Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 226/2020-35
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, reg.č.: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení anonymizováno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 1. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, anonymizováno, advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 1. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátky.
Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 2. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce, žalovaná však peněžní prostředky nevrátila a úrok nezaplatila, popř. pokud by soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná se na úkor právní předchůdce žalobkyně přenecháním peněžních prostředků bezdůvodně obohatila, žalovaná však peněžní prostředky nevydala.
K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).
Soud dospěl k následujícímu zjištění. Soud měl za zjištěno, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele tak, jak žalobkyně uvedla v žalobě. Soud však neměl za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 2. 12. 2016 smlouvu, kterou by právní předchůdce žalobkyně přenechal peněžní prostředky 5 000 Kč žalované a tato se zavázala je vrátit a zaplatit úrok, ani jinou smlouvu obdobného obsahu, když ani po výzvě soudu v rámci přípravy jednání a ani po výzvě soudu u jednání dle § 118a o. s. ř. (tedy po výzvě, kterou by obdržela, kdyby se k němu dostavila), neuvedla dostatečně určitě tvrzení k tomuto a neunesla tak břemeno tvrzení. Soud však měl za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně přenechala dne 2. 12. 2016 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč žalované. Právní předchůdce vyzval žalovanou k zaplacení této částky. Žalovaná však nezaplatila. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne 14. 5. 2018 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil tzv. úvěruschopnost žalované jako spotřebitele řádně a včas a mohl tak dále jednat a úvěr jí poskytnout (§ 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná však dne 2. 12. 2016 neuzavřeli žádnou smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a contrario o. s. ř.). Právní předchůdce žalobkyně však rozhodně dne 2. 12. 2016 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že neuzavřeli žádnou smlouvu, nebyl k tomu žádný spravedlivý důvod. Žalovaná se proto tím na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání. Žalovaná však ničeho nevydala. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo také právo na úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení, když si výši neujednali (§ 1970 o. z.). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I.).
Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni tak vzniklo ze zákona také právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto náklady řízení: zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč, kdy podání žalobkyně ze dne 9. 4. 2021 soud nepovažoval za potřebné k účelnému uplatňování práva, neboť v nich byla rozhodující tvrzení, které mohla a měla být již v žalobě, dle vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dne vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH 21 %. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.