Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 CO 405/2021-168
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka
o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I. o věci samé potvrzuje.
II. Ve výroku III. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí částka, jinak se v tomto výroku rozsudek potvrzuje.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I. o věci samé potvrzuje. II. Ve výroku III. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí [částka], jinak se v tomto výroku rozsudek potvrzuje. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částka do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částka, žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nároků na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a to poté, co proti němu bylo od datum anonymizována tři slova pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku; rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne datum rozhodnutí pod č. j. číslo jednací byl však podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Žalobce konkrétně podanou žalobou požadoval částku částka jako náhradu škody spočívající v nákladech na zastoupení obhájcem v anonymizováno řízení a částku částka jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní anonymizováno.
3. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. spisová značka došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení anonymizována dvě slova žalobce ze dne datum, neboť toto pravomocné rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne datum, kterým byl žalobce v celém rozsahu obžaloby zproštěn.
4. Trestní anonymizováno žalobce bylo zahájeno nezákonným rozhodnutím, proto má žalobce právo na odškodnění újmy, která mu byla v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí způsobena. Uplatněná majetková škoda spočívající ve vynaložených nákladech na obhájce v anonymizováno řízení ve výši částka byla v průběhu řízení žalobci žalovanou nahrazena, ve zbytku byla žaloba vzata zpět, proto bylo řízení co do částky částka zastaveno, předmětem řízení zůstala nemajetková újma. Nemajetková újma vzniklá v důsledku nezákonně anonymizována tři slova musí být dle judikatury prokázána. Žalobce byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 3 léta. Trestní řízení trvalo 1 rok a 3 měsíce. Negativní dopady anonymizována dvě slova do jednotlivých sfér života žalobce byly v řízení prokázány, zejména do sféry pracovní, neboť žalobce pracuje jako policista a trestní anonymizováno ovlivňovalo výkon služby. Soud prvního stupně považoval za nutné, aby žalobci byla způsobená nemajetková újma odškodněna poskytnutím peněžitého zadostiučinění. Pokud jde o výši peněžitého zadostiučinění, učinil nalézací soud srovnání s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonně vedeným anonymizována dvě slova, a to konkrétně s věcí vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací), dále s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka a s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací). Po porovnání těchto případů soud prvního stupně stanovil výši peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí v označeném soudním řízení, částkou částka. V tomto rozsahu ve vztahu k uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na § 5, 8 odst. 1 a § 31a OdpŠk, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř.
5. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná, které směřovala proti výroku I. o věci samé, a proti výroku III., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalovaná nesouhlasila především se zhodnocením míry intenzity zásahu předmětného anonymizováno řízení do sféry žalobce ve srovnání se soudem uváděnými srovnávacími případy. Přiznané zadostiučinění považovala za značně nadhodnocené. Soud prvního stupně uvedl stran srovnání tři podobné případy řešené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, kdy soud přiznal tamějším žalobcům částky částka, částka a částka. Soud prvního stupně sice vybral příhodnou judikaturu, avšak následně zjištěné zásahy nesprávně zhodnotil a přirovnal. V rámci všech porovnávaných případů došlo k velice významnému zásahu do pracovní činnosti, kdy tito museli ukončit výkon práce a již se k původní pracovní činnosti nikdy nevrátili. V případě žalobce nedošlo ani k postavení mimo službu, mohl nadále během anonymizována dvě slova u Policie ČR dále pracovat, postoj nadřízených žalobce se nijak nezměnil. Celkově v případě uváděných srovnávacích případů došlo k mnohem závažnějším zásahům než v případě žalobce. Judikatura soudem prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí zohledněná je příhodná ve vztahu k druhu trestné činnosti a délky anonymizováno řízení, avšak nikoli již ve vztahu k zásahům do osobní sféry poškozeného; ba naopak, soudem prvního stupně předestřená judikatura v tomto směru dokazuje skutečnost, že v případě žalobce je adekvátním zadostiučiněním konstatování porušení práva vydáním nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy, nikoli přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná dále nesouhlasila s nákladovým výrokem III. napadeného rozsudku, neboť žalobci byly přiznány náklady řízení i za nárok na náhradu nákladů obhajoby. Žalobce byl třikrát bezvýsledně urgován k doložení dokladů o zaplacení. Žalovaná tak byla nucena nárok na náhradu škody spočívající v obhajném dne datum zamítnout, neboť nebyl osvědčen vznik dluhu. Žalovaná byla připravena plnit, jak ostatně vyplývá z následně vydaného stanoviska ze dne datum, kterým přiznala žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši částka. Žalobci by proto neměly být přiznány náklady řízení vypočtené z nároku na náhradu nákladů obhajoby pro vědomou nečinnost zástupce žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu co do částky částka zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení.
6. Žalobce považoval odvolání žalované za nedůvodné.
7. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalované a v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, odvolání však opodstatněným neshledal.
8. Odvolací soud předně seznal, že soud prvního stupně správně a v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro rozhodnutí věci, zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním.
9. V tomto řízení uplatnil žalobce mj. nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jeho anonymizována dvě slova, které skončilo zproštěním obžaloby. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) anonymizována dvě slova, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím anonymizováno soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní anonymizováno zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
10. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou anonymizována dvě slova, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky anonymizována dvě slova, a především dopadů anonymizována dvě slova do osobnostní sféry poškozené osoby. příjmení a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.
11. Ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení anonymizována dvě slova (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou anonymizováno postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části anonymizováno zákoníku). 2) Délka anonymizováno řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu anonymizována dvě slova řízení trval. 3) Následky způsobené anonymizováno řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků anonymizována dvě slova v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného anonymizována dvě slova do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době anonymizována dvě slova a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií.
12. V soudní praxi je též zastáván názor, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené anonymizována dvě slova, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.
13. Soud prvního stupně tato judikatorní kritéria respektoval, provedl komparaci s obdobnými případy. Zejména věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka vykazuje totožné znaky s věcí posuzovanou, neboť v ní byl poškozený (profesí rovněž policista) stíhán pro přečiny výtržnictví a ublížení na zdraví, anonymizováno trvalo obdobnou dobu, dopady do profesního života byly srovnatelné. V průběhu řízení tomuto poškozenému žalovaná vyplatila zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši částka. Při úvaze o výši zadostiučinění tak danou věc lze považovat v zásadě za srovnatelnou a částka částka stanovená žalobci jako náhrada nemajetkové újmy není zjevně nepřiměřená.
14. Tento závěr obstojí i ve vztahu k ostatním porovnávaným případům, které detailně popsal v napadeném rozsudku soud prvního stupně. Odvolací soud dodává, že další rozhodnutí použitá k porovnání s případem žalobce nemohou být po skutkové ani po právní stránce shodné, avšak jen z tohoto důvodu nelze tato rozhodnutí označit za nevhodná ke srovnání s případem žalobce, jak žalovaná v průběhu odvolacího řízení namítala. Smyslem srovnání není zcela do podrobností provést srovnání s použitými rozhodnutími, když každé z nich je zejména po skutkové stránce svým způsobem jedinečné. Účelem porovnání je stanovit výši finančního zadostiučinění tak, aby tato výše představovala odškodnění újmy poškozeného s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním v dané věci a zároveň, aby výše odškodnění nevybočovala od odškodnění, které se dostalo nezákonně trestě stíhaným za obdobnou trestnou činnost.
15. Odvolací soud proto z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil.
16. Důvodným neshledal odvolací soud odvolání žalované ani proti výroku o nákladech řízení. Pokud žalovaná namítala, že žalobce jí přes opakované výzvy nepředložil doklady týkající se nároku na náhradu škody spočívající v obhajném, pak přehlíží, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok dne datum, žalovaná jej neprojednala v zákonné šestiměsíční lhůtě. Až v průběhu řízení po podání žaloby žalovaná zaplatila žalobci na náhradě majetkové škody částku částka. Ve vztahu k této částce nelze dovodit procesní neúspěch žalobce, čehož se dovolávala žalovaná v podaném odvolání. Pokud se žalované nepodařilo projednat žalobcem uplatněný nárok v zákonem stanovené lhůtě (v níž žalobce nebyl ani vyzván k doložení potřebných listin), nelze v této části odůvodnit nepřiznání odpovídající náhrady nákladů řízení.
17. Odvolací soud připomíná, že při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Dovolací soud pak v usnesení ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada škody v penězích, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V projednávané věci žalobce uplatnil dva nároky: náhradu nemajetkové újmy a újmy majetkové (obhajné). Proto obvodní soud nepochybil, pokud za tarifní hodnotu považoval částku částka (částka ve vztahu k nemajetkové újmě, částka ve vztahu k nákladům obhajoby). Z celkového předmětu řízení ve výši částka byl žalobce úspěšný z 89 % a neúspěšný pouze z 11 %, z tohoto důvodu má tedy podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 78 % svých nákladů řízení, jak správně uvedl soud prvního stupně.
18. Náklady žalobce činí celkem částka a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku částka, dále z odměny advokáta ve výši částka za 4 úkony právní služby po částka podle § 7, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnota částka, úkony do částečného zpětvzetí žaloby), 2 úkony právní služby po částka (tarifní hodnota částka) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka za 6 úkonů po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále pak příslušná 21% DPH ve výši částka. Žalobce má právo na náhradu 78 % těchto nákladů, tedy částky částka, nikoliv částka, jak nesprávně vypočetl obvodní soud.
19. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil jen tak, že jejich výše činí částka; když naopak v základu, ve lhůtě k plnění a v určení platebního místa odvoláním dotčený výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 224
odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za jeden úkon právní služby po částka (účast u jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a paušální náhrada hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.), to vše navýšené o 21% DPH ve výši částka, což činí celkem částka.
21. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce částka k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.
22. Odvoláním nedotčený výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání.