Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 244/2021-24

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 500 Kč od 12. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 500 Kč od 12. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako postoupené pohledávky z nesplaceného úvěru a příslušenství, poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále„ původní věřitelka“), na základě smlouvy o úvěru ve výši 7 500 Kč, poskytnutého dne 11. 8. 2017, který měl být splacen dne 11. 10. 2017. Původní věřitelka měla žalovanou pohledávku postoupit žalobkyni.

Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Podle čl. II odst. 3. postupní smlouvy k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné) v případě nezaplacení úplaty postupníkem postupiteli. Žalobkyně netvrdila ani neoznačila důkaz stran zaplacení úplaty, přestože ji k tomu soud v rámci přípravy jednání výslovně vyzval a poučil ji, že pokud výzvu nesplní, na jednání ji poučí podle a 3 , , ve znění zákonů č. , a číslo Sb. (dále„ “) a bude očekávat její neprodlenou reakci s tím, že jednání neodročí. Ostatní důkazy nebyly vzhledem k níže podané právní kvalifikaci právně relevantní pro výsledek řízení.

Žalobkyně mohla v řízení uspět jen tehdy, jestliže by byla aktivně věcně legitimována, tedy jestliže by prokázala, že je věřitelkou žalované pohledávky. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“) může„ věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Podle o. z. nabývá„ postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“ Nevysloveným a samozřejmým předpokladem postoupení pohledávky a tedy i změny v subjektech závazku je účinnost postupní smlouvy. Ta zde byla podmíněna zaplacením úplaty. Žalobkyně v reakci na výše zmíněné korespondenční poučení uvedla, že se omlouvá z jednání a že pokud soud dospěje k názoru, že není možno žalobě plně vyhovět, nechť ji vyzve k doplnění tvrzení a důkazů. Soud však k jinému názoru dospěl, pročež žalobkyni s dostatečným předstihem vyzval, ta nicméně na jeho výzvu nereagovala. Proto soud nařídil jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, čímž se připravili o poučení ve smyslu a 3 Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti ( a 3 ) a s ohledem na fakt, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu k zaplacení úplaty za postoupenou pohledávku, žalobu zamítl. Na okraj soud podotýká, že nebyl povinen k výše uvedené korespondenční výzvě. Za obsah žaloby a kvalitu důkazů totiž odpovídá v prvé řadě žalobkyně.

Soud zkoumal skutkovou otázku zaplacení úplaty přesto, že žalovaný sám nenamítl, že by úplata zaplacena nebyla (což by udělat stejně nemohl, protože jako dlužník nemohl vědět ani prokázat, co se odehrálo v kontraktaci věřitelů). Soud totiž zná právo a musí je aplikovat ex offo (, ). A podle zákona ke změně v osobě věřitele dojde teprve právně účinným postoupením pohledávky. Ustanovení § a 1880 odst. 1 o. z. tedy zakotvují skutkový znak, který je povinna prokázat žalobkyně. Pokud tedy z jí předložených důkazů plyne, že postupní smlouva vznikla a třebas i platně, leč nikoli to, že by byla i účinná, což je nezbytný předpoklad aktivní legitimace a tedy úspěchu ve při, musí ji soud poučit, aby potřebná tvrzení a důkazy doplnila. Jinak by v tomto případě bylo žalobkyni umožněno těžit ze svého protiprávního jednání v podobě nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní (, písm. b) ve spojení s § a 118a odst. 1 a 3 ). Což by odporovalo právnímu principu poctivosti ( první věta ve spojení s , odst. 2 o. z., druhá věta ). Podle navíc soud„ důkazy hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.“ Soud tedy musí přihlédnout i k tomu, že z postupní smlouvy jako z důkazu v konečném důsledku vyplynulo, že zaplacení úplaty za soubor pohledávek je předpokladem vstupu postupníka do práv postupitele. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení ani důkazní stran skutečnosti, že byla zaplacena úplata. Proto soud podle pravidel objektivního důkazního břemene vyšel z negativní skutkové domněnky, že zaplacena nebyla.

Žalovaný měl v řízení plný úspěch, pročež by proti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné nevznikly. Proto soud výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).