Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 195/2021-34
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, a o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka], a o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení učinila žalobkyně v návrhu na zahájení řízení, doručeném soudu dne datum peněžité nároky vůči žalované, a to na zaplacení částky částka s příslušenstvím. Konkrétně šlo o žalovanou žalobkyni neuhrazené nároky z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo z datum, a to konkrétně o nárok na vrácení části úvěrové jistiny na jejím podkladu žalobkyní žalované poskytnutého úvěru (v původní výši částka) a ve výši částka, nárok na zaplacení v téže smlouvě sjednaných poplatků za bezpečnou splátku v měsíční výši částka žalovanou žalobkyni neuhrazených v měsících březen až srpen roku 2020 (celková výše částka) a poplatků za SMS servis v měsíční výši částka žalovanou žalobkyni neuhrazených v měsících březen až srpen roku 2020 (celková výše částka), nárok na zaplacení části úvěrové jistiny ve výši částka (původně smluvních úroků přirostlých dle ujednání v řečené smlouvě k jistině v okamžiku zesplatnění úvěru, tedy ke dni datum). Dále šlo o nárok na zaplacení smluvní pokuty (účtované žalované žalobkyní dne datum) ve výši částka z důvodu prodlení žalované s úhradou splátky splatné v dubnu roku 2020, a o nárok na zaplacení žalobkyniných účelně vynaložených nákladů na vymáhání dlužné částky v celkové výši částka (účtovány byly tyto žalobkyni dne datum a dne datum, v obou případech ve výši částka). Konečně tvořilo předmět řízení i další příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení z celkem nárokované částky částka v sazbě 8,25 % ročně a za dobu od datum do zaplacení, a dále v kapitalizované podobě – v částce částka za dobu prodlení od datum do datum.
2. Po provedeném dokazování přijal soud závěr o skutkovém stavu věci, podle kterého došlo mezi účastníky (žalovanou jako úvěrovaným a spotřebitelem a žalobkyní jako úvěrujícím a poskytovatelem spotřebitelského úvěru) k uzavření (podpisu) žalobkyní tvrzené písemné smlouvy o úvěru (a i žalobkyní tvrzeného obsahu) číslo to dne datum. Stejně tak má soud za prokázané, že žalobkyně žalované na podkladě této smlouvy vyplatila finanční prostředky ve výši částka a i to, že žalovaná žalobkyni z titulu dané smlouvy následně uhradila do března 2021 toliko částku v celkové výši částka. Rovněž bylo prokázáno, že k zaplacení všech žalobou uplatněných nároků byla žalovaná poprvé vyzvána výzvou zástupce žalobkyně z datum (odeslanou žalované dne datum) do třiceti dní od sepsání řečené výzvy (posledním dnem lhůty bylo tedy pondělí datum). Za prokázané soud ale nevzal, že by před uzavřením dané smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo ze strany žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k řádnému (a činěnému s odbornou péčí) posouzení úvěruschopnosti žalované tak, že se z takového posouzení zřejmě podávalo, že žalovaná jako spotřebitel bude schopna daný spotřebitelský úvěr splatit. Žalobkyně neprokázala tvrzené zkoumání relevantních údajů o osobě žalované v registrech NRKI a BRKI, a ani tedy poznatky o tom, zda měla žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy i jiné závazky charakteru spotřebitelských úvěrů a zda a jak tyto hradila. Co je ale stěžejní, tak zjišťování a posouzení pravidelných příjmů a pravidelných výdajů žalované (jako stěžejních ukazatelů pro možný závěr o úvěruschopnosti žalované) nebylo ze strany žalobkyně ani v konkrétnostech tvrzeno, a z provedeného dokazování ani nevyplynulo, že by žalobkyně tyto údaje zjišťovala a měla je při zkoumání úvěruschopnosti žalované k dispozici. Soud přitom ex offo obstaral a při jednání dne datum také provedl důkaz výpisem z účtu žalované (přehledem pohybů na tomto účtu v listopadu 2019), z něhož se podávalo a bylo zjištěno, že žalovaná měla v rozhodné době i jiné závazky z titulu spotřebitelských úvěrů (konkrétně od společnosti právnická osoba a právnická osoba) a vzhledem ke svým výdajům i relativně nízké příjmy (v měsíci listopadu 2019 byl kreditní obrat na jejím účtu včetně příchozích plateb ze spotřebitelských úvěrů částka a výdaje částka to při z daného účtu se podávající možné výše mzdy žalované kolem částka).
3. Podle ustanovení § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
4. Podle ustanovení § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Soud předně hodnotil, zda lze uzavřít, že zjištěná smlouva o úvěru byla platně uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, a to i s ohledem na její povahu jako spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Při tomto právním hodnocení pak soud přihlédl i k závěrům prezentovaných v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a uzavřel, že závěr o platném uzavření předmětné smlouvy o úvěru v této věci přijmout nelze pro neunesení důkazního břemene na straně žalobkyně. Konkrétně pak důkazního břemene stran toho, zda a na základě jakých údajů a získaných z jakých informačních zdrojů žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru částka žalované posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované ve vztahu k závazkům žalované z dané smlouvy, resp. na základě čeho se dle ní podávala z posouzení takových informací a zdrojů schopnost žalované předmětný úvěr splatit. Jednal-li soud ve věci bez účasti žalobkyně za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), znemožnila tím žalobkyně soudu jí stran těchto skutečností poskytnout u nařízeného jednání poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
13. Za této situace pak soud připomíná již judikatorně ustálený právní závěr, že i za účinnosti úpravy obsažené v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem), jde v případě porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru„ řádně prověřit úvěruschopnost“ (při nesplnění povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedených v § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru) o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., ke kteréžto je soud povinen přihlédnout ex offo (§ 588 o. z.). Po přijetí tohoto závěru proto soud žalobu nemohl posoudit jako důvodnou ohledně žádné její části opřené jako o její právní důvod o danou smlouvu o spotřebitelském úvěru.
14. Provedeným dokazováním nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou soud posoudil s ohledem na výše uvedené jako absolutně neplatnou, poskytla celkem částku částka, ze které žalovaná žalobkyni vrátila toliko částka (žalovaná netvrdila a nebylo ani zjištěno z žádného provedeného důkazu, že by žalovaná vrátila více). Rozdíl daných částek pak za tohoto stavu věci představuje bezdůvodné obohacení v majetkové sféře žalované, které je tato povinna vydat žalobkyni podle ustanovení § číslo odst. 1 a § 2993 o. z., a to na výzvu žalobkyně (§ 1958 odst. 2 o. z.). K té dle provedeného dokazování došlo prokazatelně poprvé v předžalobní upomínce žalobkyně z datum. Jelikož na tuto výzvu žalovaná ve stanovené lhůtě (ta uplynula dne datum, viz výše) nereagovala zaplacením dluhu, stal se dluh žalované ve výši daného rozdílu, tedy částka (částka – částka) dne datum splatným a od datum je proto žalovaná s jeho zaplacením v prodlení (§ 1968 o. z.). V tomto prodlení byla žalobkyně rovněž po celé období od datum do podání žaloby dne datum (tedy 29 dní), a za toto období tedy žalobkyni náleží kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné sazbě 8,25 % (z dlužné částky částka). Ten při výši 0, číslo Kč/den činní za dobu prodlení od datum do datum celkem částka, a v této výši byl rovněž výrokem I. tohoto rozsudku žalobkyni přiznán. Za období počínající dnem datum pak žalobkyni rovněž přísluší nárok na zákonný úrok z prodlení z částky částka, a to až do jejího zaplacení (§ 1970 o. z.). I v této části proto soud žalobě vyhověl.
15. Ve zbývajícím rozsahu (přesně specifikovaném ve výroku č. II tohoto rozsudku) soud žalobu z již vyložených důvodů zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s ohledem na obdobný procesní úspěch stran podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Lhůtu ke splnění povinností stanovených žalované soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se jejich splnění žalobkyně domáhat po právní moci tohoto rozsudku návrhem na výkon rozhodnutí u soudu, nebo exekučním návrhem u soudního exekutora.