Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 280/2021-43
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, Ph.D.,
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 6.484 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.689 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3.689 Kč od datum do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2.795 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 567,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.085,59 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4.000 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 311 Kč od datum do zaplacení a úrok 19,12 % ročně z částky 4.000 Kč od
datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.689 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3.689 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2.795 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 567,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.085,59 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4.000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 311 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 19,12 % ročně z částky 4.000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne 28. 6. 2021 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.484 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost právnická osoba, IČO a žalovanou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky
6.484 Kč, smluvního úroku 19,12 % ročně a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr splnila žalobkyně posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.
2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 10. 2021, číslo jednací 7 C 280/2021-34 ve věci nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka ze dne datum, smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalované dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu odeslání žalované dne datum.
5. Z informačního systému soud zjistil, že v letech 2013 -2014 byla proti žalované zahájena 3 exekuční řízení.
6. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je svobodná a má tři děti - ročník narození 2010, 2012 a 2016.
7. K dotazu soudu sdělil Úřad práce ČR, kontaktní pracoviště obec dne datum, že žalovaná je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od datum a nepobírá žádné dávky státní sociální podpory ani dávky hmotné nouze. Dle sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne datum není žalovaná vedena jako zaměstnankyně ani OSVČ a není přihlášena k nemocenskému pojištění.
8. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého formou zápůjčky číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 4.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka, k jejich doložení byla předložena nájemní smlouva a složenky. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem 35,53 % p. a., úrokem ve výši 660 Kč, administrativním poplatkem 800 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 1.200 Kč a dále s poplatkem za pojištění 135 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 6.795 Kč ve 45 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 151 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 311 Kč. Pohledávka ze smlouvy číslo byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
9. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).
10. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
15. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.
16. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne
26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“
17. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o zápůjčce, jako spotřebitelskou smlouvu. V daném případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
18. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo jako spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 4.000 Kč. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právní předchůdce žalobkyně dle ustanovení §86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výpisem z účtu, výměrem sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.
19. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotnou žadatelkou v kartě zákazníka. Dle této karty byla žalovaná svobodná se třemi nezaopatřenými dětmi, vedla domácnost s partnerem, v nájemním bytě, nebyla zaměstnaná. Příjmy žalované tvořil rodičovský příspěvek 5.410 Kč, další příjmy (blíže specifikované jako výživné/příjmy z pronájmu) ve výši 7.500 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny částkou 1.500 Kč na nájem, inkaso a energie a dále částkou 6.000 Kč jako výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Z karty vyplývá, že žadatelka nemá další dluhy ani vůči právnická osoba ani jiným poskytovatelům úvěrů. Dále je v kartě uvedeno, že proti žalované je vedena jedna exekuce. K ověření finanční situace doložila žalovaná nájemní smlouvu a složenky (bez bližší specifikace)
20. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla právním předchůdcem žalobkyně zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovanou, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti zejména ohledně jejích výdajů. Skutečnost, že jediným příjmem žalované byla dávka státní sociální podpory, měla být pro věřitele signálem k dalšímu prověřování dále uvedeného příjmu 7.500 Kč v kolonce výživné/příjmy z pronájmu. Soud má důvodně za to, že se jedná o výživné pro nezletilé děti v péči žalované. Výživné jako takové je určeno k uspokojování potřeb nezletilého dítěte a nelze jej zahrnovat do příjmu domácnosti, pokud na straně výdajů nejsou adekvátně zohledněny výdaje domácnosti jedné dospělé osoby a tří nezletilých dětí, což nastalo v tomto případě, kdy částka 6.000 Kč uvedenému počtu osob neodpovídá. Částka 1.500 Kč jako výdaj na bydlení neodpovídá výši obvyklého nájemného v místě a čase, neodpovídá ani obvyklé výši nákladů na energie. Právní předchůdce žalobkyně nepřihlédl k významnému rozporu v údajích uvedených v kartě, když na jednu stranu je zde žadatelkou potvrzováno, že je vedena exekuce (dle zjištění soudu se jednalo o tři exekuce), na druhou stranu však výdaje spojené s exekucí nejsou nijak zohledněny v kartě resp. v tabulce finanční situace žadatele. Poskytovatel úvěru nevyžadoval k ověření dluhového zatížení výpisy z registru dlužníků NRKI/BRKI ani rejstříku zahájených exekucí.
21. V dané věci měla žalovaná stabilní příjem toliko z rodičovského příspěvku v minimální výši. Poskytovatel úvěru věděl, že je proti ní vedena exekuce. Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující poskytnutí dalšího úvěru (byť v minimální výši) pozorně zvážil, případně vyžadoval po osobě žalované další informace k její majetkové situaci. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti lze vyhodnotit, že žadatelka byla osobou nemajetnou. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na nevěrohodné či absentující informace o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
22. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum.
23. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 4.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 311 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 3.689 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 3.689 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne
datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
24. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k nečinnosti žalované v řízení a s přihlédnutím k vyjádření úřadu práce soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době jednoho roku od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 6.484 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ve výši 1.653,37 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 3.689 Kč. V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 9,33% (čistý úspěch). Vzhledem tomu, že žalovaná měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
26. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu)
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.