Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 181/2021-31

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí jméno příjmení

bytem adresa

o zaplacení částky 14 880 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 880 Kč od 18. 9. 2017 do 9. 8. 2019 a z částky 2 880 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 999,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 880 Kč od 18. 9. 2017 do 9. 8. 2019 a z částky 2 880 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 999,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkové částky 14 880 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 18. 9. 2017 do zaplacení, když tuto částku měla žalovaná dlužit žalobkyni na základě smlouvy o úvěru, uzavřené formou prostředků komunikace na dálku dne 18. 8. 2017 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba anonymizováno (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které byly žalované předány převodem na její bankovní účet vedený u právnická osoba pod č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala bance vrátit tuto částku nejpozději do 17. 9. 2017 společně s poplatkem z poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč. Žalovaná však v dohodnuté době svůj dluh neuhradila, a to ani přes následné upomínky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností k tomuto dni k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni právě částku 14 880 Kč. Žalobkyně dále na výzvu soudu doplnila, že při uzavírání úvěrové smlouvy její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované její lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo z její strany k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Konkrétně banka zjistila, že příjmy žalované dosahují výše přibližně 15 000 Kč a žalovaná deklarovala měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Hlavní zdroj příjmů žalované činil důchod a sociální dávky ve výši 9 785 Kč, dále byla žalovaná zaměstnána a pobírala mzdu ve výši přibližně 4 500 měsíčně. Při ověřování úvěruschopnosti žalované brala banka v potaz také skutečnost, že nešlo o první úvěr poskytnutý žalované a že žalovaná předchozí dva úvěry, které jí banka poskytla, vždy řádně splatila.

2. Žalovaná, jako osoba omezená ve svéprávnosti, se k žalobě prostřednictvím své opatrovnice nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 20. 7. 2021 vyzval žalovanou prostřednictvím její opatrovnice, aby se vyjádřila, zda podle , (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo opatrovnici žalované řádně doručeno dnem 2. 8. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění: Listinami bez podpisu označenými jako Rámcová smlouva číslo ze dne 18. 8. 2017, Jednotlivá smlouva o úvěru číslo ze dne 18. 8 2017, profilem žalované a částečným výpisem z účtu banky ze dne 18. 8. 2017, je v řízení zjištěno, že mezi bankou a žalovanou mělo dojít k uzavření dohody, podle které se banka měla zavázat poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se naopak měla zavázat tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit nakonec nejpozději do 17. 9. 2017 a vedle jistiny zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, přitom banka částku 12 000 Kč převedla dne 18. 8. 2017 na účet č. bankovní účet. Předmětné dohody přitom měly být uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím textových zpráv SMS nebo prostřednictvím formuláře pro uzavření Jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci Uživatelského účtu žalované; v případě, že by žalovaná žádala o uzavření Jednotlivé smlouvy o úvěru prostřednictvím textové zprávy SMS, došlo by k uzavření smlouvy tak, že by žalovaná nejprve zaslala bance žádost prostřednictvím textové zprávy ve formátu:“ VIA (výše jistiny úvěru v Kč) (doba splatnosti úvěru ve dnech) (Heslo) ” Příklad:“ VIA 2000 14 123456, banka by pak učinila nabídku - návrh na uzavření Jednotlivé smlouvy o úvěru zaslanou na telefonní číslo žalované ve formě:“ právnická osoba poskytne uver (výše úvěru) Kc na dobu (doba splatnosti úvěru ve dnech) dnu. Pokud souhlasite s podminkami dle RSU, zaslete zpet SMS:“ VIA ANO”. Např.:“ právnická osoba poskytne uver 2000Kc na dobu 14 dnu. Souhlasite-li s podminkami dle RSU, zaslete zpet SMS:“ VIA ANO” a pokud by žalovaná chtěla tuto nabídku příjmout, odeslala by prostřednictvím textové zprávy přijetí nabídky v následujícím formátu:“ VIA ANO”, a to nejpozději do 120 minut po obdržení návrhu; jednotlivá smlouva o úvěru je uzavřena okamžikem, kdy včasné přijetí dojde bance. V případě, že k uzavření Jednotlivé smlouvy o úvěru by mělo dojít prostřednictvím formuláře pro uzavření Jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci Uživatelského účtu, probíhá uzavírání Jednotlivé smlouvy o úvěru tak, že nejprve žalovaná učiní žádost prostřednictvím formuláře v uživatelském účtu, v níž uvede zejména požadovanou výši jistiny úvěru v Kč a dobu splatnosti úvěru ve dnech; banka na základě žádosti učiní prostřednictvím tohoto uživatelského účtu návrh a žalovaná je oprávněna tento návrh přijmout odesláním přijetí prostřednictvím Uživatelského účtu nejpozději do 120 minut po obdržení návrhu. Předmětnéy předložené žalobkyní obsahují nečitelný podpis banky a strojově napsané jméno a příjmení žalované s uvedením data a konkrétní hodiny.

5.u označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019, oznámením postoupení ze dne 26. 7. 2019, jakož podacím lístkem z téhož dne je dále v řízení prokázáno, že banka pohledávku za žalovanou dne 12. 7. 2019 postoupila se všemi právy a příslušenstvím na žalobkyni, toto postoupení přitom bylo žalované bankou písemně oznámeno.

6. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 7. 2019 včetně podacího lístku z téhož dne má soud v řízení za prokázané, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši celkové výši 14 880 Kč, a to nejpozději do tří dnů s tím, že neučiní-li tak, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

8. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 18. 8. 2017 na bankovní účet č. bankovní účet, ve vztahu k němuž v řízení nebylo zpochybněno, že by se jednalo o bankovní účet žalované částku 12 000 Kč, kterou doposud žalovaná žalobkyni nevrátila, byť byla o toto vrácení upomínána.

9. Podle , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž sice předložila v listinné podobě smlouvu o úvěru, včetně rámcové smlouvy, kdy tyto měly být podle jejich tvrzení mezi žalovanou a bankou uzavřeny formou prostředků komunikace na dálku. Soud má však za to, že žalobkyně těmito listinami neosvědčila skutečné uzavřením předmětných smluv, neboť z těchto vůbec nevyplývá, že byl dodržen proces uzavření smluv, jak byl tento popsán v rámcové smlouvě, a není tedy zřejmé, že žalovaná skutečně projevila svoji vůli uzavřít předmětné dohody a být vázána jednotlivými ujednáními smluv. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků, dohodnutým poplatkem apod. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalované dne 18. 8. 2017 na bankovní účet č. bankovní účet, kdy skutečnost, že se jednalo o bankovní účet žalované, v řízení nebyla nijak zpochybněna, částku 12 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu , . K vydání tohoto obohacení přitom byla žalovaná vyzvána prokazatelně doručením předžalobní výzvy.

11. Nad rámec pak soud uvádí, že i kdyby žalobkyně prokázala řádné uzavření předmětné smlouvy, i tak by soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou, neboť daný právní vztah by bylo nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, když žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 12 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že by se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle a násl. tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací předložených žalovanou o jeho příjmech a výdajích, dále vyšla se záznamů z dostupných rejstříků. Dle názoru soudu by však tato argumentace žalobkyně nemohla v řízení obstát. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela z částečně podložených informací od žalované, kdy měla mít při uzavírání smluv k dispozici pouze některé výpisy o jejích příjmech, nicméně soud má za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečně a správné. Nebylo totiž vůbec prověřováno, jaké jsou skutečné výdajové poměry žalované, zda tato žije sama nebo s někým ve společné domácnosti, jako jsou příjmové a výdajové poměry této případné osoby apod., neboť reálně by se v takovém případě musela podstatně změnit jak částka na výdaje domácnosti, tak disponibilní částka žalované, ze které by mohla danou zápůjčku splácet. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ani dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv a tento nedostatek by měl za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , by pak byl soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pak jednoznačně vyplývá také z Rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady.

12. Žalobkyně přitom v řízení prokázala, že žalované poskytla celkem částku 12 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni nevrátila ničeho. Dosud tedy žalovaná dluží žalobkyni na její plnění poskytnuté bez právního důvodu právě částku 12 000 Kč, kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou, aby ji žalobkyni uhradila, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyla žalovaná dalšími závazky ze smlouvy vázána. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 30. 4. 2020. Tato výzva byla žalované odeslána dne 26. 7. 2019, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 31. 7. 2019. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část (–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 9. 8. 2019. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 10. 8. 2019 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 %, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba anonymizováno přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalované se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena ze právnická osoba anonymizováno na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávky učinila ve vztahu k žalované právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

14. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ustanovení věta před středníkem , , podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, když v daném případě soud žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 053,74 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 14 053,74 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 71,4 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 19 694,33 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 28,6 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 42,8 % a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 42,8 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 4. 5. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává další žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem nay. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

17. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 4 672 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 3 872 Kč mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle bodu 2 ve spojení s  advokátního tarifu za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 300 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle advokátního tarifu, částkou 1 700 Kč jako odměnou dle , ve spojení s  advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě písemného podání učiněného na výzvu soudu po 1 700 Kč, 300 Kč jako jeden režijní paušál po 300 Kč za tento jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci dle , 3 advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 42,8 % těchto nákladů, tedy částku 1 999,60 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.