Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 112/2021-60

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 5 453,75 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 453,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 146,65 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč od 21. 1. 2018 do 20. 2. 2018, z částky 280 Kč od 21. 2. 2018 do 20. 3. 2018 a z částky 307,10 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 4 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 453,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 146,65 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč od 21. 1. 2018 do 20. 2. 2018, z částky 280 Kč od 21. 2. 2018 do 20. 3. 2018 a z částky 307,10 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 4 000 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci bylo co do 395,77 Kč dlužné nájemné za zařízení STB anonymizováno 6 slov a anonymizováno 6 slov vyúčtované doklady číslo číslo číslo číslo

co do 98,99 Kč připojovací poplatek, co do 403,99 Kč poplatek za instalaci technikem, co do 555 Kč poplatek za vybudování dalšího přípojného místa a dále co do 4 000 Kč smluvní pokuta za nevrácení uvedených zařízení po skončení smlouvy, to vše podle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené dne 22. 11. 2017 mezi žalovaným a společností právnická osoba

2. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) jako poskytovatelka služeb elektronických komunikací uzavřela dne 22. 11. 2017 se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly rovněž prostřednictvím tzv. včleňovací doložky smluvní podmínky. Smlouva obsahuje dohodu o pronájmu zařízení, a to boxu a anonymizována dvě slova, oboje po 70 Kč měsíčně. Dále smlouva obsahuje ujednání o připojovacím poplatku ve výši 99 Kč a povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu podle ceníku v případě, že nevrátí pronajatá zařízení včas. Všeobecné podmínky poskytování služeb pak mimo jiné stanovují, že pronajatá zařízení je třeba vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy, jinak se zákazník vstavuje riziku vyúčtování smluvní pokuty podle ceníku. Ceník pak obsahuje smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za nevrácení každého z uvedených zařízení. Smlouva byla dne 23. 11. 2017 realizována tím, že technik společnosti žalovanému předal zařízení (modem Compal a STB Kaon) a připojil jej. V zakázkovém listu je za to uvedena cena 404 Kč (připojení) a 555 Kč (instalace druhého přípojného místa). Doklady číslo (splatným 20. 12. 2017), číslo (splatným 20. 1. 2018), číslo (splatným 20. 2. 2018) a číslo (splatným 20. 3. 2018 – po dobropisu dokladem číslo) společnost vyúčtovala žalovanému dlužné nájemné 395,77 Kč, připojovací poplatek 98,99 Kč, poplatek za instalaci technikem 403,99 Kč, a poplatek za vybudování dalšího přípojného místa 555 Kč. Dopisem ze dne 21. 2. 2018 společnost od smlouvy odstoupila

a dále dopisem ze dne 23. 5. 2018 žalovaného vyzvala k vrácení pronajatých zařízení. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou ze dne 20. 6. 2019 postoupen žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 7. 2019.

3. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelkou služeb elektronických komunikací a žalovaným jako účastníkem, byla platně sjednána smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací podle , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Součástí této smlouvy byla v souladu s  a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o. z.“) dohoda o nájmu dvou shora specifikovaných zařízení za nájemné 70 Kč měsíčně za každé z nich, a dále dohoda o připojovacích a dalších poplatcích. Nájemné

a poplatky právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala, avšak žalovaný tyto částky nezaplatil, dostal se do prodlení (§ 1968 o. z.) a zůstal dlužen 1 453,75 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

4. Z vyložených důvodů soud žalobě co do dlužného nájemného a sjednaných poplatků vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 453,75 Kč, a to včetně úroků z prodlení, jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle o. z., a to ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

5. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala smluvních pokut (2 * 2 000 Kč) za nevrácení pronajatých zařízení. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy

(§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Spotřebitelské smlouvy přitom nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech

a povinnostech stran (§ 1813 o. z.). Od dodavatele je tudíž možno očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné rovině poctivě a nepostupuje-li tak, zpronevěří se důvěře (dobré víře) spotřebitele a takovému nepoctivému chování nelze poskytnout právní ochranu. Uvedená zásada se mimo jiné projevuje tím, že text spotřebitelské smlouvy – obzvláště pokud se jedná o smlouvu formulářovou – musí být pro průměrného spotřebitele čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, přičemž tato zásada dopadá i na obchodní podmínky, které se staly součástí spotřebitelské smlouvy. Nutno přitom podotknout, že právo na ochranu spotřebitele v zásadě užití obchodních podmínek nevylučuje, je však třeba zdůraznit,

že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání,

která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. ). Nutno

tudíž uzavřít, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.

6. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle ustanovení všeobecných podmínek (resp. druhým odkazem podle ceníku služeb), které se staly součástí smlouvy prostřednictvím tzv. včleňovací doložky, soud dospěl k závěru, že se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dopustila chování v rozporu se shora uvedenou zásadou poctivosti

a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že smlouva sama malým písmem obsahuje upozornění na smluvní pokutu, neboť toto upozornění je zcela nekonkrétní a bez podrobného studia všeobecných podmínek a ceníku není zřejmé, za jaké konkrétní porušení smlouvy smluvní pokuta společnosti náleží a v jaké výši. Ohledně uplatněných smluvních pokut soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo

by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).