Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 194/2021-72

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 108 858,28 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 283,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 283,42 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 48 574,86 Kč s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 108 858,28 Kč od 23. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 108 858,28 Kč od 23. 2. 2020 do 3. 3. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 574,86 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 283,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 283,42 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 48 574,86 Kč s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 108 858,28 Kč od 23. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 108 858,28 Kč od 23. 2. 2020 do 3. 3. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 574,86 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 108 858,28 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právnická osoba (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 11. 5. 2018 smlouvu o poskytnutí úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 19,9 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn ke dni 22. 2. 2020. Dlužná pohledávka činí 108 858,28 Kč. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 13 089 Kč, což odpovídá výpisu z účtu žalovaného, žalovaný v žádosti neuvedl žádné výdaje. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na 5 785 Kč. Žalovaný měl v době úvěrové žádosti tři úvěry u žalobkyně se splátkami 250 Kč, 1 023 Kč a 1 066 Kč. Všechny úvěry až na revolvingový úvěr, byly doplaceny z nového úvěru se splátkou 2 345 Kč. Nové splátkové zatížení bylo 2 595 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil splátky v celkové výši 49 716,58 Kč.

2. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti žalovaného. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání, když skutková tvrzení toto neumožňovala.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 5. 2018 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 110 000 Kč na splacení dvou předchozích úvěrů u žalobkyně v celkové výši 66 296 Kč, zbývající část nebyla účelově určena. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 19,9 %, výše měsíční splátky činila 2 345 Kč. Dle výpisů z účtu a výpisů z účetních evidencí žalovaný úvěr čerpal, řádně ho nesplácel, když už v roce 2018 jsou evidovány splátky po splatnosti, úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením. Dopisem ze dne 22. 2. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 22. 2. 2020. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána dne 26. 2. 2020 k poštovní přepravě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2020 soud zjistil, že banka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a postoupení oznámila žalovanému. Dopisem ze dne 15. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na soudní vymáhání nejpozději do 25. 12. 2020. Dle informace o sledování zásilek byla výzva 16. 12. 2020 dodána.

4. Dley nazvané posouzení úvěruschopnosti banka vycházela z příjmu žalovaného 13 089 Kč, který odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících podání žádosti, na žádosti byly uvedeny výdaje 0. Banka stanovila výši výdajů na částku 5 785 Kč. Žalovaný měl v době úvěrové žádosti tři úvěry u žalobkyně se splátkami 250 Kč, 1 023 Kč a 1 066 Kč. Z výpisů z účtů žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný měl příjem deklarovaný žalobkyní, hospodařil však za pomoci kontokorentního úvěru a několikrát nebylo provedeno inkaso z důvodu nedostatečného disp. zůstatku na účtu. Z vnitřního informačního systému soud zjistil, že společnost právnická osoba podala proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 3 334,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že banka poskytla žalovanému na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 11. 5. 2018 kontokorentní úvěr, který žalovaný řádně nesplácel. Pohledávka byla následně postoupena tomuto věřiteli.

5. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.

6. Mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. (dále jen„ “) a též v zákoně č. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Banka vycházela z předpokládaných výdajů žalovaného, faktické výdaje žalovaného nezjišťovala (např. náklady na bydlení). Nezohlednila, že z výpisů z účtů vyplývalo, že v minulém období žalovaný hospodařil za pomoci kontokorentního úvěru a zůstatek na účtu neumožňoval provedení všech požadovaných plateb, i když byly v nízké výši. Ze smlouvy o úvěru pak vyplývají i další závazky žalovaného kromě pravidelných splátek (např. náklady spojené s prodlením apod.). Banka dostatečně nezohlednila předchozí zadlužení žalovaného, který využil nový úvěr na splacení předchozích úvěrů a navíc mu poskytla částku 44 360,62 Kč. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Banka jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedené finanční hotovosti byly poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 110 000 Kč a zaplatil celkem částku 49 716,58 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 60 283,42 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o termín vrácení jistiny. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení v rozsahu uvedeném ve výroku I. dle výzvy banky podané k poštovní přepravě dne 26. 2. 2020. Výzva byla v souladu s fikcí dle doručena ve lhůtě tří dnů, tedy dne 2. 3. 2020, následujícího dne měl žalovaný plnit a od 4. 3. 2020 je v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého byl v řízení převážně úspěšný žalovaný. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Jen úrok ke dni vyhlášení rozsudku činí 38 933,68 Kč Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).