Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 312/2021-23
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 687,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 887,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 387,91 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 800 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2 800 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 389,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 739,98 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 887,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 387,91 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 800 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2 800 Kč za dobu od 2. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 389,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 739,98 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 12 687,91 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (v textu rozsudku dále jen jako„ Právní předchůdkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které Právní předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti částku částka, kterou si žalovaná převzala v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit Právní předchůdkyni ve 14 měsíčních splátkách, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak byla sjednána na datum. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 9 812 Kč spočívající
v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěrového rizika a inkasního poplatku. Žalovaná však na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 9 200 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 12 612 Kč, kterou představoval zůstatek jistiny ve výši 7 187,91 Kč a zůstatek smluvního příslušenství pohledávky ve výši 5 424,09 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne datum. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 187,91 Kč, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 414,83 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 773,96 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 501,57 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 733,73 Kč, smluvního úroku ve výši 2 315,89 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 187,91 Kč za dobu od datum do zaplacení,
a také kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 389,53 Kč za dobu od datum do datum. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 500 Kč, neboť Právní předchůdkyně byla oprávněna nárokovat si smluvní pokutu za prodlení žalované ve výši
0,1 % denně z dlužné částky, přičemž smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 7 187,91 Kč za dobu od datum do datum činí uvedenou částku.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne datum se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná svou neúčast omluvila písemností doručenou podepsanému soudu dne datum, kdy však nežádala
o odročení jednání. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalované.
4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:
5. Z listin y označené jako Žádost o úvěr opatřené datem datum, že žalovaná požádala Právní předchůdkyni o poskytnutí částky částka, přičemž v listin ě uvedla, že její měsíční příjem činí částka a měsíční výdaje 5 500 Kč, nemá žádné vyživované děti a má základní vzdělání. V kolonce s názvem„ sociální status“ je zaškrtnuto„ starobní důchod“ a v kolonce s názvem„ doložení příjmu žadatele“ je uvedeno„ výpis z účtu, kopie OP, splácení exe.“ Listin Listina je podepsaná žalovanou.
6. Z listin y označené jako Smlouva o úvěru číslo ze dne datum, že Právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalované v hotovosti 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku s dalšími platbami vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Žalovaná je v listin ě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, občanským průkazem a adresou trvalého bydliště. V listin ě je mj. uvedeno, že„ dlužník podpisem této Smlouvy potvrzuje, že od Věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.“ Listin Listina je podepsaná žalovanou
a Právní předchůdkyní.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (bez datového označení) včetně přílohy týkající se pohledávky za žalovanou vyplývající ze shora označené smlouvy, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
8. Z listin y označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu, že Právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala Právní předchůdkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě dne datum.
9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne datum dohodla s Právní předchůdkyní tak, že jí Právní předchůdkyně poskytne v hotovosti částku 12 000 Kč, kterou žalovaná příjmení předchůdkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaná příjmení předchůdkyni oproti obdržení peněž doposud zaplatila 9 200 Kč; Právní předchůdkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky Právní předchůdkyni vrátit.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
12. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
19. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovanou. Byť na smlouvě předložené žalobkyní nebylo patrné datum, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, tedy že se jedná právě o smlouvu v žalobě označenou – že by snad mělo jít o smlouvu jinou, nebylo v řízení žalovanou tvrzeno (za takové situace soud z důvodu hospodárnosti žalobkyni nevyzýval k předložení smlouvy, na níž by datum jejího uzavření bylo zjevné).
20. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena Právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování
o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.
22. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
23. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se toliko
v žalobě omezila na konstatování, že její předchůdkyně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, aniž by k takovému svému tvrzení označila jakékoliv důkazy. Soud tak neměl
za prokázáno, že by Právní předchůdkyně skutečně řádně posuzovala úvěruschopnost žalované, když toliko v žádosti o úvěr uvedené skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalované jsou naprosto nedostatečné (žalobkyně nikterak nedoložila, že by tyto žalovanou uvedené údaje Právní předchůdkyně i ověřovala). Zároveň soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
o nutnosti označit a předložit další důkazy k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením všech smluv posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy
i výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné důkazy neoznačila a již označené nepředložila. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv informace a důkazy o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno
a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
24. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § 2991 odst. 1
ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 2 800 Kč žalobkyni vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení peněžních prostředků v hotovosti ve výši 12 000 Kč uhradila částku 9 200 Kč (jak bylo tvrzeno v žalobě), soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 2 800 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne datum, která jí byla odeslána následujícího dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle ust. § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od doručení výzvy, tudíž se dostala do prodlení dne datum, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 887,91 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 9 % ročně z částky 4 387,91 Kč za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 800 Kč za dobu od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2 800 Kč za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 389,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 739,98 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).
25. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.