Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 422/2019-59
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 16 652 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1 823,78 Kč, úroku v kapitalizované výši 242,03 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 111,41 Kč.
II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 828,22 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 108,09 Kč a dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 287,10 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 655,22 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 516,98 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1 823,78 Kč, úroku v kapitalizované výši 242,03 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 111,41 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 828,22 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 108,09 Kč a dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 287,10 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 655,22 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 516,98 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 000 Kč (celkem tedy částku ve výši 21 812 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč. Žalovaná částka 16 652 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 5 287,10 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 229,88 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 012,95 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 363,97 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 258,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. smluvního úroku z jistiny 5 287,10 Kč za dobu od 4. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 4. 1. 2018 do 21. 5. 2019 úrok kapitalizovala částkou 1 350,12 Kč, a 8,5% p.a. úroku z prodlení z částky 5 516,98 Kč za dobu od 4. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 4. 1. 2018 do 21. 5. 2019 tento úrok kapitalizovala částkou 766,63 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.
2. Podáním ze dne datum ve znění jeho opravy ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 1 823,78 Kč představující část smluvní pokuty, částky výši 242,03 Kč představující část kapitalizovaného úroku a částky ve výši 111,41 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 9 812 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 155 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 4 800 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 3 000 Kč (celkem tedy částku 21 812 Kč) splatit ve 14 splátkách ve výši 1 558 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 12 660 Kč právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od datum a jeho pravidelný měsíční příjem činí 18 000 Kč. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že dnem nástupu žalovaného do práce je datum, pracovní poměr se sjednává na dobu určitou, a to na dobu dočasného přidělení žalovaného u třetí osoby, právnická osoba a.s., IČO. Výše hrubé mzdy se stanovila částkou 16 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za měsíce srpen a září 2016, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného za měsíc srpen 2016 činil 11 189 Kč a za měsíc září 2016 činil 22 931 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 6 400 Kč, a to 3 000 Kč na bydlení a energie, 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaný mezi svými dalšími výdaji uvedl pouze půjčku (blíže neurčenou) se splátkou 1 200 Kč měsíčně. Dalšími výdaji měla být jen částka 200 Kč také blíže neurčená. Jiné výdaje uvedeny nebyly. V seznamu dluhů žadatele byl uveden dluh ve výši 16 300 Kč u věřitele anonymizována dvě slova. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a bezdětný. Žalovaný dále v den uzavření úvěrové smlouvy podepsal právním předchůdcem žalobkyně předpřipravené formulářové čestné prohlášení, v němž mimo jiné uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil poskytovateli úvěru úplné, přesné a pravdivé informace o své finanční situaci, o svých příjmech a o pravidelných měsíčních nákladech a výdajích. Žalovaný dále prohlásil, že nezamlčel žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit uzavření smlouvy o úvěru, popřípadě měla dopad na jeho schopnost splácet závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru a že neplánuje přihlásit se do insolvence do řádného doplacení sjednávaného úvěru. Žalovaný dále uvedl, že od datum bydlí u rodičů. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, resp. z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní.
9. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
10. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
12. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
13. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
14. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobkyně si od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, přičemž z předložené pracovní smlouvy vyplývá, že pracovní poměr byl sjednán na dobu dočasného přidělení zaměstnance u klienta a právní předchůdce žalobkyně ani žalovaný nemohli v době uzavření smlouvy o úvěru vědět, jak dlouho bude toto dočasné přidělení trvat. Právní předchůdce žalobkyně však okolnost doby trvání pracovního poměru, tj. skutečnost zcela zásadní pro schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, nikterak blíže, například dotazem na zaměstnavatele neověřil. Neověřil dokonce ani to, zda pracovní poměr skutečně ke dni uzavření smlouvy trvá, když je patrné, že žalovaný se v té době nacházel ve zkušební době a pracovní poměr tak mohl být ukončen okamžitě a bez uvedení důvodu. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje uváděné žalovaným pečlivě prověřit i z toho důvodu, že žalovaný je hlášen k trvalému pobytu na adrese ohlašovny, což je samo o sobě tradičně spojeno se snahou vyhnout se odpovědnosti za stávající dluhy, exekuce apod. Ač to bylo tvrzeno, nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně učinil dotazy na evidenci žalovaného v registrech dlužníků apod. Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 12 660 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu ve výši 12 000 Kč, která tak byla platbami žalovaného již v celém rozsahu zaplacena, proto soud žalobu zamítl.
16. Zamítnutí žaloby znamená, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.