Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 199/2021-30

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 44 365,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 365,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 365,73 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 597,30 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do 26. 4. 2020, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 44 365,73 Kč od 27. 4. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 365,73 Kč od 5. 5. 2020 do 18. 5. 2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 525 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 365,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 365,73 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 597,30 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do 26. 4. 2020, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 44 365,73 Kč od 27. 4. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 365,73 Kč od 5. 5. 2020 do 18. 5. 2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 525 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 365,73 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne 13. 12. 2017 uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu číslo jejíž součástí se staly obchodní podmínky, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 4. 12. 2019 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, tato žádost byla žalobkyní schválena a kontokorent mu byl umožněn čerpat z výše uvedeného běžného účtu. Žalobkyně přitom provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele v souladu s ust. , o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr, žalobkyně pak u každé žádosti o úvěrový produkt vznáší dotaz do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, a má tak aktuální přehled o úvěrových závazcích žadatele, dále posuzuje informace z některých společností patřících do skupiny PPF, provádí dotaz do insolvenčního rejstříku a na probíhající exekuce. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně v tomto směru vycházela z tvrzení žalovaného, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Po individuálním posouzení všech informací žalobkyně následně rozhodne, zda je klient schopen požadovaný úvěr splácet a zda mu jej poskytne, či nikoliv. O splnění povinnosti žalobkyně postupovat při sjednávání úvěru a posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí svědčí i skutečnost, že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry. V případě žalovaného žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, proto mu jej poskytla. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly podmínky pro poskytnutí kontokorentu a vzhledem k tomu, že žalovaný naplnil podmínky dle čl. Několik bodů k ukončení smlouvy, pročež mu byl dne 27. 4. 2020 úvěr zesplatněn. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu (předžalobní výzvou) ze dne 29. 4. 2020 a dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku ve výši 44 365,73 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 44 365,73 Kč kapitalizovaným za období ode dne 1. 4. 2020 do dne předcházejícímu dni zesplatnění (26. 4. 2020) na částku 597,30 Kč a dále od 27. 4. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 44 365,73 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, a to dle interních pravidel banky, kdy tím poskytuje žalobkyně žalovanému dodatečnou lhůtu pro úhradu dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 9. 6. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 25. 6. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila ve svém vyjádření ze dne 21. 6. 2021.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.u označenou jako Rámcová smlouva číslo ze dne 13. 12. 2017, obchodními podmínkami banky a výpisem z běžného účtu č. bankovní účet za období od 1. 9. 2019 do 30. 11. 2019 a za období od 20. 2. 2020 do 5. 5. 2020 je v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla v písemné podobě uzavřena dohoda, na základě které se žalobkyně jako banka zavázala zřídit pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet na dobu neurčitou, který rovněž zřídila a pro žalovaného vedla. Počáteční stav na účtu (před poskytnutím kontokorentu) ke dni 1. 9. 2019 činil 1 003,74 Kč, konečný stav ke dni 30. 11. 2019 činil 1 446 Kč. Z druhého výpisu soud zjistil, že počáteční stav ke dni 20. 2. 2020 činil 2 403,47 Kč a konečný stav ke dni 5. 5. 2020 činil 0 Kč. Dodatkem číslo k Rámcové smlouvě číslo ze dne 4. 12. 2019, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami banky, jakož i podmínkami pro užívání kontokorentu, je dále v řízení prokázáno, že se žalobkyně se žalovaným dohodli, že na výše uvedeném běžném účtu zřídí žalobkyně pro žalovaného kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč, který bude žalovaný splácet průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet, celý kontokorent měl být splacen do jednoho roku s tím, že celková částka, která by takto měla být zaplacena je 59 475,86 Kč. Přitom kontokorent je úročen, úroky jsou počítány denně z aktuálně vyčerpané části kontokorentu na konci každého dne úrokovou sazbou 18,90 %. Součet těchto úroků za daný kalendářní měsíc banka zaúčtujeme ke dni jejich splatnosti, kterým je vždy první den následujícího kalendářního měsíce a tyto úroky si na konci dne jejich splatnosti strhne z běžného účtu žalované s tím, že pokud nebude možné úroky strhnout pro nedostatek finančních prostředků na účtu, bude o tyto zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu. Ve smlouvě si dále strany dohodly, že poplatek za poskytnutí úvěru je nulový a RPSN daného úvěru činí 20,68 %; žalovaný v předmětném dodatku prohlásil, že bude schopen tento úvěr splácet. Při uzavírání tohoto dodatku přitom banka vypracovala úvěrovou zprávu o žadateli, z níž vyplývá, že žalovaný k danému dni neměl v bance evidovány žádné splátkové ani nesplátkové operace, stejně tak mu k tomuto datu nebyly vydány žádné kreditní karty či poskytnuty jiné služby. Žalovaný dle přehledu žádosti o úvěr byl svobodný, žil v druhovském poměru, jeho výdaje na domácnost činily 7 000 Kč měsíčně, další pravidelné výdaje pak 3 000 Kč měsíčně, příjem žalovaného z jeho pracovního poměru pak činil 10 000 Kč, tyto informace pak nebyly nijak ověřeny. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu dále vyplývá, že kontokorent byl čerpán dne v rozmezí od 20. 2. 2020 do 19. 4. 2020, ke dni zesplatnění (27. 4. 2020) činila celková nesplacená jistina 44 365,73 Kč, nesplacený kapitalizovaný úrok k tomuto dni činil 597,30 Kč. Dopisem ze dne 29. 4. 2020 je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně upozornila žalovaného, že tento má dluh na kontokorentu ve výši 44 963,03 Kč a současně byl vyzván, aby tento celkový dluh uhradil nejpozději do 4. 5. 2020 s tím, že v opačném případě bude žalobkyně svá práva vymáhat soudní cestou. Tato výzva byla podle podacího archu předána k poštovní přepravě dne 30. 4. 2020.

5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla uzavřena jednak písemná smlouva o vedení běžného účtu č. bankovní účet, na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet, následně se stany dohodly, že na tomto běžném účtu bude zřízen kontokorentní úvěr, který bude moci žalovaný čerpat až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit z nich úroky ve výši 18,90 % ročně, přičemž celý kontokorent měl být splacen do jednoho roku s tím, že celková částka, která by takto měla být zaplacena je 59 476 Kč; žalovaný však své povinnosti vyplývající z výše uvedené smlouvy a jejího dodatku neplnil řádně, když kontokorentní úvěr nesplácel v souladu se sjednanými podmínkami, přičemž žalobkyně využila svého oprávnění daného smlouvou, resp. obchodními podmínkami a úvěr ke dni 27. 4. 2020 zesplatnila, k tomuto dni žalovaný dlužil žalobkyni na jistině úvěru částku 44 365,73 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak prohlášením samotného žalovaného o jeho příjmových a výdajových poměrech a jednak tím, že měla k dispozici přehled finančních toků na jeho bankovním účtu vedeném právě u žalobkyně.

7. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela částečně z informací získaných od žalovaného a částečně z informací, které získala vlastní pátrací činností (BRKI, NRKI, ISIR, exekuce, apod.), ale především měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, ze kterého je naprosto zřejmé, že žalovaný měl dlouhodobě na svém účtu minimální zůstatek, kdy příjmy byly srovnatelné s jeho výdaji, což plně koresponduje s prohlášeném žalovaného, kde uvedl, že má příjmy (10 000 Kč měsíčně) ve shodné výši jako výdaje (7000 Kč na domácnost a 3 000 Kč ostatní pravidelné výdaje), i přesto žalobkyně blíže nezkoumala skutečné pravidelné příjmy žalovaného ani jeho výdaje na bydlení a živobytí, a i za tohoto stavu úvěr žalovanému poskytla a nyní tvrdí, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr bylo dostatečné a správné. S ohledem na výše uvedené zjištěné skutečnosti je však soud zcela odlišného názoru a má za to, že žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 4. 12. 2019 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 4. 12. 2019 žalovanému peněžní prostředky až ve výši 50 000 Kč. Žalovaný provedl v mezidobí pouze dílčí úhrady, a proto je povinen žalobkyni zaplatit z důvodu neplatnosti smlouvy toliko dlužnou jistinu ve výši 44 365,73 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 4. 2020, který mu byl doručován 30. 4. 2020 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 6. 5. 2020 a lhůta 7 pracovní dnů (jako lhůta přiměřená vyplývají z komentářového znění ust. § 1958 odst. 2 o. z.) k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 18. 5. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 44 365,73 Kč dne 19. 5. 2020 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 10 % ročně od 19. 5. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

16. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 51 116, 36 Kč (44 365,73 Kč + 6 750,63 Kč) s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a naopak nevyhověno v části, týkající se zaplacení smluvních úroků a části zákonných úroků z prodlení ve výši 14 005,01 Kč (597,30 Kč + 13 239,81 Kč + 169,70 Kč). Soud přitom v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. zohlednil předmětné příslušenství a kapitalizoval jej ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně však představuje 78,5 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 65 121,37 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 21,5 %. příjmení úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 57 % a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 57 % jí účelně vynaložených nákladů řízení.

18. Tyto celkové náklady řízení tak činí 2 675 Kč, které představují jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 1 775 Kč a jednak částku 900 Kč za náklady nezastoupeného účastníku ve smyslu , vyhl. č. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle (za tři úkony v podobě sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby a sepisu podání ze dne 21. 6. 2021 po 300 Kč). Žalovaný byl proto zavázán zaplatit žalobkyni 57 % těchto nákladů, tj. částku 1 525 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.