Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 333/2021-37

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne 30. 10. 1986

trvale bytem adresa

o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 414,30 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 70,39 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 106,85 Kč a 18,84% úrok p.a. z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 414,30 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 70,39 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 106,85 Kč a 18,84% úrok p.a. z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 4. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 27. 8. 2020. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 15. 7. 2019. Žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 27. 8. 2020 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 15 000 Kč, na úroku 1 500 Kč, na odměně za administrativní činnost 3 000 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 500. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 1 106,85 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 484,69 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 16. 1. 2021. Pohledávka byla ke dni 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, nájemní smlouvy na čl. 25 spisu, potvrzení na čl. 26-27, výpisu z účtu na čl. 27, pracovní smlouvy na čl. 28-29, poštovní poukázky na čl. 30 a rozsudku na čl. 31-33.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 4. 7. 2019 mezi právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 27. 8. 2020. V kartě zákazníka žalovaný uvedl, že má příjem 21 100 Kč V7daje na bydlení činí 9 050 Kč, další výdaje 4 500 Kč. Nesplácí žádné jiné úvěry. Předložil bankovní výpisy, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Kolonka ohledně jeho rodinného stavu a počtu dětí není vyplněna. Z výplatní pásky za únor 2019 soud zjistil, že žalovaný má čistou mzdu 20 546 Kč. Z výplatní pásky za březen 2019 soud zjistil, že žalovaný má čistou mzdu 21 127 Kč. Z výplatní pásky za duben 2019 soud zjistil, že žalovaný má čistou mzdu 21 916 Kč. Z pracovní smlouvy (chybí její část s datem uzavření) soud zjistil, že byla se žalovaným uzavřena s nástupem od 1. 10. 2018 na dobu určitou do 30. 9. 2019. V dodatku z 15. 1. 2019 bylo sjednáno, že se pracovní smlouva mění tak, že se mění od uzavření dodatku na dobu neurčitou. Téhož dne byla uzavřena dohoda o poskytnutí náborové odměny. Z ústřižku poštovní poukázky soud zjistil, že dne 18. 4. 2019 zaslal finanční úřad žalovanému částku 2 685 Kč. Z neúplné nájemní smlouvy z 11. 2. 2019 soud zjistil, že tohoto dne uzavřel žalovaný s pronajímatelem nájemní smlouvu na byt 2 + kk. Část smlouvy s uvedenou výší nájemného a případných záloh na energie však soudu nebyla žalobkyní předložena. Výše nájemného a platby energií nebyly zjištěny ani z žalobkyní předloženého výpisu z účtu za část měsíce červen 2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 1. 2021 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěrue, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru předala žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, avšak nedostatečně zkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení (když v předložené části nájemní smlouvy potřebné údaje nejsou uvedeny), nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když se pouze spokojila s tvrzením žalovaného v kartě zákazníka, že žádné, nezjišťovala, zda a kolik má žalovaný vyživovacích povinností. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: xanon -240, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

7. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 13 000 Kč (rozdíl mezi jistinou 15 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 2 000 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 13 000 Kč jak částečně kapitalizované 28. 8. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 414,30 Kč, tak ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 70,39 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 106,85 Kč a 18,84% úrok p.a. z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

8. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Jelikož poměr úspěchu a neúspěchu obou stran je přibližně stejný, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).