Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 245/2021-32

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 43 080 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 6.3.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 20 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 000 Kč od 16.1.2021 do 5.3.2021, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 520 Kč od 6.3.2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 122,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 568,42 Kč, úroku ve výši 18,87% ročně z částky 25 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 6.3.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 20 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 000 Kč od 16.1.2021 do 5.3.2021, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 520 Kč od 6.3.2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 122,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 568,42 Kč, úroku ve výši 18,87% ročně z částky 25 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem ulice a číslo, obec – obec zaplacení částky 43 080 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 10.5.2019 mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit s spolu s částkou 5 000 Kč představující kapitalizovaný úrok, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 10 000 Kč, a doplňkovou službou životního pojištění 600 Kč Tyto měl splatit v 60 týdenních splátkách po 760 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední dne 3.7.2020 Celkem zaplatil 2 520Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 25 000 Kč, sjednaný úrok 3 186,68 Kč, poplatek 5 000 Kč za administrativní činnost a inkaso 9 333,32 Kč, životní pojištění 560Kč. Dále požaduje úrok v kapitalizované výši 2 568,42 Kč za období od 74.7.2020 a úrok z prodlení 1 122,92 Kč od téhož data do data postoupení pohledávky dne 15.1.2021 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo dne 15.1.2021 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem z téhož dne.

2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den 30.11.2021, k němuž se žalobkyně omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. K žalobě se nijak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 45 600 spolu s úrokem v částce 5 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 10 000 Kč. Dále si měl zvolit tzv. doplňkovou službu anonymizována dvě slova o životním pojištění, vyplnit a podepsat formulář o zařazení zákazníka do pojistného programu v částce 600 Kč Tyto měla splatit v 60 týdenních splátkách po částka. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 2 podmínek. Výše úroku činila dle bodu 1.4. smlouvy 32,15% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.

4. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet jako nájemník, měla jedno nezaopatřené dítě, partnerku, neuvedl jiný závazek ze spotřebitelského úvěru u pr. předchůdkyně či jinde, za zaměstnavatele označil společnost právnická osoba. Výše příjmů byla zjištěna v částce částka a tyto údaje měly být ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Výdaje činily celkem částka a sestávaly z nákladů bydlení částka, osobních výdajů částka. Další výdaje jako pojištění a nedoplatky daní byly uvedeny částka. Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na částka.

5. Žalobkyně k výzvě soudu doložila pracovní smlouvu žalovaného u firmy právnická osoba, ulice a číslo, obec s datem počátku vzniku pracovního poměru dělník ve výrobě k 1.10.2009 a dodatku z 15.12.2010 o prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou. Dále výplatní pásky z 1-3/ 2019, dle kterých čistý příjem žalovaného po srážkách činil postupně v uvedených měsících 12 857 Kč, 12 857 Kč a 12 992 Kč. Z hrubé mzdy mu byly prováděny srážky označené jako ostatní výdaje v částkách 1 7182 Kč, 14 970 Kč a 17 102 Kč za uvedená období. Dále byla soudu předložena strana první podnájemní smlouvy bez uvedení data uzavřená mezi žalovaným a jméno a jméno příjmení o podnájmu bytu anonymizováno a anonymizováno v domě adresa v anonymizováno ulici v obec. Z této smlouvy není zřejmá výše nájemného a úhrad z bytu. Jiné podklady ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila.

6. Z úřední činnosti soudu vyplývá (lustrum věcí žalovaného v rejstříku), že v roce 2018 byla vůči žalovanému vedena exekuce pod sp.zn. spisová značka, v roce 2019 další tři pod sp.zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka.

7. Mezi společností právnická osoba, IČO a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla dle seznamu pohledávek i ta za žalovaným o 45 830 Kč. Žalovaný byl výzvou z 19.2.2021 vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzván k úhradě dluhu do 10 dní. Dopis mu byl doručován dne 22.2.2021 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty.

8. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle či 3 , shodně i k případnému sjednání pojistného vztahu, kterou soud plní pouze při jednání.

9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).

10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 15.1.2021, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle a násl. z.č.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v  a z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

19. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

21. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila. Soudu doložila sice doklady o příjmech žalovaného z pracovního poměru, avšak tyto nedokládají uvažovaný příjem 30 000 Kč čistého měsíčně, nýbrž částku okolo 12 tis. Kč. Již z těchto dokladů lze mít o výši příjmů žalovaného pochybnost vzhledem k výši prováděných srážek, které nejsou ve výplatnici specifikovány a lze uvažovat o případných exekucích. Shodně nedostatečným způsobem vzhledem k soudem zjištěným exekucím žalovaného v době sjednání smlouvy nebylo ověřováno, zda jsou vůči němu exekuce vedeny či má jiné splatné závazky. Dále za pochybné považuje osud doložení podnájemní smlouvy v neúplné verzi bez zjištění a ověření základní skutečnosti, a to výší nájemného. Ve světle těchto zjištění lze mít důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného při dosahovaném příjmu cca 12 tis. Kč, splátkách částka měsíčně (760x4) poskytnutý úvěr splatit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle a 3 . Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. o.z. ve spojení s ust. o.z.

22. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržela částku 25 000 Kč a uhradila dosud dle tvrzení v žalobě 2 520 Kč, zbývá proto k úhradě 22 480 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.2.2021 doručované dne 22.2.2021, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 6.3.2021 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II). Pokud žalobkyně učinila součástí návrhu i částku 560 Kč za sjednané životní pojištění, nebyly soudu shodně doloženy doklady o vzniku tohoto pojištění a důvodnosti nároku za toto plnění.

23. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch obou účastníků je v podstatě totožný, rozhodl proto jako ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.