Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 162/2021-154
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
o 53 522,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky
53 522,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 522,44 Kč od
29. 11. 2019 do zaplacení.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 522,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 522,44 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 53 522,44 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 2. 7. 2018 se společností právnická osoba, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto měsíčními splátkami alespoň ve výši minimální splátky tj. ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč (platí vyšší částka). Smlouva byla uzavřena elektronicky po registraci žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, e-mailovém ověření kontaktu uvedeného žalovaným, odsouhlasení návrhu smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru žalovaným, podání elektronické žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a odsouhlasení textu smlouvy v prostředí uživatelského účtu žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 8,5 % měsíčně. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na účet č. bankovní účet, avšak žalovaný jej nesplatil. Žalovaný průběžně vyčerpal celkem částku 55 522,44 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 20. 12. 2019. Dopisem ze dne 3. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.
2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Souhlasil s tím, že uzavřel dne 29. 11. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a dále že uzavřeli úvěrovou smlouvu dne 2. 7. 2018. Žalovaný rovněž souhlasil s tím, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 62 600 Kč a že jí uhradil částku 71 871 Kč. Žalovaný ovšem dále uvedl, že podle jeho názoru právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila jeho úvěruschopnost, když se spokojila pouze s kopií občanského a řidičského průkazu. Žalovaný žádné příjmy nebo výdaje nedokládal. Z tohoto důvodu žalovaný považuje uzavřené smlouvy za absolutně neplatné a navrhl zamítnutí žaloby, neboť uhradil celou vyčerpanou částku úvěru.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru 29. 11. 2017“ a z dokumentu„ jméno application info“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, datem narození, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou, číslem bankovního účtu bankovní účet a číslem zákazníka. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 35 000 Kč. Úvěr měl žalovaný čerpat na svůj účet a dále se měl zavázat splatit tento úvěr spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně prostřednictvím splátek, jejichž minimální výše měla být 12,50 % z nesplaceného úvěru, nebo alespoň 1 000 Kč (platí ta částka, která by byla větší). Podle čl. VI. smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, pokud se klient dostal do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo se dostal do prodlení se splacením více než dvou splátek. Žádná z těchto listin není žalovaným podepsána. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Součástí smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky společnosti.
4. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 2. 7. 2018“ a z dokumentu„ jméno application info“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, datem narození, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou, číslem bankovního účtu bankovní účet a číslem zákazníka. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč. Úvěr měl žalovaný čerpat na svůj účet a dále se měl zavázat splatit tento úvěr spolu s s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně prostřednictvím splátek, jejichž minimální výše měla být 12,50 % z nesplaceného úvěru, nebo alespoň 1 000 Kč (platí ta částka, která by byla větší). Podle čl. VI. smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, pokud se klient dostal do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo se dostal do prodlení se splacením více než dvou splátek. Žádná z těchto listin není žalovaným podepsána. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Součástí smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky společnosti.
5. Z faktury splatné dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný celkem dlužil částku 55 522,44 Kč, přičemž aktuálně byl povinen zaplatit alespoň částku 19 133,31 Kč. Z historie transakcí a úhrad soud zjistil přehled čerpání a úhrad úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení jeho pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný předložil soudu emailovou korespondenci se žalobkyní a inkasními agenturami, ze kterých soud zjistil přehled komunikace mezi účastníky.
6. Žalobkyně dále předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného. Dále předložila vyjádření bankovního referenta své právní předchůdkyně, ve kterém je uvedeno, že žalovaný měl nulový záznam v ISIRu, neměl žádnou exekuci, že žalovaný byl prověřen v příjmení, DB inkasních agentur. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného právnická osoba, s.r.o. vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalovaného částku 20 000 Kč dne 8. 6. 2020.
7. Z výpisu z účtu číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému tyto platby: dne 21. 2. 2018 částku 1 500 Kč, dne 28. 2. 2018 částku 800 Kč, dne 29. 11. 2017 částku 13 000 Kč, dne 29. 12. 2017 částku 1 700 Kč, dne 29. 11. 2017 částku 13 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě vystaveném právnická osoba, s.r.o. soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému tyto platby: dne 24. 9. 2019 částku 900 Kč, dne 16. 8. 2019 částku 3 200 Kč, dne 24. 6. 2019 částku 1 600 Kč, dne 17. 6. 2019 částku 4 000 Kč, dne 15. 5. 2019 částku 1 400 Kč, dne 8. 4. 2019 částku 1 000 Kč, dne 15. 2. 2019 částku 15 000 Kč, dne 1. 2. 2019 částku 2 500 Kč, dne 20. 8. 2018 částku 10 000 Kč, dne 2. 7. 2018 částku 6 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaný dne 25. 11. 2019 odeslal právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 900 Kč.
8. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na shodná tvrzení účastníků účastníků má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvy o úvěru dne 29. 11. 2017 a dne 2. 7. 2018 a že na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 50 000 Kč, z nějž žalovaný průběžně vyčerpal částku 62 600 Kč a průběžně vrátil 71 871 Kč. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné doklady ohledně příjmů nebo výdajů. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu.
9. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (Úř. věst. L 133, 22. 5. 2008, s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
10. Transpozice uvedené směrnice do českého právního řádu je obsažena v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) a e) téhož zákona je poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr, a zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a číslo Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008/48/ES, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) pak již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z https:curia.europa.eu/jcms/jcms/P_106311/cs) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.
14. Žalobkyně se v souvislosti s touto otázkou omezila na obecná tvrzení, jak bylo postupováno, a na odkazy na zákonná ustanovení. Svá tvrzení ovšem nijak neprokázala. Jelikož se žalobkyně k jednání před soudem nedostavila, nemohla být ani poučena, že neunáší své důkazní břemeno ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jelikož žalovaný vznesl námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru, soud je posoudil jako neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. K tomuto postupu by ostatně byl soud povinen i z úřední povinnosti, přičemž k zákonné limitaci námitky promlčení na dobu tří let nelze přihlížet, neboť je rozporná s výše citovanou směrnicí (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí).
15. Lze doplnit, že právní vztah mezi účastníky tohoto řízení se kromě zákona o spotřebitelském úvěru řídí též občanským zákoníkem jako normou obecnou. Výše citovaný § 588 věta první o. z. ukládá soudu povinnost přihlédnout z moci úřední k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Neposouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru nepochybně odporuje zákonu. Současně má soud za to, že toto porušení zákona zjevně narušuje veřejný pořádek reprezentovaný nejen výše uvedenou judikaturou Soudního dvora na ochranu spotřebitele a cíli směrnice 2008/48/ES (vysoká a rovnocenná úroveň ochrany všech spotřebitelů v Evropské unii), ale též nálezovou judikaturou Ústavního soudu Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na http:nalus.usoud.cz), dospívá k závěru, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (…) to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Z toho nelze než dovodit, že neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které je poskytovateli úvěru uloženo zákonem o spotřebitelském úvěru, zasahuje do jednoho z obecných principů právního státu, a je tudíž zjevným narušením veřejného pořádku. Ostatně, ve světle uvedeného nálezu by bylo možné konstatovat i to, že neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je rozporné s dobrými mravy.
16. Pokud jde o důsledky konstatované neplatnosti smlouvy, ty jsou stanoveny v § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 62 600 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Tyto prostředky je pak žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Jelikož však žalovaný již před podáním žaloby žalobkyni uhradil celkem částku 71 871 Kč, je jeho dluh vyplývající z neplatných smluv o úvěru zcela splněn. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 680 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 53 522,44 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor a vyjádření k žalobě, účast při jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.