Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 117/2021-193

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupená titul. jméno příjmení, advokátem

se sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované,

o zaplacení 109 906,24 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 109 906,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 906,58 Kč, dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 832,68 Kč, úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 109 906,24 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, a dále úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 109 906,24 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 109 906,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 906,58 Kč, dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 832,68 Kč, úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 109 906,24 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, a dále úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 109 906,24 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 3. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 109 906,24 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 3. 11. 2014 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, a to ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu se smluvenými úroky v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 5 892 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje 25. 12. 2014. Úroková sazba činila 11,9 % ročně. Smlouvou bylo rovněž sjednáno pojištění úvěru, za které byl účtován měsíční poplatek 289 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty dne 3. 11. 2014, a to bezhotovostně na běžný účet č.ú. bankovní účet. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzvána k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, žalobkyně proto prohlásila všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 25. 6. 2020 za splatné. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 109 906,24 Kč, dále úroku ve výši 5 906,58 Kč (úrok ve výši 11,9 % ročně z dlužné jistiny za období od 11. 8. 2020 do 24. 1. 2021), dále úrok z prodlení ve výši 4 832,68 Kč (úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků za období od 25. 2. 2020 do 24. 1. 2021), úrok ve výši 11,9 % ročně z částky 109 906,24 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši zákonné z částky 109 906,24 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 24. 9. 2021 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení klienta, dále z výpisu z běžného účtu žalované, z nichž je patrné, že měsíční příjem žalované činil 22 003 Kč a celkové měsíční náklady žalované činily 11 227 Kč (životní náklady a výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity). Z podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí 10 726 Kč. Na základě shora uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Splátka ve výši 5 892 Kč měsíčně (včetně poplatku za pojištění, tedy celkem 6 181 Kč) tak byla dle názoru žalobkyně adekvátní tomu, aby žalovaná mohla předmětný úvěr splácet. Dále žalobkyně poskytla žalované předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Seznámení s předsmluvními informacemi žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Žalobkyně dále upozornila na skutečnost, že ochrana spotřebitele není absolutní. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový, když měsíční splátka včetně poplatku za pojištění měla činit 6 181 Kč, žalobkyně vyhodnotila, že vzhledem ke skutečnostem, které žalovaná uvedla a s přihlédnutím k výši úvěrového limitu 300 000 Kč se nejedná o částku, kterou by žalovaná nebyla schopna splácet a která by pak přesahovala její finanční možnosti. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje. Dále právní zástupce při jednání soudu uvedl, že výdaje žalované vyplývající z předložených výpisů z účtů nelze považovat za relevantní ve vztahu k povinnosti zjišťování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, neboť ta nemá možnost ani prostor k tomu, aby zjišťovala, jakých plateb se veškeré tyto výdaje týkají, neboť v konečném důsledku může jít o výdaje a náklady za jakékoliv komodity, o nichž nemá možnost žalobkyně cokoliv zajistit a je toliko na žalované, za co své prostředky utratí. Žalobkyně tedy, co se výdajové stránky týče, zjišťovala ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované vše potřebné. V dalším podání došlém soudu dne 12. 11. 2021 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že v případě, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu klienta, pak nevyžaduje k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem klientů, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Žalovaná měla vedený běžný účet přímo žalobkyní, proto žalobkyně považovala za zbytečné, aby žalovaná dokládala potvrzení o výši příjmů. Žalobkyně rovněž ověřovala zadluženost žalované prostřednictvím souhrnného reportu z CBCB, tzv. PLABu, který byl bez negativních informací. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalobkyni v postavení banky nelze srovnávat s běžným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, který nepodléhá tak razantní kontrole jako žalobkyně. Žalobkyně soudu poskytla komplexní a detailní transakční historii prokazující pohyby jednotlivých plateb a započítávání úroků a poplatků, kdy z historie splátek žalované je patrno, že celkem byla na dlužnou pohledávku uhrazena částka ve výši 354 847,57 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje. Dále právní zástupce při jednání soudu uvedl, že výdaje žalované vyplývající z předložených výpisů z účtů nelze považovat za relevantní ve vztahu k povinnosti zjišťování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, neboť ta nemá možnost ani prostor k tomu, aby zjišťovala, jakých plateb se veškeré tyto výdaje týkají, neboť v konečném důsledku může jít o výdaje a náklady za jakékoliv komodity, o nichž nemá možnost žalobkyně cokoliv zajistit a je toliko na žalované, za co své prostředky utratí. Žalobkyně tedy, co se výdajové stránky týče, zjišťovala ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované vše potřebné.

Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 3. 11. 2014 požádala žalobkyni o bezúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná, žije v domě (bytě) v osobním (družstevním) vlastnictví, má vysokoškolské vzdělání, je zaměstnána u společnosti právnická osoba jako vedoucí pracovník, kdy její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč. Shora uvedenouu žalovaná podepsala.

6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 3. 11. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 300 000 Kč, přičemž peněžní prostředky mohly být čerpány ke dni 3. 11. 2014. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky převedením na účet žalované číslo bankovní účet. Žalovaná se tento zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně (čl. I.5 smlouvy). Žalovaná se dále zavázala splácet úroky a jistinu úvěru v 72 měsíčních splátkách ve výši 5 892 Kč vždy 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou bylo třeba zaplatit činila 449 382 Kč (čl. I.6 smlouvy). Shora uvedenouu žalovaná podepsala. Součástí smlouvy byly rovněž Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru – anonymizováno spotřebitelský úvěr obsahující podpis žalované, dále Vysvětlení předsmluvních informací a základní informace o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěru poskytovaných anonymizováno, Informace k pojištění dlužníků za spotřebitelských úvěrů podle posjitné smlouvy číslo Obchodní podmínky pro anonymizováno spotřebitelské úvěry. Dle obchodních podmínek, které byly sjednány jako součást smlouvy, bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna úvěr prohlásit písemným oznámením za splatný, pokud bude žalovaná v prodlení s jakoukoliv platební povinností z dané smlouvy.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 6. 2020 vyplynulo, že žalobkyně upozornila žalovanou, že s ohledem na neplnění jejích povinností z předmětného úvěru prohlašuje tento za splatný ke dni 25. 6. 2020, dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 2. 7. 2020.

8. Z poslední výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 4. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 3. 5. 2020 činila dlužná částka 15 272,60 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky, dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 6. 5. 2020.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 a připojeného potvrzení o podání, soud zjistil, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalované, kde žalovaná byla upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

10. Z výpisu z účtu žalované (č.ú. bankovní účet) za období od 3. 11. 2014 do 30. 11. 2014 vyplynulo, že dlužná jistina činila celkem 300 000 Kč (dne 3. 11. 2014 došlo k čerpání úvěru číslo).

11. Z výpisu z běžného účtu žalované (č.ú. bankovní účet) za měsíc leden 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 56,46 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 0 Kč. Dále z výpisu z předmětného účtu za měsíc únor 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 627,70 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc březen 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 627,70 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 103 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc duben 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 103 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 344 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc květen 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 344 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 568,20 Kč.

Z výpisu z předmětného účtu za měsíc červen 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 568,20 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 0 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc červenec 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 24,52 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc srpen 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 24,52 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 1 748,02 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc září 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 1 748,02 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 300 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc říjen 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 300 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 716,40 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc listopad 2014 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 716,40 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 346 335,49 Kč.

12. Z transakční historie vyplývá, že žalované byl dne 3. 11. 2014 poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 354 847,57 Kč, ke dni 24. 1. 2021 činila dlužná jistina celkem 109 906,24 Kč, dlužný obchodní úrok 5 906,58 Kč, sankční úrok 4 832,68 Kč.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 300 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce 5 892 Kč spolu s poplatkem za pojištění ve výši 289 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 25. 6. 2020, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 27. 6. 2020. K datu zesplatnění činila dlužná jistina 128 115,06 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Žalobkyně zaslala žalované upomínku a výzvy k zaplacení. Žalovaná již ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně.

14. Dle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 3. 11. 2014), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 300 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  . Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace získané od žalované v Žádosti o poskytnutí úvěru a výpisy z účtu), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze kontrolou finančních toků na běžném účtu. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, že je svobodná, bezdětná, žije v domě (bytě) v osobním (družstevním) vlastnictví, aniž by však jakkoliv zkoumala výdaje žalované. Z doložených výpisů z běžného účtu žalované za období leden až listopad roku 2014 naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám dalšího úvěru žalovaná nebyla schopna dostát. Z výpisů z účtu žalované totiž plyne, že žalovaná ukončovala měsíční období s minimálními zůstatky na účtu (specifikovány shora), a to s ohledem na její příjmy velmi nízkým. Žalobkyně tedy neprokázala, že by se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  . Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119)

23. Ustanovení je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Jelikož žalobkyně uhradila žalované 300 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek však plyne, že žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 354 847,57 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátila ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.