Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
234 C 25/2020-83
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 60 514 Kč s příslušenstvím - smlouva o úvěru
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
- částku ve výši 36 197,54 Kč
- úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 197,54 Kč od 24.10.2019 do zaplacení
- smluvní pokutu ve výši 14 623,80 Kč
- úrok ve výši 8,27 % ročně z částky 34 114,54 Kč od 24.10.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 83 786 Kč
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit
-) částku ve výši 7 814,46 Kč
-) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 814,46 Kč od 24.10.2019 do zaplacení
-) smluvní pokutu ve výši 1 878,20 Kč
-) úrok ve výši 94,36 % ročně z částky 34 114,54 Kč od 24.10.2019 do zaplacení
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci - částku ve výši 36 197,54 Kč - úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 197,54 Kč od 24.10.2019 do zaplacení - smluvní pokutu ve výši 14 623,80 Kč - úrok ve výši 8,27 % ročně z částky 34 114,54 Kč od 24.10.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 83 786 Kč to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) částku ve výši 7 814,46 Kč -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 814,46 Kč od 24.10.2019 do zaplacení -) smluvní pokutu ve výši 1 878,20 Kč -) úrok ve výši 94,36 % ročně z částky 34 114,54 Kč od 24.10.2019 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou na soud dne 1. 12. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 44 012 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 16 502 Kč. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 14. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 167,73 % ročně vrátit formou 18 pravidelných měsíčních splátek po 3 879 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobce proto dne 22. 10. 2019 úvěr zesplatnil. Do zesplatnění úvěru uhradil žalovaný částku 3 879 Kč, po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení aktuální dlužné jistiny úvěru ve výši 42 618,30 Kč (dlužná jistina 34 114,, 54 Kč a úrok přirostlý k jistině ve výši 8 499,76 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradu ode dne 24. 10. 2019 do data vyhotovení žaloby (tj. do dne 30. 11. 2020) v kapitalizované výši 16 502 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,63 % p.a. z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru od 24. 10. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 10. 2019 dosáhne částky 83 786 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.
3. Soud provedl následující dokazování listinami, a to úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, prohlášením klienta ze dne 14. 6. 2019, pracovní smlouvou žalovaného ze dne 15. 1. 2018, dohodou o změně pracovní smlouvy žalovaného ze dne 31. 7. 2018, mzdovým výměrem žalovaného ze dne 1. 10. 2018, výpisem z účtu právnická osoba, výplatními lístky žalovaného za březen, duben a květen 2019, hodnocením klienta ze dne 14. 6. 2019, výpisem z registru NRKI, výpisem z registru SOLUS, předsmluvním formulářem ze dne 14. 6. 2019, vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru variabilní symbol ze dne 14. 6. 2019, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 17. 6. 2019 včetně splátkového kalendáře, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 14. 6. 2019, výzvou k zaplacení dluhu ze dne 18. 9. 2019 a 21. 10. 2019, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 22. 10. 2019, kartou klienta ze dne 30. 11. 2020, předžalobní výzvou ze dne 22. 4. 2020 včetně podacího archu a výpisem z databáze časových řad ARAD České národní banky.
4. Z uvedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:
5. Mezi účastníky byla na základě návrhu ze dne 14. 6. 2019 uzavřena úvěrová smlouva číslo na základě které žalobce dne 14. 6. 2019 poskytl žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč převodem na jeho bankovní účet (jak také plyne z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 14. 6. 2019). Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2019, jehož součástí je splátkový kalendář. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 167,73 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 879 Kč splatných vždy do 18. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 69 822 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 400 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.
6. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vystavil žalobce formulář hodnocení klienta, ze kterého vyplynulo, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 17 041 Kč, který je představován mzdou, jak také plyne z doložené pracovní smlouvy, dohodě o změně pracovní smlouvy, mzdového výměru a výpisů z účtu žalovaného u právnická osoba Na straně výdajů žalovaný uvedl částku 3 410 Kč představující životní minimum, částku 2 700 Kč určenou na náklady bydlení a ostatní výdaje ve výši 400 Kč s tím, že rezerva činí 1 000 Kč. Žalobce rovněž provedl další šetření, a to v databázi SOLUS a NRKI. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné relevantní údaje. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl zařazen do lepšího segmentu klientů, u kterých je dán předpoklad vyšší pravděpodobnosti řádného splácení úvěru.
7. Z karty klienta se podává, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 2 a následující, žalobce proto žalovanému zaslal dne 18. 9. 2019 a 21. 10. 2019 výzvu k úhradě dlužných splátek a rovněž výzvu k úhradě účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty. Jelikož se pak žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky č. 2 o více než 65 dnů, žalobce v souladu s bodem 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru dne 22. 10. 2019 úvěr zesplatnil, což bylo žalovanému téhož dne oznámeno dopisem. Z karty klienta se rovněž podává, že žalovaný do zesplatnění uhradil částku 3 879 Kč, po zesplatnění neuhradil ničeho.
8. Žalovaný byl ze strany právního zástupce žalobce na existenci dluhu dne 22. 4. 2020 upozorněn písemnou předžalobní upomínkou a byl vyzván k jeho zaplacení.
9. Z výpisu z databáze systémových časových řad ARAD České národní banky se podává, že v červnu 2019 úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila 8,27 % ročně.
10. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti. Znalec se vyjádřil toliko k obecné problematice úročení pohledávek, problematika konkrétní projednávané věci zde však není zohledněna.
11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“)
13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s § 2395 o. z. závazkový právní vztah, na základě kterého byly žalovanému ze strany žalobce poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím a případnými smluvními pokutami dle § 2048 o. z., tuto povinnost však splnil pouze ohledně první splátky, žalobce proto úvěr dne 22. 10. 2019 zesplatnil.
19. Při posouzení nároku žalobce na zaplacení smluvního úroku v požadované výši 102,63 % ročně dospěl soud k závěru, že ujednání smluvních stran o zaplacení tohoto úroku je v rozporu s dobrými mravy. Ve smlouvě o úvěru byl mezi účastníky sjednán úrok ve výši 167,73 % ročně, návrhem se žalobce domáhal úroku ve výši 102,63 % ročně. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat výši úroku. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroku závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a že by tedy nepodléhala žádnému omezení.
20. V daném období činily obvyklé úroky dle databáze systémových časových řad ARAD 8,27 % ročně, žalobcem požadovaná výše úroku 102,63 % je tak zcela v rozporu se zásadou přiměřenosti. Úroky dosahující výše 102,63 % ročně jsou dle názoru soudu za hranicí, kterou již nelze považovat za adekvátní podstatě a smyslu daného institutu, neboť taková výše smluvně sjednaných úroků zakládá hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran, které mezi sebou vedou tento spor. Úrok mnohonásobně převyšující zákonné úroky z prodlení i běžnou výši úroků, za které půjčují podnikatelské subjekty, lze rovněž označit za úrok lichvářský, který je v rozporu s dobrými mravy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané ve smlouvě o úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V projednávané věci proto dospěl soud k závěru, že úroková sazba je tak mimořádně nevýhodná, že nic jiného než aplikace § 580 o. z. a § 588 o. z., směřujících k závěru o absolutní neplatnosti sjednaného úroku, nepřichází v úvahu. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti sjednaného úroku pak žalobci náleží obvyklý úrok z úvěru.
21. V důsledku shora uvedeného soud výrokem I. přiznal žalobci právo na zaplacení částky 36 197,54 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 34 114,54 Kč, nákladů za vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x499Kč) za prodlení s úhradou 2. a 3. splátky delší než 30 dnů a kapitalizovaného úroku přirostlého k jistině ve výši 685 Kč. V části požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 8 499,76 Kč coby úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění úvěru soud návrhu žalobce vyhověl toliko částečně co do částky 685 Kč odpovídající obvyklému úroku 8,27 % ročně. Soud dále přiznal žalobci právo na zaplacení běžícího úroku z úvěru ve výši 8,27 % ročně z částky 34 114,54 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení. V části požadované smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do data vyhotovení žaloby ve výši 16 502 Kč, soud návrhu žalobce vyhověl pouze co do částky 14 623,80 Kč. Nová dlužná jistina totiž není s ohledem na neplatnost sjednaného úroku z úvěru tvořena kapitalizovaným úrokem ve výši 8 449,76 Kč, ale úrokem ve výši 625 Kč Smluvní pokutu ve výši 0,1% denně je proto nutné počítat z částky 36 197,54 Kč (dlužná jistina 34 114,54 Kč, náklady za vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x499Kč) za prodlení s úhradou 2. a 3. splátky delší než 30 dnů a kapitalizovaný úrok přirostlý k jistině ve výši 685 Kč). Za období od 22. 10. 2019, kdy byl úvěr zesplatněn, do 30. 11. 2020, kdy byla vyhotovena žaloba, tak činí smluvní pokuta 14 623,80 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
22. Ve zbytku nároku, tj. kapitalizovaného úroku přirostlého k jistině ve výši 7 814,46 Kč (rozdíl mezi požadovaným kapitalizovaným úrokem ve výši 8 499,76 Kč a přiznaným kapitalizovaným úrokem ve výši 685 Kč), úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 814,46 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 94,36 % ročně z částky 34 114,54 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 878,20 Kč (rozdíl mezi požadovanou smluvní pokutou 16 502 Kč a přiznanou smluvní pokutou ve výši 14 623,80 Kč) soud návrh žalobce výrokem II. zamítl.
23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 34 114,54 Kč, nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, kapitalizovaného úroku 8 499,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 502 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 102,63 % ročně z částky 34 114,54 Kč od 24. 10. 2019 do 23. 9. 2021 ve výši 67 145 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 56 231,34 Kč (34 114,54 Kč + 400 Kč + 998 Kč + 685 Kč + 14 623,80 + 5 410 Kč coby přiznaným úrokem ve výši 8,27 % ročně), neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 71 427,66 Kč (7 814,46 Kč + 1 878,20 Kč + 61 735 Kč coby zamítnutým úrokem ve výši 94,36 % ročně). Žalobce byl úspěšný v 44 % předmětu řízení, v 56 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, by měl žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %. Žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.