Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 95/2021-20
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 440 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z této částky za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 31. 1. 2020 do 25. 1. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – ČR na soudním poplatku 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 31. 1. 2020 do 25. 1. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – ČR na soudním poplatku 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
1. Žalobkyně se žalobou ve znění dalšího doplnění domáhala po žalované zaplacení částky 11 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet číslo bankovní účet dne datum. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 250 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne datum. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa Smlouva o zápůjčce je žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas a na svůj dluh zaplatila toliko 8 000 Kč - touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a zbylá část byla odečtena z poplatku za poskytnutí zápůjčky. Žalobkyně požadovala také náklady v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 2 500 Kč. Naposledy byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne datum.
2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3
zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.
4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u obou jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši dohromady 13 250 Kč. V listině je žalovaná označena mj. jménem, příjmením a rodným číslem. Listina je opatřena podpisem žalobkyně a na místě s označením žalované je uvedeno„ PIN kód: číslo“
6. Ze sdělení společnosti právnická osoba ze dne datum, že tato společnost eviduje platbu ve výši 10 000 Kč zaslanou žalobkyní na účet patřící žalované – částka zde byla připsána dne datum.
7. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum ve spojení s podacím lístkem, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalované domáhala zaplacení žalobou požadované částky do tří dnů od doručení výzvy.
8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.
9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru
o skutkovém stavu:
10. Žalovaná se dne datum dohodla s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč, kterou žalovaná od žalobkyně obdržela, a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s dalšími platbami žalobkyni vrátit, přičemž doposud uhradila 8 000 Kč; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
18. Soud uzavřenou smlouvu (k uzavření přitom došlo pomocí prostředků komunikace na dálku) hodnotí jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
19. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování
o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.
20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
21. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně sama uvedla, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nechce tvrdit žádné skutečnosti. Soud tak za situace, kdy ani nebylo tvrzeno zkoumání úvěruschopnosti žalované, nemohl vzít za prokázáno, že by žalobkyně skutečně řádně posuzovala schopnost žalované zápůjčku splatit, pročež byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř., avšak tato se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá
z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv informace
a důkazy o tom, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a s ním spojené důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 12. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
22. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 2 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení peněžních prostředků (což bylo zjištěno ze sdělení banky) uhradila částku 8 000 Kč (jak bylo tvrzeno v žalobě), soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 2 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno
ve výroku I. tohoto rozsudku; v této souvislosti soud doplňuje, že nebyl vázán tím, že žalobkyně použila část zaplacené částky na úhradu smluvní pokuty, nákladů a poplatku, neboť smlouvu považuje soud za neplatnou, a tudíž nároky na tyto položky žalobkyni ani nevznikly, pročež na jejich úhradu nemohla použít žalovanou zaplacenou částku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 19. 1. 2021, která jí byla odeslána stejného dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy, dostala se tak do prodlení dne 26. 1. 2021, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 31. 1. 2020 do 25. 1. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).
23. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
24. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 3 sazebníku
poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek
ve věci uhrazen dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 200 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.