Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 76/2021-156
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 65 318,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 65 318,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 22 464 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 816,75 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 65 318,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 22 464 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 816,75 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 65 318,50 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 6. 3. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč, přičemž celkově měla žalovaná na poskytnutý úvěr splatit částku 37 041 Kč (20 000 Kč na jistině a 17 041 Kč na úrocích). Celková měsíční splátka byla navýšena o doplňkovou inkasní službu ve výši 82 Kč a službu„ Podpora“ ve výši 269 Kč, takže odpovídala částce 865 Kč, což při 72 splátkách činí 62 280 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, neboť uhradila jen 6 920 Kč (osm splátek), z toho důvodu došlo k zesplatnění úvěru dle článku V. 5. 5. úvěrové smlouvy, po kterém již žalovaná nic nezaplatila, a proto žalobkyně uplatnila i sjednanou smluvní pokutu za prodlení se splátkou úvěru ve výši 61,55 Kč, další smluvní pokutu ve výši 28 816,75 Kč, úrok z prodlení ve výši 4,59 Kč a smluvní úroky z prodlení ve výši 22 464 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované dle vyplněného dotazníku, z dokladu o příjmech, výpisu z bankovního účtu, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z databáze neplatných dokladů. S odkazem na připojený znalecký posudek Ing. příjmení žalobkyně doplnila, že její nabídka úvěrů včetně úroků a sankčních ujednání odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K jednání nařízenému na 27. 10. 2021, ze kterého se žalobkyně se svým právním zástupcem omluvili, se nedostavila ani žalovaná. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu provedených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutečnosti: Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 28. 8. 2019 včetně sedmi příloh se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž dle odst. 4. 3. smlouvy bylo žalované přímo vyplaceno pouze 8 000 Kč, zbývající částka byla použita na náklady žalobkyně na poskytnutí úvěru. Z dopisu ze dne 29. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila žalované vyplacení úvěru, který byl podle výpisu z účtu ze dne 29. 8. 2019, zaslán příkazem k úhradě ve výši 8 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě. Dle výpisu lustrace v centrální evidenci exekucí ze dne 3. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná měla v evidenci 0 záznamů a v nebankovním registru byla dne 3. 3. 2020 pozitivně lustrována v 5 případech s výsledkem ratingu B s tím, že splňuje požadavky AML zákona. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalované a z výpisu z databáze neplatných dokladů je zřejmé, že žalobkyně lustrovala v databázi číslo občanského průkazu žalované. Podle výplatní pásky žalované za prosinec 2019 měla za tento měsíc čistý příjem 21 651 Kč. Z výpisu z účtu žalované ze dne 17. 1. 2020 vyplývá, že počáteční zůstatek žalované byl - 6 634,73 Kč a konečný zůstatek - 3 034,71 Kč. Z výpisu z účtu žalované ze dne 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl - 3 034,71 Kč a konečný zůstatek - 6 500 Kč, přičemž žalované byly v tomto měsíci připsány platby od odesilatele anonymizováno (5 000 Kč) a anonymizováno (5 000 Kč a 10 000 Kč). Z emailu ze dne 4. 3. 2020 bylo zjištěno, že pracovník žalobkyně odeslal na e-mail uvedený ve smlouvě jako e-mail žalované přístupové údaje do klientského účtu a přehled vybraného úvěru. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 5. 3. 2020 bylo zjištěno, že z účtu žalované byla odeslána částka 10 Kč na účet žalobkyně uvedený ve smlouvě. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 6. 3. 2020 včetně sedmi příloh se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž dle odst. 4. 3. smlouvy bylo žalované přímo vyplaceno pouze 5 989 Kč, zbývající částka měla být využita na zaplacení předchozích dluhů žalované, částka 4 000 Kč pak byla použita na náklady žalobkyně na poskytnutí úvěru. Součástí byl vyplněný dotazník k posouzení bonity žalované. V úvěrové smlouvě bylo také sjednáno právo žalobkyně, pro případ prodlení žalované, úvěr zesplatnit včetně úroků, které tím přirostou k jistině (odst. 5. 5. smlouvy) po zaslání dvou upomínek zpoplatněných na 300 Kč a 500 Kč (odst. 5. 4. smlouvy). Pro případ zesplatnění byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % nesplacené jistiny (odst. 5. 6. smlouvy), smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za inkasní službu (odst. 2. 11. Přílohy č. 4) a službu Podpora (odst. 2. 15. Přílohy č. 6) do zaplacení. Emailovou zprávou ze dne 6. 3. 2020 byl pracovník žalobkyně informován o uzavření smlouvy v klientském účtu a žalované měla být zaslána smluvní dokumentace. Z výpisu z účtu ze dne 19. 3. 2020 plyne, že z účtu žalované byla na účet žalobkyně připsána částka 10 Kč. Z výpisu z účtu ze dne 19. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně si mezi svými účty přeposlala částku 10 011 Kč s poznámkou„ celé jméno žalované“. Souhlasem k inkasu žalovaná zřídila inkaso na svém účtu s limitem 2 595 Kč. Potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 6. 3. 2020 a dle výpisu z účtu ze dne 19. 3. 2020 žalobkyně potvrdila žalované vyplacení úvěru dle smlouvy, dne 6. 3. 2020 byl zadán příkaz k úhradě částky 5 989 Kč ve prospěch účtu žalované. Dopisem ze dne 6. 3. 2020 žalobkyně potvrdila žalované doplacení úvěru dle smlouvy ze dne 28. 8. 2019. Dopisem ze dne 20. 11. 2020 (odeslaného dle podacího lístku téhož dne) žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné splátky. Dopisem ze dne 5. 12. 2020 (odeslaným dle podacího lístku téhož dne) žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné splátky. Dopisem ze dne 21. 12 2020 (odeslaným dle podacího lístku téhož dne) žalobkyně zesplatnila úvěr žalované a vyzvala ji k zaplacení částky 75 171 Kč.
4. Z výpisu ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, z článku„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček: Rozdíl v sankcích může činit až pětinásobek“, z auditní zprávy a metodiky ze dne 14. 10. 2016, z vyjádření ČNB ze dne 18. 11. 2019 a z výpisu z interního systému žalobkyně ohledně úvěru ze dne 28. 8. 2019 soud pro projednávanou věc žádné relevantní skutečnosti nezjistil.
5. Stejně tak soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti z předložené kopie znaleckého posudku Ing. jméno příjmení číslo ze dne 7. 5. 2018, neboť se nejedená o důkaz, který by měl váhu znaleckého posudku resp. jej za znalecký posudek ani nelze považovat, neboť trpí zásadními nedostatky, pro které je v projednávané věci nepoužitelný. Úvodem je třeba poukázat již na problematické zadání znaleckého úkolu. Objednatel posudku jméno příjmení z obec (bližší identifikace chybí, ale mohlo by se jednat o předsedu představenstva žalobkyně) ve svém z části neurčitém a z části nepřípustném zadání žádá, aby znalec v posudku převážně formou vlastního hodnocení (včetně právního) odpověděl, zda je úroková sazba a sazba RPSN ve smlouvách o spotřebitelském úvěru žalobkyně od 1. 12. 2016 doposud sazbou obvyklou, srovnatelnou s konkurencí v bankovním a nebankovním sektoru ve stejném období; jak lze hodnotit nepovinné doplňkové služby poskytované žalobkyní (bez jakékoliv specifikace) v porovnání s konkurencí v bankovním a nebankovním sektoru, obvyklost a přiměřenost smluvních sankcí smluv žalobkyně (opět bez specifikace a tedy bez přesného vymezení); zda žalobkyně řádně posuzuje úvěruschopnost dle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru; a konečně zda ve smlouvách o spotřebitelském úvěru dodržuje zásadu nevyužívání jako zástavy celé nemovitosti, jejíž hodnota je výrazně vyšší než poskytovaná půjčka. Z uvedeného je patrné, že již samotné zadání od znalce očekává obecně nepřípustné hodnocení (včetně hodnocení právního) smluv žalobkyně a dodržování právních předpisů z její strany, které znalci zásadně nepřísluší. Znalecký posudek, jenž ani nevychází z konkrétních údajů vztahujících se k žalované, proto nemá pro tuto věc žádnou vypovídající hodnotu, a to ani jako (prostý) listinný důkaz.
6. Na základě provedených důkazů tak lze po skutkové stránce uzavřít, že žalovaná uzavřela se žalobkyní úvěrovou smlouvu ze dne 6. 3. 2020 na částku 20 000 Kč, dle které jí byla na účet vyplacena částka 5 989 Kč a částka 10 011 Kč byla použita na úhradu předchozích dluhů. Žalovaná dosud zaplatila 6 920 Kč, žalobkyně proto zesplatnila celý úvěr a rovněž uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované šetřením v evidencích a registrech a žalované poskytla úvěr navzdory tomu, že z obou výpisů z účtu vyplynulo, že zůstatek žalované na účtu byl dva měsíce po sobě záporný, navíc byly součástí příjmů v únoru 2020 úhrady od právnická osoba (5 000 Kč), tedy společnosti poskytující spotřebitelské úvěry, a úhrada od právnická osoba (5 000 Kč a 10 000 Kč), která je často využívána poskytovateli úvěrů k jejich převodu na účet úvěrovaného. Příjem žalované byl doložen jednou výplatní páskou. Výdaje žalované nebyly kromě výpisů z účtu za měsíce leden a únor 2020 jiným způsobem doloženy a vyplývají tak pouze z vyplněného formuláře. Ve formuláři jsou přitom uvedeny náklady na bydlení pouze ve výši 3 000 Kč, což je částka nebývalé nízká,
má-li v sobě zahrnovat také náklady na služby spojené s bydlením. Není ani zřejmé, zda žalovaná bydlela v nájemním domě/bytě, žalobkyně nepožadovala uvedení formy bydlení, předložení nájemní smlouvy ani bližší specifikaci pravidelných nákladů žalované. V neposlední řadě nelze odhlédnout od toho, že v předcházející úvěrové smlouvě ze dne 28. 8. 2019 jsou uvedeny náklady na bydlení na stejné adrese ve výši 8 550 Kč, takže lze důvodně pochybovat, že by se v průběhu 8 měsíců žalované náklady na bydlení téměř ztrojnásobily.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, je smlouva neplatná.
11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., nicméně tato smlouva byla od počátku neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalované úvěr navzdory tomu, že věděla, že její hospodaření skončilo ve dvou po sobě jdoucích měsících, za které měla k dispozici výpisy z účtu, v záporném zůstatku, který navíc není vyšší jen díky tomu, že byl žalované poskytnut minimálně jeden další spotřebitelský úvěr. Už jen tato skutečnost měla být varováním, že je potřeba klást na posouzení úvěruschopnosti žalované mimořádnou pozornost a např. vyžádat i další výpisy z účtu, aby bylo zjevné, zda je takové hospodaření žalované standardem nebo výjimkou. Žalobkyně také zcela rezignovala na jakékoli zjišťování způsobu, jakým žalovaná uspokojuje jednu ze základních potřeb – bydlení. Spokojila se pouze s tvrzením, že náklady žalované na bydlení jsou 3 000 Kč, aniž by zjišťovala formu bydlení žalované a aniž by jakkoli ověřovala, že uváděné mimořádně nízké náklady na bydlení jsou reálné a zahrnují v sobě veškeré nezbytné položky, a aniž by se pozastavila na třínásobným poklesem nákladů na bydlení po osmi měsících od uzavření předchozí úvěrové smlouvy. Stejně tak žalobkyně nijak neposuzovala pravidelné náklady žalované. Pro úplnost soud podotýká, že se žalobkyně a její právní zástupce k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů.
12. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu právních východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Kromě toho nelze odhlédnout od skutečnosti, že smluvní konstrukce úvěru žalobkyně zejm. ve vztahu k zpoplatněným doplňkovým službám„ Podpora“ je založena pouze na možnosti jejich využití. Úvěrový dlužník - spotřebitel je zavázán k jejich zaplacení po celou dobu trvání úvěru bez ohledu na to, zda jich využije či nikoliv. Žalovaná by tedy po dobu trvání úvěru platila významnou částku (zde 351 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců, celkem 25 272 Kč) jen za potenciální využití služby, což je zcela jiná situace, než kdyby byla stejná služba spotřebiteli zpoplatněna až poté, co by ji využil. Uvedená konstrukce tak z pohledu soudu představuje zásadní disproporci ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele, obdobně jako zpoplatněná inkasní služba, která spočívá pouze v tom, že dlužník zřídí ve prospěch žalobkyně inkaso ke svému účtu, takže by pro žalobkyni po zadání příkazu k inkasu na svém účtu byly automaticky prováděny srážky z účtu žalované až do výše více než dvojnásobku měsíční splátky, přičemž se žalovaná zavázala k úhradě inkasního poplatku ve výši 82 Kč za celou předpokládanou dobu trvání úvěru (72 měsíců) bez ohledu na jeho skutečnou délku trvání. Jinými slovy, žalovaná se zavázala zaplatit částku 5 904 Kč za to, že umožnila žalobkyni provádět z jejího účtu inkasní srážky, čímž paradoxně ještě posílila její věřitelské postavení, a částku 19 368 Kč za službu, kterou za dobu trvání úvěru vůbec nevyužila. Tato ujednání tak lze považovat za neplatné i z hlediska korektivu dobrých mravů ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
13. Vzhledem k tomu, že nebyla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru, nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých úroků a poplatků. Tím, že žalovaná od žalobkyně fakticky obdržela pouze částku 5 989 Kč, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z právního důvodu, který odpadl), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 a násl. o. z. povinna vydat. Existenci předchozího dluhu, na který měla být použita částka 10 011 Kč, nemá soud za prokázanou, když žalobkyně nedoložila (kromě jí vytvořeného interního výpisu) žádné důkazy ohledně splácení předchozího úvěru žalovanou. Žalovaná na svůj dluh z bezdůvodného obohacení žalobkyni uhradila částku 6 920 Kč, takže žalobkyni celou částku, kterou od ní obdržela a o kterou se obohatila, vydala. Soud proto s odkazem na shora uvedené žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
14. Přestože by měla žalovaná s ohledem na svůj úspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků, neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.