Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 132/2021-158
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa, PSČ obec a číslo,
právně zastoupené advokátem titul. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 42 600 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od 13. 11. 2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 12 600 Kč a dále úroku z prodlení z částky 30 000 Kč za dobu od 8. 12. 2017 do 12. 11. 2021 zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 737 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od 13. 11. 2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 12 600 Kč a dále úroku z prodlení z částky 30 000 Kč za dobu od 8. 12. 2017 do 12. 11. 2021 zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 737 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 42 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč a dále náklady řízení. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO – ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem dne 12. 11. 2016 smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut žalovanému neúčelový, hotovostní úvěr v částce 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně kapitalizovaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru, poplatku za sjednání úvěru a inkasního poplatku, tj. v celkové výši 50 700 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná 7. 12. 2017. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem částku 30 000 Kč, a to dne 12. 11. 2016. Žalovaný se dostal do prodlení, když nesplnil závazek řádně a včas. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Žalobkyně zevrubně popsala postup při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětnou půjčku, kdy žalovaný podáním žádosti o uzavření úvěrové smlouvy uznal, potvrdil a zaručil, že právní předchůdkyni poskytl pravdivé, správné a úplné údaje. Při posuzování úvěruschopnosti byly zkoumány závazky žalovaného u jiných věřitelů, počet exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, po žalovaném bylo požadováno uvedení příjmů a výdajů, dále byla provedena lustrace v ISIR, centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Žalovaný byl povinen vyplnit pravdivě veškeré výdaje, včetně splátek úvěrů.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2016 číslo bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 21 600 Kč, celková dlužná částka tedy činila 51 600 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně celkových nákladů ve 13ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 900 Kč Smlouva obsahuje podpisy stran. Žalobkyně rovněž doložila předpis splátek k předmětné smlouvě o úvěru ze dne 12. 11. 2016, Rozhodčí smlouvu ze dne 12. 11. 2016 a dále Souhlas se zpracováním osobních údajů, rovněž s podpisem žalovaného. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 11. 2016 vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).
5. Z Žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta vyplývá, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán na dobu neurčitou jako stavební dělník u jméno příjmení, IČO, kdy jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 17 760 Kč, mezi jeho výdaje náleží výdaje za telefon v částce 300 Kč, dále splácí úvěr ve výši 3 900 Kč měsíčně, průměrné měsíční výdaje domácnosti činí 22 840 Kč a průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činí 37 896 Kč, neboť manželka je zaměstnána. Žalobkyně ověřovala občanský průkaz žalovaného, dále pracovní smlouvu, výplatní pásky za poslední tři měsíce a rovněž SIPO za poslední tři měsíce. Žalovaný žádost o poskytnutí úvěru dne 12. 11. 2016 podepsal. Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného. Dále žalobkyně doložila pracovní smlouvu ze dne 1. 1. 2016 uzavřenou mezi jméno příjmení jakožto zaměstnavatelem a žalovaným jakožto zaměstnancem. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaný vykonává práci pomocného dělníka, a to od 1. 1. 2016, když pracovní poměr se uzavírá na dobu určitou do 31. 12. 2016. Z nájemní smlouvy ze dne 22. 2. 2016 vyplývá, že právnická osoba – právnická osoba zastoupená na základě plné moci společností právnická osoba jakožto pronajímatel uzavřela s žalovaným jakožto nájemcem smlouvu o nájmu bytu číslo v domě adresa na adrese adresa žalovaného, nájme byl sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2016 do 31. 5. 2016, nájemce se zavázal platit pronajímateli za užívání bytu nájemné ve výši 4 350 Kč měsíčně. Z Evidenčního listu nájemníka ze dne 22. 2. 2016 vyplývá, že za období 3/2016 bylo ze strany pronajímatele žalovanému předepsáno celkem 8 966 Kč (osvětlení, úklid, teplo, ohřev TUV, vodné, stočné, nájemné). Z Dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 1. 3. 2016 uzavřené mezi pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem vyplývá, že doba nájmu byla prodloužena, a to od 1. 6. 2016 do 31. 12. 2016. Ze scoringové karty k předmětnému úvěru (smart půjčka) vyplývá, že úvěr žalovaného byl ohodnocen 30 body, kdy na základě bodového limitu pro poskytnutí úvěru bylo možno žalovanému poskytnout úvěr v rozmezí 0 až 70 000 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobkyní a shora uvedenou společností (právnická osoba) a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum vyplývá, že část závodu společnosti právnická osoba byla převedena ve prospěch společnosti právnická osoba
7. Žalobkyně rovněž doložila listinu adresovanou žalovanému, a sice předžalobní upomínku ze dne 26. 2. 2020. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla žalovanému odeslána téhož dne.
8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla hotovostně žalovaného celkem 30 000 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 12. 11. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 30 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
17. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o SP. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace získané od žalovaného, doložená kopie občanského průkazu, včetně pracovní smlouvy a rovněž doložená kopie nájemní smlouvy včetně evidenčního listu nájmeníka), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami, z nichž dle údajů uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaný má příjem ve výši 17 760 Kč. Dále je v žádosti o poskytnutí úvěru zaznamenáno, že manželka žalovaného je zaměstnána s tím, že celkové měsíční příjmy domácnosti činí 37 896 Kč, předchůdkyně žalobkyně ovšem tyto příjmy blíže nezkoumala, ani neověřovala, kdy soud v tomto případě poukazuje na skutečnost, že se nejedná o vlastní příjem žalovaného. Výdaje žalovaného uvedené v předmětné žádosti potom činí 300 Kč za telefon a částka 3 900 Kč měsíčně je uvedena jako ostatní závazky (úvěr), celkové průměrné měsíční výdaje domácnosti přitom činí 22 840 Kč, předchůdkyně žalobkyně tyto výdaje ověřovala z nájemní smlouvy a SIPO. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že výdaje žalovaného značně převyšují jeho příjmovou část, nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaného uvedených údajů ohledně jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119) S ohledem na shora uvedené tedy soud shledal uzavřenou úvěrovou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou.
18. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému celkem 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 11. 11. 2021, následující den, tj. 12. 11. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 11. 2021 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 30 000 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 704 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 2 400 Kč (3 x 500 + 3 x 300). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 504 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 4 608 Kč (1 704 + 2 400 + 504). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 30 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 30 097,81 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 12 600 Kč s úroky z prodlení, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 22 101,21 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 52 199,02 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 58 %, úspěch žalovaného 42 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 16 % svých nákladů, z částky 4 608 Kč tedy ve výši 737 Kč.
20. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.