Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 154/2021-28
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 352 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 492 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 492 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 860Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 759,53 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 550,92 Kč, úrokem ve výši 19,34% ročně z částky 11 783,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 11 783,33 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9 291,33 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 492 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 492 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 860Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 759,53 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 550,92 Kč, úrokem ve výši 19,34% ročně z částky 11 783,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 11 783,33 Kč od 30. 11. 2019 do 23. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9 291,33 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 750Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba, IČO) a žalovaná uzavřeli dne 2. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 3000Kč s úrokovou sazbou 32,15% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2019. Žalovaná neuhradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila 12 508 Kč. Dne 2. 2. 2018 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila již v podané žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. na základě dosud předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů učinil soud tento skutkový závěr. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 2. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná podepsali listinu nazvanou anonymizováno Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které poskytla k podpisu smlouvy žalobkyně částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč a poplatkem za pojištění 360 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru a prohlášení žadatele a poskytnutí informací.
5. Z karty zákazníka, žádost o půjčku ze dne 2. 2. 2018 bylo zjištěno, že žije v nájmu od února 2017, a to na základě nájemní smlouvy, pracuje na hlavní pracovní poměr od srpna 2015, kdy její čistý příjem činí 8901 Kč a jejím dalším příjmem je 10 000 Kč, za výdaje za bydlení vydá 3000Kč a za osobní výdaje 5 000 Kč, dále je uvedeno, že tvrzení žalované byly prověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami.
6. Z dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce a výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaná byla při sjednávání úvěru zaměstnána na dohodu o pracovní činnosti, kdy se její měsíční mzda po sražení exekucí za měsíc říjen, listopad, prosinec 2017 pohyboval od 6 795Kč do 10 758 Kč. Z výplatních pásek je dále patrno, že se žalované z příjmu strhávají 3 exekuce z toho 2 přednostní.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího archu ze dne 13.12.2019.
8. Z výzvy k plnění ze dne 22.2.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.
9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
21. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 2 492 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce uzavřené mezi účastníky.
23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením č. j. 11 C 154/2021-16 ze dne 1. 9. 2021, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu klienta podepsanou žalovanou. Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
24. Z předložené dohody o provedení práce je zřejmé, že dohoda byla uzavřena na dobu od 14. 7. 2014 do 31. 12. 2014, tedy 4 roky předtím než byla uzavřena smlouva o zápůjčce, dále z předložených výplatních pásek je víc než zřejmé, že žalované jsou ze mzdy již strhávány 3 exekuce. Další vedlejší příjem, který je uveden v zákaznické kartě nebyl ničím podložen. Stejně tak ani výdaje žalované. Nelze ani přehlédnout, že karta klienta byla sepsána týž den, jako byla uzavřena smlouva o zápůjčce a údaje na obou dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal, včetně toho, zda byl dán časový prostor pro řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované.
25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/ 2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.
26. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouvy o je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.
29. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou ji prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Do dne postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 12 508 Kč a ode dne následujícího po oznámení postoupení pohledávky, vč. přičtení lhůty 10 dní poskytnuté žalobkyní, tj. ode dne 24.12.2019 pak byla v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 2 492 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni ve smyslu § 1879 o.z. a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 odst. 1 o.z.. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 2 492 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 24. 12. 2019, tj. ode dne kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky s přičtením 10 desetidenní lhůty k plnění, kterou žalobkyně žalované poskytla, a to ve výši 10 % ročně, tj. ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 (vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala zákonný úrok z prodlení, upravil soud jeho výši). Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).
30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, s přihlédnutím k tomu, že žalovaná na smlouvu o zápůjčce uhradila 12 508 Kč, když žalobkyně poskytla částku 15 000 Kč (výrok II.).
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla se svojí žalobou z větší části neúspěšná, když žaloba byla ve výroku II. zamítnuta a žalovaná by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení, avšak jí žádné náklady nepožadovala, neboť jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.