Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 260/2021-64

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně není povinna hradit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá. II. Žalobkyně není povinna hradit žalovanému náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení částka s úrokem z prodlení jednak v zákonné výši (8,25 % ročně z částka od datum do zaplacení), jednak ve smluvní výši 0,1 % denně (z částky částka od datum do zaplacení) a to dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo dle které žalovaný čerpal jistinu částka (částka bylo převedeno na úhradu poplatku, částka na úhradu předchozího závazku žalovaného číslo ze dne datum a částka mělo být převedeno na účet žalovaného). Žalované plnění sestávalo z jistiny částka, úroků částka (před započtením přeplatku částka), poplatku za inkasní službu částka, poplatků za službu podpora (odklad, nemoc a práce) 3x částka, nákladů upomínání částka a částka, smluvní pokuty za prodlení částka, smluvních úroků za prodlení inkasní služby částka a smluvní pokuty částka. K povinnosti zkoumat úvěruschopnost konkrétní tvrzení neuvedla, soud ji proto vyzval k doplnění skutkových tvrzení, neobdržel však žádné doplňující podání, k jednání se žalobkyně bez omluvy nedostavila.

2. Jelikož žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání (č. l. 6 p. v., 12), soud nařídil jednání, žalovaného k němu předvolal na adresu trvalého bydliště (jinou adresu ani pátráním u zaměstnavatele nezjistil), bylo mu doručeno náhradním způsobem (a na dané adrese doručovatel ani nenalezl označenou schránku pro následný vhoz). K jednání se však nedostavil žádný z účastníků, soud projednal věc v jejich nepřítomnosti.

3. příjmení další věcné body žalobního návrhu soud poučil žalobkyni o povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru s odkazem na věta první s přihlédnutím k odůvodnění rozsudku Soudního dvora EU ve sp. zn. C číslo, k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 ve sp. zn. a k nálezu Ústavního soudu ze dne datum ve sp. zn. . Soud žalobkyni výslovně upozornil, že následkem dle odkazovaného ustanovení je dle právního názoru soudu absolutní neplatnost závazku od počátku, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a že tuto povinnost bude soud z důvodu ekonomie soudního řízení zkoumat přednostně. V této souvislosti soud odkázal na obsah dotazníku k posouzení bonity žadatele a dále na skutečnost, že předmětným úvěrem byl refinancován jiný předchozí závazek žalovaného, o kterém nebylo soudu doposud sděleno ničeho. K posouzení úvěruschopnosti bylo v daném případě nezbytné prokázat i obsah takového předchozího závazku, údaje získané z předchozího posouzení úvěruschopnosti a průběh jeho splácení.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Součástí smlouvy bez číslování listů je (pravděpodobně) 7 příloh: poučení o RPSN, informační formulář, tabulku umoření splátkami, smlouvu o inkasní službě, vyplněný dotazník k posouzení bonity žadatele, smlouvu o zřízení doplňkové služby podpora a souhlas se zpracováním osobních údajů. Smlouva není opatřena podpisem, pouze na úvodní straně je„ autorizační doložka“ prostřednictvím sdělení skrze IP adresu a SMS kód z tel. tel. číslo. Soud žalobkyni před jednáním poučil, že postrádá skutková tvrzení ke způsobu kontraktace, neboť z takto předložených důkazů nelze spolehlivě dovodit, v jaké podobě se žalovaný s obsahem závazku seznámil, a tedy v jaké podobě jej sjednal. To je podstatné již s ohledem na neobvyklou skladbu příloh smlouvy, ze kterých mají vyplývat podstatné navazující závazky (s podstatnými platebními povinnostmi). S ohledem na ekonomii soudního řízení se soud blíže nezabývá ani nesrozumitelností některých skutkových tvrzení (zejm. tvrzené náklady s komunikací v API rozhraní poté, co za zřízení souhlasu s inkasem odpovídá sám dlužník). Pokud se týká dotazníku k posouzení bonity žalovaného, soud konstatuje, že žalovaný deklaroval, že je vyučen, rozveden, bezdětný, bez nemovitého majetku, pracuje v dělnické profesi u právnická osoba, s měsíčním příjmem 21 tis. Kč. Jako doručovací adresu uvedl provozovnu anonymizováno v příjmení ulici (z předchozí úřední činnosti je soudu známo, že je zde prodejna anonymizována tři slova), což nerespektovaly jak obě upomínky č. l. 42 až 45, tak ani zesplatňující dopis a předžalobní upomínky, neboť tyto všechny byly adresovány bez uvedení dovětku názvu obchodu a ani z přiložených podacích lístků se shodnými adresami tak nelze presumovat jejich dodání do dispoziční sféry žalovaného (který na dané adrese pravděpodobně nemá schránku označenou svým jménem). Žalovaný i v současnosti pracuje jako dělník pro právnická osoba, jeho možný vztah k prodejně v příjmení ulici je tak přinejmenším nezvyklý (naznačuje spíše neobjasněný podíl na závazku ze strany třetí osoby). Měsíční náklady žalovaného jsou vyjádřeny měsíční částkou částka na spotřebu a částka na bydlení. Dále je uveden„ přehled závazků – pravidelné“, kde je uvedeno„ anonymizováno částka“ a„ sportovní sázky – částka“ a„ přehled závazků – jednorázové“, kde je (v příslušném sloupci) uvedeno„ anonymizována dvě slova částka a právnická osoba, částka“. Není zde uvedeno nic ohledně předchozího závazku u žalobkyně číslo ze dne datum, na který mělo být určeno částka. Pokud je v tomto dokumentu dále uvedeno, že žalovanému měsíčně zůstává částka a je proto„ úvěrovatelný z 19,40 %“, soudu není zřejmý postup takové kalkulace na základě výše uvedených důvodů. Dalším obsahem smlouvy se tak již soud pro nadbytečnost skutkově nezabývá. Podstatné pro vypořádání nároku (alespoň coby vrácení poskytnuté jistiny) byly detaily bezhotovostních převodů č. l. 37 až 39. Zde soud shledal, že tvrzená platba částka, která měla dle žaloby představovat přeplatek, který byl ve prospěch žalovaného odečítán od uplatněného plnění, byla poslána na účet č. bankovní účet, který dle těchto výpisů (i dle záhlaví smlouvy) má patřit žalovanému. To je však v přímém rozporu s výpisem, který má dokladovat převod částky částka žalovanému, neboť je zasílán rovněž z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet. Z toho je zřejmé, že těmto výpisům nemůže soud důvěřovat, neboť si zjevně vzájemně odporují (neodpovídají zaslání plateb opačným směrem), resp. není z nich patrné, kam která částka putovala. Pochybnosti nevyvrací ani printscreen č. l. 41, neboť není zřejmé, z jakého zařízení a jakou osobou byl vyhotoven, ostatně částka povolení inkasa částka napovídá, že soudu nebylo o závazkových vztazích účastníků sděleno vše. Ohledně částky částka dle č. l. 39 pak platí, že se mělo jednat o úhradu na předchozí závazek žalovaného, ohledně kterého byla žalobkyně před jednáním poučena (a při jednání by byla poučena opětovně, pokud by se k němu dostavila), že soudu je třeba důvod (podklad) této transakce rovněž samostatně prokázat., má-li tížit majetkovou sféru žalovaného, což platí o to více, čím méně může soud důvěřovat ostatním výpisům a údajům ve smlouvě (viz nezvyklá kontaktní adresa žalovaného). Obsah dalších listinných důkazů již nebyl pro rozhodnutí ve věci samé podstatný.

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku spotřebitelského úvěru ve smyslu a násl. , . Dotazník k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je sice součástí smlouvy, (neprokázaná) platnost smlouvy však nemá pro posouzení obsahu tohoto dotazníku význam a soud tyto údaje posuzuje samostatně.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení s účinností ke dni datum a nahrazení ).

7. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny a požadovaného navýšení.

8. V případě žalovaného však byla na místě zvýšená opatrnost z několika samostatných důvodů, nemluvě o volbě krajně nevýhodného režimu„ inkasního“ splácení (soud však předpokládá, že se ve skutečnosti jedná o běžnou inkasní platbu a technicistním pasážím ohledně komunikace v bankovním API rozhraní soud nemá důvod - již s ohledem na nutnost zachování bankovního tajemství - přikládat reálný význam), čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála přinejmenším tím, že dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle znalostního algoritmu). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Ostatně žalobkyně má o dalších závazcích (zejm. předchozím úvěru žalovaného) a okolnostech splácení podstatně více informací, než soud. Soud má ostatně za daného skutkového stavu pochybnosti i o autenticitě identity/právního jednání žalovaného, s ohledem na pochybné výpisy o bezhotovostních transakcích, absenci vlastnoručního podpisu, anonymitu účastnického čísla tel. číslo a nezvyklou doručovací adresu.

9. V projednávaném případě žalobkyně neprokázala, jaké konkrétníy původní věřitelka případně kontrolovala a z jakých údajů při posuzování bonity žalovaného vycházela. Soud nezjistil, že by žalovaný uváděl nepravdivé skutečnosti (údaj„ sportovní sázky částka“ svědčí spíše o zdrcující upřímnosti dlužníka), natož takové, které by původní věřitelka mohla a měla odhalit. S ohledem na výši celkem splatné částky (s ohledem na značné navýšení jistin nelze vycházet z jistiny, ale až z částky, které má dlužník reálně (u) hradit, což je částka měsíčně po dobu celých šesti let) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být pečlivé a to již proto, že žalovaný již měl jiné čtyři úvěrové závazky (včetně úvěru u téže věřitelky), o kterých však z formuláře nelze s určitostí rozlišit jejich měsíční či celkovou výši. Údaj o sportovních sázkách v rozsahu třetiny měsíčního příjmu však žalovaného diskvalifikuje sám o sobě. Údaj o nákladech bydlení částka je sám o sobě nezvykle nízký až nerealistický a zcela zjevně by měl být ověřen z jiného zdroje, nežli z pouhé deklarace dlužníka. Žalovaný přitom současně deklaroval, že je rozvedený, nemajetný, vyučený a pracující v dělnické profesi, což samo o sobě rovněž vyvolává potřebu podrobnějšího zkoumání ostatních závazků žalovaného, který je na svém příjmu existenčně závislý, každý jeho výpadek znamená akutní finanční tíseň a předchozí čtyři spotřebitelské úvěry nasvědčují tomu, že se svým příjmem nebyl schopen v delším období vycházet (což může souviset se sportovním sázením, za kterým se v rozsahu takové částky může skrývat i hráčská závislost).

10. V tomto rozsahu tedy žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla zřejmě k nesprávnému závěru. Jelikož se z převážné části jedná o refinancování předchozího úvěru, mohly aktuální poměry dlužníka do značné míry nahradit informace z doby poskytnutí předchozího úvěru. Žalobkyně však soudu nic dalšího netvrdila ani nepředložila. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. V tomto případě se však spíše projevila jejich shovívavost k údajům, které byly klíčové, přesto však byly brány nekriticky. Soud tak již ex post nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost neurčitých tvrzení, ani zhodnotit jejich obsahový význam. Nebylo tak možno nijak přezkoumat deklarované životní náklady žalovaného, které jsou v částkách částka na bydlení nápadně nízké, ani skutečný obsah a rozsah finančních závazků žalovaného. Tyto okolnosti byly dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel postupoval obezřetně, úvěr by na základě údajů v tomto rozsahu (tedy bez dalšího upřesnění) nemohl poskytnout. Žalovanému přitom účtoval částka za poskytnutí úvěru, nemůže tak žádným plausibilním důvodem ospravedlnit, proč postupoval takto lehkovážně. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí úvěru ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. již proto nedbalé a má za následek neplatnost závazku bez dalšího.

11. Tím byl dán důvod pro aplikaci ustanovení § 86 tamtéž: Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto zkoumal, jakou částku žalovaný prokazatelně čerpal a měl tedy vrátit. Soud shledal, že částka částka nebyla vůbec poskytnuta, jakkoliv ji žalobkyně nekorektně počítá do úvěrové jistiny. Za jistinu nelze považovat plnění, s nímž dlužník nemůže libovolně disponovat nejméně do první řádné splátky nejméně ve výši takového plnění, neboť v opačném případě jde pouze o umělé navyšování skutečných nákladů úvěru, činěné zejména kvůli snaze skrýt amorální (či dokonce lichevní) úrokovou sazbu za další ujednání. V rozsahu částka měla být jistina čerpána na pokrytí předchozího úvěru žalobkyně. Soud žalobkyni marně vyzýval k doplnění žaloby o skutková tvrzení k takovému závazku. Jelikož tato částka byla čerpána samotnou věřitelkou na jiný závazek, soud nemá za prokázané, že taková částka byla čerpána na jiný závazek žalovaného. Jednak toto ujednání rovněž stíhá absolutní neplatnost celého závazku, jednak soud nemá důvod důvěřovat tomuto neprokázanému tvrzení žalobkyně, zejména s ohledem na obsah skutkových tvrzení, kterými žalobkyně zdůvodnila nárok v rozsahu více než čtyřnásobku reálně poskytnuté částky. Konečně pak zejména v rozsahu částky částka, kterou měl čerpat sám žalovaný na svém účtu, soud musel zvážit, zda touto částkou žalovaný skutečně mohl disponovat. Soud shledal, že žalobkyně ani toto tvrzení neprokázala, když transakčním výpisům č. l. 37 až 39 soud nemohl důvěřovat z důvodu jak shora. Nejedná se oy, vydané třetí stranou, jejichž obsah by byl prokazatelně nezměnitelný, což má za následek jen omezenou důvěru soudu v jejich obsah. Jakkoliv by takový výpis zpravidla postačoval k závěru, že se částka dostala na účet dlužníka, v tomto případě rozpor mezi označením účtů na č. l. 37 a 38 (které by u těchto dvou potvrzení měly být vzájemně zrcadlově obrácené) vede soud k důvodným pochybnostem, které žalobkyně jiným důkazem nerozptýlila. Nelze se ani opřít o uvedení čísla účtu žalovaného na č. l. 16, neboť nebylo prokázáno ani to, zda takové údaje uvedl sám žalovaný či zda název vlastníka účtu pochází od autority banky či byl zanesen žalobkyní/plátcem částka. Soud proto shledal, že ohledně žádné z těchto částek (částka, částka ani částka) nebylo prokázáno, že jimi disponoval právě žalovaný a tedy že by je žalovaný měl dle rozhodnutí soudu v tomto řízení vracet (s příslušenstvím). Tím byl dán důvod k zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

12. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v celém rozsahu neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s  měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly, není žalobkyně povinna dle výroku II hradit žalovanému ničeho.

13. V rámci obiter dictum lze závěrem konstatovat následující. Pokud by soud neshledal důvod absolutní neplatnosti ze shora uvedeného důvodu, žaloba by nemohla být v plném rozsahu úspěšná. V prvé řadě by bylo předmětem dalšího dokazování prokázání sjednání závazku. Skutková tvrzení ohledně„ odsouhlasení smluvní dokumentace a navazujících úkonů prostřednictvím klientské zóny“ s odkazem na souhlas s inkasem a verifikační platbu, jsou zjevně kusá, předložená smlouva s přílohami sjednání závazku sama o sobě neprokazuje a není zřejmé, co smlouvu tvoří. Informační formulář může jen stěží plnit svou informační funkci, je-li jednou z příloh samotné smlouvy. Soud by v tomto případě musel trvat na prokázání přesné podoby informací, na základě kterých činil dlužník kroky, z nichž žalobkyně dovozuje sjednání jednotlivých ujednání, z nichž se domáhá peněžitého plnění. Pokud kontraktace probíhala dle článku X. úvěrové smlouvy, žalobkyně by při jednání musela být připravena prokázat obsah telefonického hovoru, obsah emailové zprávy a podobu zobrazených dokumentů s přílohami v „ klientském účtu“ tak, jak byly odeslány dlužníkovi v okamžiku kontraktace. Přístup do klientské zóny (č. smlouvy číslo) byl v době řízení již zablokován a důkaz přihlášením se do tohoto účtu tak zjevně nebylo možno provést bez dalšího. Uvedené platí tím spíše, že dva přílohové dokumenty tvoří dvě samostatné smlouvy, z nichž mají vyplývat velmi podstatné platební povinnosti žalovaného (které samotná smlouva zmiňuje, ale nevyčísluje). Podstatné je i to, zda by žalobkyně byla schopna prokázat, že v případě volitelných služeb„ inkasní služba“ a„ podpora“ se skutečně jedná o volitelné služby (s reálným obsahem) a nikoliv o nezměnitelnou součást závazku (v konkurenční produktech se přitom pravidelně jedná o běžné oprávnění dlužníka, s výjimkou platby za inkaso, když popis této služby se soudu jeví jako vysloveně bezobsažný, ryze účelový a s ohledem na bankovní tajemství dokonce protiprávní). K předloženému znaleckému posudku Ing. jméno příjmení může soud v daný okamžik pouze konstatovat (neboť jej provedl jen jako listinný důkaz), že znalec nerozlišuje mezi bankou a nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a v ostatním lze konstatovat, že takový posudek po obsahové stránce zcela zjevně nesplňuje standardy znalecké činnosti. Dále by soud podrobil přezkumu poplatky za upomínku, které mají zjevně charakter smluvní pokuty, jejíž rozsah v polovině jistiny je již částkou částka vyčerpán, resp. za maximální výši smluvní pokuty by soud s ohledem na shora řečené považoval toliko částka, resp. s ohledem na ujednání čl. 5 smlouvy (vrácení poloviny úroků, pokud dlužník plní splátkový kalendář a po doplacení po šesti letech neopomene vyzvat k vrácení poloviny úroků věřitele), které je svým charakterem spíše skrytou smluvní pokutou (pro případ prodlení), by zřejmě soud dospěl k částce ještě podstatně nižší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.