byla sjednána ve výši minimálně přes 330 %. Ve smlouvách o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, úhrady za upomínky ve výši 1 200 Kč za první upomínku po 45 dnech prodlení, 500 Kč za upomínku po 120 dnech prodlení, 800 Kč za upomínku po 210 dnech prodlení, 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku, 300 Kč za uzavření splátkového kalendáře. V tomto konkrétním případě žalobkyní požadované plnění bylo natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení žalované. Z těchto důvodů shledává soud tato ujednání ve svém souhrnu za nepřiměřená. Na rozpornost ujednání s dobrými mravy, jsou-li úrok a RPSN sjednány ve výši přesahující 110 %, která několikanásobně překračuje úrok a RPSN u spotřebitelských půjček poskytovaných bankami a směřuje k nepřiměřenému obohacení žalovaného, lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu, byť ve věcech exekučních týkajících zastavení exekuce, v nichž je exekučním titulem rozhodčí nález (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 3844/2018, 20 Cdo 1857/2019).
29. S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je koncipována nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, v neprospěch slabší smluvní strany.
30. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o.z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
31. Soud se dále zabýval tím, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné Smlouvy) žalované částku 4 400 Kč, kterou jí však žalovaná nevrátila ani z části, přestože k tomu byla vyzvána.
32. Dle § 2 991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
33. Dle § 2993 o.z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.
34. Z uvedeného plyne, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 400 Kč ve smyslu § 2991 o.z., a žalobkyně má tudíž dle § 2993 o. z. nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl do částky 4 400 Kč a žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, které jí žalobkyně poskytla (srov. výrok I.).
35. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného (tj. 27 dní od poskytnutí peněžních prostředků). Soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o.z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
36. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud zamýšlel vycházet z okamžiku, kdy žalované byla doručena první výzva, v níž jí žalobkyně vyzvala v intencích § 1958 odst. 2 o. z. k plnění ihned. Při předložení podacího archu, nebylo možné vycházet ani z domněnky doby dojití dle § 573 o. z.. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podmínkou pro aplikaci této domněnky je totiž bezpečné prokázání dojití zásilky adresátu, přičemž nepostačuje prokázání doby odeslání (srov. Petrov, Výtisk, Beran a kol.: Občanský zákoník. Komentář, 2017, C.H.Beck, s. 614).
37. Není pak rozhodné, že žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutého úvěru, namísto bezdůvodného obohacení. Dle soudu je podstatné pouze to, že žalovaná byla vyzvána k plnění, přičemž není rozhodná právní kvalifikace, kterou žalobkyně zvolila.
38. Z uvedeného důvodu tedy soud vycházel z data, kdy byla žaloba doručena žalované (tj. ode dne 2. 8. 2021 v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř., kdy následující den, tj. dne 3. 8. 2021 měla žalovaná možnost plnit žalobkyni v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. a od následujícího dne (tj. 4. 8. 2021) přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dosud nevydaného bezdůvodného obohacení ve výši 4 400 Kč v souladu s § 1970 o. z. (srov. výrok I.), neboť žalovaná je s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.
39. Z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy jako celku tak nemá žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty (590 Kč), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Ve zbylém rozsahu nárok na úroky z prodlení -kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 4 400 Kč za období od 18. 9. 2020 do 6. 4. 2021 v částce 198,90 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 400 Kč od 8. 4. 2021 do 3. 8. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč soud coby nedůvodný zamítl (srov. výrok II.).
40. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého, pokud měl účastník částečných úspěch ve věci, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Při posuzování míry úspěchu ve věci soud vycházel z hodnoty předmětu sporu, kterou bylo peněžité plnění ve výši 4 990 Kč. Soudem však byla přiznána pouze částka ve výši 4 400 Kč. Z výše uvedeného pak plyne, že žalobkyně byla ve věci úspěšná ve výši 88 % a neúspěšná 12 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci činí
76 % a žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů v dané části. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 990 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za předžalobní výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a dále 3 paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., spolu s 21 % DPH, tj. v částce 1489 Kč. Poměrná část 76 % z celkové výše nákladů řízení odpovídá částce 1132 Kč.
41. Lhůta k plnění byla ve výrocích rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku odvolání není přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.