Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 C 76/2021-24

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem titul Marianem Heresem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 20 721 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části požadující zaplacení jistiny 1 801,55 Kč a úroku z úvěru ve výši 62,95 % ročně z částky 12 202,29 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 57 715 Kč, zastavuje.

II. V části požadující zaplacení částky 16 374,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 176 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, částky 2 545,26 Kč, úroku z úvěru ve výši 13 % ročně z částky 12 202,29 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 57 715 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna nahradit žalované náklady řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se v části požadující zaplacení jistiny 1 801,55 Kč a úroku z úvěru ve výši 62,95 % ročně z částky 12 202,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 57 715 Kč, zastavuje.</b> <b>II. V části požadující zaplacení částky 16 374,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 176 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 2 545,26 Kč, úroku z úvěru ve výši 13 % ročně z částky 12 202,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 57 715 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně není povinna nahradit žalované náklady řízení.</b>

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 721 Kč s příslušenstvím. Tento nárok představuje dle tvrzení žalobkyně nesplacená nová jistina ve výši 14 376,53 Kč (nesplacená původní jistina 12 202,29 Kč, dlužný úrok 2 174,24 Kč), smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru 0 Kč, náklady s prodlením žalované 3 800 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru 14 376,53 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru“), který žalovaná řádně a včas neuhradila ve 48 měsíčních splátkách po 1 020 Kč, splatných do každého 19. dne v měsíci, počínaje srpnem 2018. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a to od druhé splátky, kdy byla v prodlení delším 15 dnů splátky a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat zaplacení smluvních pokut. Smluvní úrok z úvěru požaduje ve výši 75,95 % ročně, ve výši efektivní úrokové sazby. Žalobní tvrzení doplnila o okolnosti, ze kterých byla žalobkyní prověřována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěrové smlouvy. Uvedla, že dle platné právní úpravy, je povinností žalované, aby jí uváděné údaje, týkající se jejích majetkových a příjmových poměrů byly správné a není oprávněním žalobkyně jako poskytovatele úvěru si tyto ověřovat. Primárně provedla hodnocení klienta, kdy z jeho údajů zjistila, že žalovaná má volné zdroje a je schopna úvěr splácet. Žalobkyně provedla standartní lustraci v dostupných systémech a registrech typu příjmení, Nebankovním registru klientských informací (NRKI), dále byl předložen doklad o přiznání důchodu.

Před zahájením prvního jednání ve věci žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v části požadující smluvní úrok nad výši 13% ročně z dlužné částky a pro částku 1 801,55 Kč jako dlužné jistiny.

V důsledku částečného zpětvzetí soud řízení v části uvedené ve výroku I. zastavil.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s ní nesouhlasila. Uvedla, že dluh zaplatila, když poslala žalobkyni celkem 25 splátek po 1 020 Kč. Uvedla, že uzavírala úvěrovou smlouvu venku před kanceláří zástupkyně žalobkyně, která na ni neměla čas, nemohla si přečíst smlouvu, tuto si přečetla až podepsanou doma, tak si myslela, že s ní už nejde nic dělat. Uvedla, že navýšení úvěru, které po ní žalobkyně požaduje, není v souladu se zákonem a navrhla žalobu zamítnout.

Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazy.

Výpis z nebankovního registru prokazuje, že měla žalovaná příznak 16, což značí, že klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak).

Výpis z registru příjmení neobsahuje žádné informace o žalované.

Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že žalované bylo na jí označený účet vyplaceno 15 000 Kč dne datum.

Prohlášení klientů ze dne datum prokazuje, že jej žalovaná podepsala, že si je vědoma výše úroků z úvěru a považuje ji za přiměřenou, nemá žádné splatné dluhy vůči 3. osobě, nenachází se v úpadku, poskytla pouze pravdivé a úplné údaje ke zpracování smlouvy.

Z Hodnocení klienta ze dne datum soud zjistil, že u žalované byl hodnocen její měsíční příjem: 9 anonymizována dvě slova, výdaje částka životní minimum, splátky žalobkyni částka, částka bydlení (nájemné, inkaso), celkem výdaje částka, rezerva částka, volné zdroje částka. Dále je uvedeno, že žalovaná žije sama, má maturitu, forma bydlení pronájem obecního bytu.

Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu prokazuje, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení od datum, s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy v této věci tedy soud nezjistil nic podstatného.

Z Vyjádření znalce titul. jméno příjmení ze dne datum soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí.

Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne datum, žalovaná jí žádá o poskytnutí úvěru žalobkyni ve výši 15 000 Kč, smlouva byla zprostředkována jméno příjmení Celkem měla žalovaná za úvěr zaplatit za 48 měsíců částku 48 096 Kč. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 108,84% ročně jako neměnná po celou dobu splácení úvěru. Smlouva je vytištěna s velmi malým, obtížně čitelným, písmem.

Z Dodejky ze dne datum soud zjistil, že byl žalované doručen dopis od žalobkyně, který časově odpovídá oznámení o schválení úvěru ze dne datum, kde bylo oznámeno schválení navrhovaného úvěru dle parametrů uvedených ve smlouvě o úvěru.

Z Předsmluvního formuláře ze dne datum soud zjistil, že jej žalovaná podepsala a byla informována o parametrech úvěru.

Z Výzvy k zaplacení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru.

Z Výzvy k zaplacení ze dne datum a datum soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost podání soudní žaloby.

Z Oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dohodnutých splátek úvěru, tento zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 18 176 Kč do deseti dnů od data odeslání oznámení.

Z Klientské karty žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 24 splátek v celkové výši 24 146 Kč, poslední úhrada je z července 2020.

Z Oznámení o zvýšení důchodu žalované ze dne datum soud zjistil, že pobírala důchod ve výši 9 396 Kč měsíčně.

Předžalobní výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě před podáním žaloby.

Na základě zjištění učiněných z předložených listin a výslechů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru a úvěr jí byl ve výši

15 000 Kč vyplacen. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vyšla v lepším případě z tvrzení žalované ohledně nákladů na bydlení, které nijak neověřila, v horším případě, jak se s tím soud již opakovaně setkal v rámci exekučních věcí téže žalobkyně/oprávněné, vyšla ohledně výše nájemného z nějakých statistických údajů a nezajímaly ji skutečné náklady na bydlení. Žalobkyně rovněž neověřila výdajové poměry žalované. V úvěrové smlouvě požadovala smluvní úrok ve výši 108,83 % ročně, tedy několinásobně převyšující úrokovou sazbu úvěrů dle časové řady příjmení (ta činila v červenci 2018, 8,72% pro úvěry fyzickým osobám na spotřebu). Při výši úrokové sazby 8,79 % ročně by byla žalovaná povinna zaplatit částku o cca 4 674 Kč vyšší, tedy 19 674 Kč, při úroku ve výši 13% ročně, by byla žalovaná povinna zaplatit částku o cca 7 800 Kč vyšší, tedy 22 800 Kč. Dle žalobkyně žalovaná zaplatila částku 24 146 Kč.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč, tato částka je velmi nízká a na první pohled budí pochybnosti, přesto se s ní žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti spokojila a nijak ji dále nepřezkoumávala. Žalobkyně neověřila výdaje žalované, spokojila se pouze s jejím tvrzením, že kromě výdajů na bydlení v nevěrohodné výši, má pouze splátky úvěrů ve výši částka a náklady ve výši životního minima částka. Kromě těchto výdajů žalovaná neměla mít žádné další, měla rezervu na splácení ve výši částka měsíčně. Žalobkyně po žalované nevyžadovala předložení dokladů o jejích měsíčních výdajích, např. složenky, výpis z účtu apod. Ve světle shora uvedených údajů o výdajích žalované, které se jeví jako krajně nepravděpodobné, měla žalobkyni výše disponibilní rezervy částka vést k závěru, že žalovaná je finančně zranitelnou osobou. Rovněž způsob uzavření úvěrové smlouvy, kdy, jak vypověděla žalovaná, neměla prostor k prostudování smlouvy před jejím podpisem v kanceláří zástupce žalobkyně, nebyly jí dány potřebné informace o poskytnutém úvěru, ani nemusela předkládat doklady ověřující její příjmové a výdajové poměry vedou soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala při ověřování klienta před poskytnutím úvěru s řádnou péčí.

Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Pokud by byla řádně posouzena a žalovaná přesto neuhradila úvěr, byla by to právně zcela jiná situace. Úvěrová smlouva byla soudem pro nezkoumání úvěruschopnosti posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Soud dospěl k závěru, že žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo, když jí bylo poskytnuto ve výši 15 000 Kč a sama, dle údajů žalobkyně, zaplatila 24 146 Kč. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

O nákladech řízení soud rozhodl podle , kdy neúspěšné žalobkyni neuložil povinnost k jejich náhradě, když úspěšná žalovaná neprokázala, že by v souvislosti s tímto řízením vynaložila účelné náklady.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.