Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 110/2021-43

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobce: ; anonymizováno

proti

žalovanému: ; jméno příjmení, narozený/á dne datum

bytem adresa

o zaplacení 14 373 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 000 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 6 373 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 000 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 6 373 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 4. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 373 Kč s příslušenstvím, a to z titulu toho, že žalobce vystupující pod obchodní firmou právnická osoba do 16. 5. 2017 uzavřel se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace 24. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo dle které byl žalovanému poskytnut úvěr 8 000 Kč bankovním převodem na číslo účtu dle smlouvy. Žalovaný měl uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru ve výši 1 600 Kč z titulu pokrytí nákladů se zpracováním, vyhodnocením, schválením žádosti o čerpání úvěru. Žalovaný měl povinnost zaplatit z peněžních prostředků, které byly žalobcem poskytnuty, úrok 20 % měsíčně. Tento úrok ve výši 20 % se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu, když výše takto dohodnutého úroku měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru činí 4 410 Kč. Žalovaný nezaplatil na úhradě revolvingového úvěru ničeho. Podle bodu 6.5 smlouvy se celý dluh stává splatným a žalobce je oprávněn požadovat zaplacení dlužné částky v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti úvěru neuhradil a je od 1. 7. 2020 v prodlení. Žalobci vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny 8 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 1 600 Kč, úroků ve výši 4 410 Kč a smluvní pokuty ve výši 363 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, na což nereagoval.

2. Žalovanému byla zaslána výzva, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce poskytl souhlas přímo v žalobě, zatímco žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud v souladu s ustanovením rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalobce ostatně specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mj. poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru. Je tedy zřejmé, že v případě žalobce se jedná o obchodní korporaci podnikající v oblasti poskytování úvěrů. Z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že se jedná o fyzickou osobu, když z údajů v této identifikační kartě byla potvrzena existence žalovaného.

4. Žalobce uzavřel se žalovaným jako úvěrující s klientem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo z obsahu této smlouvy bylo zjištěno, že úvěr mohl být poskytnut až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč s prvním čerpáním ve výši 5 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovanému touto smlouvou byly poskytnuty peněžní prostředky 8 000 Kč, a to formou bankovního převodu na účet č. bankovní účet, když číslo tohoto účtu bylo uvedeno u specifikace žalovaného jako účastníka smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru. Žalovaný měl tedy dle tvrzení žalobce poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, když takto poskytnutou jistinu úvěru měl hradit ve výši minimální splátky 1/5 dluhu k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce s minimální výší 300 Kč. Žalovanému byly dle bodu 4.5 smlouvy zasílány výpisy z úvěru s aktuální výší dluhu, minimální splátkou a datem splatnosti, když žalovaný měl dle bodu 5.1 smlouvy uhradit poplatek 20 % z čerpané jistiny úvěru ve výši 1 600 Kč. Úrok byl sjednán v článku 6.1 smlouvy ve výši 20 % měsíčně! od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. Úrok vyčíslený ke konci každého kalendářního měsíce se stal dle ujednání ve smlouvě součástí jistiny dluhu žalovaného, když takto vypočtený úrok činí v kapitalizované výši 3 776 Kč. Dále pak mezi účastníky sporu byla dohodnuta smluvní pokuta dle bodu 6.2 smlouvy, kdy podle bodu 6.3 smlouvy činí požadovaná smluvní pokuta 363 Kč (skutková tvrzení žalobce v žalobě, smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru z 24. 3. 2020 číslo). Žalovaný nezaplatil na svém dluhu nic. Podle bodu 6. smlouvy se bez dalšího stává dluh splatným a žalobce je oprávněn požadovat zaplacení dlužné částky, když z titulu jistiny úvěru, poplatku a kapitalizovaných úroků 20 % měsíčně z jistiny úvěru činila celá dlužná částka 14 010 Kč. Po připočtení smluvní pokuty tak žalobce požaduje z titulu úvěru 14 373 Kč, když tato částka se sestává z jistiny úvěru, poplatku a části úroků 14 010 Kč a 363 Kč na smluvní pokutě (občanský průkaz žalovaného, výpis k revolvingovému úvěru, výpisy z účtu bankovní účet). Před uzavřením úvěru měl žalobce k dispozici jeden! výpis z účtu žalovaného č. bankovní účet za únor 2020. Jedná se o účet odlišný od účtu, na který byl úvěr poskytnut a soud z něho zjistil, že na tento účet žalovaný přijímá mzdu a že jeho výdaje jsou vyšší, než příjmy, počáteční zůstatek činil 157,34 Kč a konečný zůstatek činil 20,12 Kč, žalovanému za tento konkrétní měsíc nezůstaly žádné disponibilní prostředky, ze kterých by mohl úvěr splácet.

5. Závěrem tedy lze shrnout, že žalobce odvíjí uplatnění svého nároku z titulu revolvingového úvěru, který byl žalovanému poskytnut, žalovaný čerpal na revolvingovém úvěru částku 8 000 Kč, k čemuž měl uhradit poplatek 1 600 Kč a kapitalizované dohodnuté úroky 4 410 Kč. K úhradě dluhu zbývá z titulu úvěru 14 010 Kč a na smluvní pokutě 363 Kč, což v součtu znamená žalobcem požadovanou částku 14 373 Kč.

6. Co se týče právní kvalifikace věci, soud tuto věc posoudil s ohledem na dataci smlouvy dle , tedy dle platné právní úpravy.

7. Mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným či klientem došlo ve smyslu a násl. distančním způsobem k uzavření smlouvy o úvěru dle , kdy tímto typem smlouvy se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele ale také z veřejně dostupných zdrojů, databází dlužníků za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o možnostech spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje, schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů, výdajů spotřebitele a plněním dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, neboť jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen, bez ohledu na příjmy, splácet spotřebitelský úvěr.

9. Podle , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, které odporuje zákonu, či narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději soud konstatuje, že nejprve se z úřední povinnosti (anonymizováno číslo anonymizováno) zabýval tím, zda žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když je zřejmé, že úvěrová smlouva v rámci revolvingového úvěru měla být uzavřena z titulu spotřebitelských vztahů dle i s ohledem na charakter žalobce, který podniká právě v oblasti poskytování úvěru. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel má tuto povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka z informací, které získal od dlužníka a z dalších databází. Je nutno uvést, že s ohledem na připojené listinné důkazy žalobce tuto povinnost nesplnil řádně, protože se spokojil pouze s výpisem z účtu žalovaného za měsíc únor 2020, ze kterého plyne jednoznačný závěr, že žalovanému na účtu za daný měsíc nezůstává dostatek disponibilních prostředků, ze kterých by mohl úvěr splácet. Byť by se v tomto směru dalo argumentovat tím, že úvěr čerpaný žalovaným je relativně nízký (8 000 Kč), povinnost zkoumat schopnost splácet úvěr u toho kterého spotřebitele má žalobce vždy bez ohledu na poskytnutou výši úvěru. Žalobce soudu neozřejmil, jakým způsobem zjištěné skutečnosti z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet ve vztahu k výši úvěru zkoumal, posoudil a vyhodnotil. Neuvedl, o co konkrétně opřel svůj závěr, že žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splácet (rozhodnutí ÚS ČR ). Úvěr musí být poskytnut věřitelem s takovou mírou obezřetnosti, aby bylo zřejmé a jasné, že poskytovatel úvěru nespoléhá pouze na údaje schopnosti splácet úvěr, jak je tvrzeno samotným případným dlužníkem, ale je nutno také vyvinout vlastní iniciativu ohledně lustrace v databázi dlužníků a jiných veřejných zdrojů (rozhodnutí NSS č. j. -39).

13. Takovéto prověřování poměrů klientů v případě spotřebitelských úvěrů jsou dány do jisté míry historickým vývojem spotřebitelsko-úvěrových vztahů, což má za následek negativní celospolečenské dopady a vede ke vzniku tzv. dluhových spirál v rámci předlužování spotřebitelů včetně toho, že spotřebitel a osoby na něm případně závislé spadnou do veřejné sociální sítě. Soud rovněž považuje za nutné zmínit i případné narušování rodinných sociálních vztahů z titulu toho, že spotřebitelé si berou úvěry formou dálkového vstupu, což má za následek vyšší úvěrovou míru zadlužení, než by ten který klient byl schopen splácet (sp. zn. ). Při výkladu aplikace právních předpisů i zákona o spotřebitelského úvěru nelze pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i duch zákona včetně zásad uznávané demokratickými státy (Nález ÚS ČR, sp. zn. ). Tento nález řeší problematiku zásady rovnosti a ochrany slabší strany, jehož projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úprav spotřebitelských vztahů. Lze přisvědčit tomu, že žalovaný sice zřejmě smlouvu uzavřel prostřednictvím dálkového elektronického vstupu, na základě čehož mu byl úvěr 8 000 Kč poskytnut. Nelze však rovněž tolerovat i to, co žalobce tvrdí v rámci zmiňovaného článku 6.1 a násl. smlouvy o úvěru, kdy žalovanému touto smlouvou, resp. dle tohoto článku vznikla povinnost zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobcem poskytnuty, úrok 20 % měsíčně!, když takto kapitalizovaný úrok ke konci každého měsíce se v případě nesplacení stává součástí jistiny a je nadále úročen, když se fakticky i právně jedná o nepřípustné úročení úroku, byť v dohodnuté výši. Nelze se rovněž nezmínit o systematickém porušení a obcházení zákona ze strany obdobných poskytovatelů úvěru dle zásady pacta sunt servanda s tím, že spotřebitele přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí KS Praha, sp. zn. ). Žalobce vycházel pouze a toliko z údajů tvrzených dlužníkem, když však jeho výdělkové, majetkové, osobní a další důležité poměry nebyly ani žalobcem tvrzeny, ani doloženo, jakým způsobem bylo toto získáno. Nelze se spokojit pouze s uvedením nacionálií jako jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo dokladu totožnosti, číslo mobilu a číslo účtu, kdy z písemného vyhotovení úvěrové smlouvy nevyplývá, že by žalovaný blíže ozřejmil své majetkové, výdělkové a osobní poměry. Nebylo ani zjištěno, zda žalovaný nemá vícero dluhů u obdobných společností apod. Konkrétními výdaji na straně žalovaného se žalobce nezabýval, soud zdůrazňuje, že výpis z účtu za jeden jediný měsíc nadto odlišného od toho, na který je úvěr poskytován, je zcela nedostatečný. Žalobce tedy poměry žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a příslušné ustanovení, jak je výše uvedeno, nijak blíže nezkoumal, výdaje a majetkový a finanční stav žalovaného nijak nebyl zkoumán, kdy nebylo tedy zjištěno, zda je žalovaný solventní s ohledem na možné další závazky, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a hradit dohodnuté splátky včetně, podle názoru soudu, nezákonných dohodnutých úroků 20 % měsíčně, které se po každém určitém období stávají součástí jistiny a jsou dále úročeny.

14. Žalobce se tedy měl podrobněji zabývat prověřením zjištěného stavu ohledně osobních, majetkových, výdělkových poměrů žalovaného, kdy žalobce toto nečinil. Formálně se spokojil pouze s údaji uvedenými ve smlouvě a z jediného výpisu z účtu žalovaného za měsíc únor 2020, kdy z těchto údajů nelze v žádném případě zjistit finanční a jiné poměry účastníka mající vliv na jeho schopnost či neschopnost poskytnutý a čerpaný úvěr splácet. Žalobce tak dostatečně neprověřil výdaje a příjmy žalovaného, nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu, kdy mu bez dalšího na základě elektronického vstupu byl úvěr v tvrzené výši poskytnut. Soud proto dospěl k závěru, že tímto způsobem uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, dílem pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele dle , ve spojení s  zákona o spotřebitelském úvěru, když je nutno rovněž poukázat na příkrý rozpor s dobrými mravy dle , s přihlédnutím Nálezu ÚS ČR, sp. zn. . V tomto případě se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jedná se tedy o neplatnost absolutní, kdy ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by měl žalovaný neplatnost namítat dle . Úvěrová smlouva byla soudem shledána za neplatnou i pro dodržování zájmu na uchování veřejného pořádku, tedy zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu práv spotřebitele má na mysli i judikatura ÚS ČR, sp. zn. , kdy koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nesouladná s českým ústavním pořádkem a konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a především právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle je korigována zásadou ochrany fakticky slabší strany smlouvy o úvěru. Žalobce poskytl žalovanému s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění 8 000 Kč, když žalovaný měl zaplatit i poplatek za úvěr 1600 Kč, celkem tedy 9 600 Kč. Žalobci však s ohledem na neplatnost smlouvy byla poskytnuta pouze částka 8 000 Kč, soud tedy dospěl k závěru, že z titulu bezdůvodného obohacení žalovaný dluží žalobci částku 8 000 Kč, kterou mu zbývá uhradit. Soud proto ve výroku I. z titulu nevrácení bezdůvodného obohacení, neboť se jednalo o plnění bez právního důvodu, resp. z neplatného právního úkonu, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci tuto částku s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno.

15. Ve zbytku uplatněného nároku (výrok II.) byla žaloba včetně příslušenství zamítnuta, a to s ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy, kdy ze všech těchto důvodů částku zahrnující poplatek 1 600 Kč, úroky 4 410 Kč a smluvní pokutu 363 Kč byla zamítnuta, když žádný zákonný podklad pro přiznání uplatněného nároku nebyl shledán. Žalovaný je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, když byl žalobcem vyzýván k úhradě dluhu, jak vyplývá z předžalobní upomínky.

16. Soud rozhodl o nákladech řízení na základě aplikace dikce , když s ohledem na úspěch žalobce vůči úspěchu žalovaného byl žalobce ve sporu úspěšnější, nicméně se dá uzavřít, že úspěch a neúspěch obou účastníků řízení byl víceméně stejný. Soud proto ve III. výroku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

17. Lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení byla žalovanému stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.